Pohřeb Nejepsy (†21): Fotbal mám rád, znělo sálem
Potoky slz provázely včera pohřeb tragicky zesnulého odchovance Sparty Rostislava Nejepsu (†21). Do motolského krematoria v Praze mířily davy lidí. Většina z nich měla hlavy sklopené, v rukou drželi květiny. Ty patřily Rosťovi, jehož minulý týden v úterý nedaleko Říčan přejel vlak. Rodiče, kamarádi a známí se s ním přišli naposledy rozloučit. Bylo to mimořádně bolestné loučení, vždyť umřel tak mladý!
Do místnosti, kam se s Rosťou přišlo rozloučit více než tři sta smutečních hostů, se ani všichni nevešli. Tmavou do smutku zahalenou obřadní síň prosvětlila pouze bílá rakev.
Kolem ní byly vyskládány kytice a pamětní věnce. Svoji kondolenci vyjádřily všechny kluby, ve kterých Nejepsa působil – Sparta Praha, Sezimovo Ústí i Králův Dvůr.
Když se hala naplnila, nastalo ticho. Pak se ozvala skladba od Ludwiga van Beethovena – Pro Elišku, která celý sál rozplakala.
„Je to tragédie. Znal jsem ho a chvíli jsem ho trénoval. Stačilo to na to, abych poznal, že jde o dobrého člověka. Tím Rosťa byl,“ řekl skleslý trenér sparťanské rezervy Zdeněk Svoboda.
Nejen Svoboda nadějného fotbalistu trénoval. Několik let s ním strávil i Tomáš Požár, který rodině slíbil, že pronese smuteční řeč. Tak také učinil, i když ji kvůli dojetí málem nedokončil...
Nejepsu do fotbalového nebe doprovodilo celkem pět skladeb. Když ale začala hrát píseň Karla Zicha „Mám fotbal rád,“ slzy ronili i přítomní fotbalisté, kteří se jinak drželi. Rosťův otec při ní nevěřícně kroutil hlavou a utíral si mokrou tvář.
Za srdce vzala i poslední píseň od rapera Emminema – Not Affraid (Nebojím se). Při ní snad všem v sále proběhla myšlenka na hrůznou nehodu, která ukončila Rosťův život.
