„Máte ještě v Praze největší stadion na světě?“ zeptal se Michel Platini, bývalý slavný záložník a nyní šéf UEFA. „Když jsem tady hrál v roce 1973 s Nancy-Lorraine Interpohár, ukázala nám ho průvodkyně. Do té doby jsem si myslel, že je jím brazilská Maracaná, ale je to Strahov, kde se konaly spartakiády,“ vybavil si starou vzpomínku.
Na vašem stole leží společný projekt českého a slovenského svazu na obnovení bývalé federální ligy. Jak se vám tento nápad zamlouvá?
„To je dobrá otázka. Nejde jen o tyto dva státy, které dlouho byly spolu. Národních federací, které by se rády fotbalově spojily, je totiž více. Zatím to není z reglementu UEFA možné, ale v budoucnu by se tato možnost dala otevřít. Jsou tu ovšem i legislativní problémy, musely by se vyjádřit i vlády svrchovaných států. Budeme o tom ale rozhodně jednat. Já osobně se k tomu nestavím negativně, stejně jako další členové výkonného výboru. Jsme si vědomi, že se lépe prodají televizní práva. Mně se to tedy líbí.“
Česká republika kandiduje na uspořádání mistrovství Evropy do 21 let v roce 2013. Seznámil jste se s tímto projektem? A jaké mu dáváte šance?
„Já se s ním samozřejmě seznámil. Ale na totéž se mě ptali bulharští novináři, když jsem byl v této zemi, to samé se opakovalo ve Walesu. Všechny projekty jsou velmi pečlivě připraveny, my se mezi nimi musíme rozhodnout. A myslím, že se výkonný výbor na konci ledna rozhodne správně. Vím jen jedno: že by Česká republika uspořádala hezký šampionát.“
Ve čtvrtek večer jste se v pivnici U Fleků setkal se dvěma českými držiteli Zlatého míče, Josefem Masopustem a Pavlem Nedvědem. Co pro vás toto setkání znamenalo?
„Jeden získal Zlatý míč přede mnou, druhý po mně. Když je člověk mladý, žije fotbalem, je nadšený balonem a celou fotbalovou historií. A vnímá, co se píše v novinách. Já se narodil v roce 1955, kdy už byl pan Masopust vynikající fotbalista. Obdivovali ho moji rodiče, tvořil dějiny, byl můj vzor. A potěšilo mě, že je stále v obraze, ví, co se ve světovém fotbale děje. Pavel Nedvěd reprezentuje už jinou dobu, toho znám dobře z televize. Už je to jiná generace.“
Po celou dobu pobytu vás provázela další česká fotbalová legenda, nyní předseda svazu Ivan Hašek. Ten neskrývá záměr kandidovat do výkonného výboru UEFA. Vzal byste ho do svého týmu?
„Mně řekl, že o tom pouze uvažuje, ne že bude určitě kandidovat. To jsou možná jenom takové řeči, které se nedostaly až do sídla UEFA ve Švýcarsku. Pan Hašek má termín do 22. ledna, aby se ucházel o tuto funkci. Jako každý jiný, a nezáleží na tom, jestli je plešatý nebo ne“ (směje se).
Objevují se náznaky, že přípravy příštího evropského šampionátu za dva roky v Polsku a Ukrajině provázejí potíže. Jsou pravdivé?
„Během jednání v Praze jsme vyhodnocovali zprávu, jak práce probíhají. Stavby stadionů na Ukrajině jdou podle plánu, jsou už téměř dokončeny. Problémy s letištěm má Lvov, na jiných místech v Ukrajině byly už otevřeny nové terminály, nedostatek hotelů je v Doněcku. Pokud jde o Polsko, všechny stadiony budou dokončeny do června 2011, v Poznani se tak už stalo. Budeme mít tedy rok na jejich vyzkoušení. Spolupracujeme s vládami obou států, podařilo se nám sporné záležitosti doladit.“
Jak hodnotíte, že mistrovství světa 2018 a 2022 byla přidělena novým zemím, Rusku a Kataru?
„Jsme na konferenci UEFA, ne FIFA... Přesto řeknu svůj názor. Prezentace, které jsme dostali od uchazečů, byly úžasné. Rusko, Katar a další země, které dosud šampionát nepořádaly, přišly s otázkou – kdy přijde řada i na ně? Na západě už ho pořádali desetkrát, kdy dostane příležitost východ? I proto se hlasovalo pro Rusko a taky Katar. Blízký východ už prohrál několikrát, neuspěly Egypt a Maroko, výkonný výbor se proto rozhodl přidělit pořadatelství tam, kde nikdy nebylo. Je to podle mého dobrý krok kupředu. Stejně jako evropský šampionát v Polsku a na Ukrajině.“
Říkáte, že šlo o rozhodnutí světové federace. Vy jste však šéf evropské. Jak se smiřujete s tím, že evropské týmy v Kataru čekají až nesnesitelné klimatické podmínky, především 50stupňová vedra?
„Při světovém šampionátu v USA v roce 1994 se hrálo v Dallasu, kde byla také 40stupňová vedra a nikdo si nestěžoval a organizátory nekritizoval. Pokud jde o Katar, jednali jsme o jeho podnebí s panem Blatterem už dlouho. Nyní máme dostatek času, abychom se na to připravili.“
Franz Beckenbauer navrhl, aby se zápasy v Kataru hrály v zimě, kdy není takové horko. To by však narušilo kalendář evropských soutěží. Myslíte, že by s tím velké kluby souhlasily?
„To je těžké rozhodnutí. Přesunutím do zimy by se musel kalendář skutečně dost změnit. V lednu hrát v Perském zálivu by však bylo skutečně jednodušší než v červnu. Nevidím důvod, proč by tomu tak být nemohlo. Budeme o této možnosti jednat v budoucích měsících.“
Zvolení Kataru znamenalo odmítnutí USA, které přinášejí významné televizní partnery. Nemůže to ohrozit výnosy ze šampionátu?
„Televizní práva Blízkého východu jsou také zajímavá. Parterem v této oblasti je pro nás Al Džazíra, takže tyto fi nanční důvody jsme při hlasování nezvažovali.“
Před hlasováním se provalila podezření, že někteří členové výkonného výboru jsou uplaceni, aby volili určeného kandidáta. Dva byli z toho důvodu vyřazeni. Nebylo by lepší, aby o těchto závažných věcech jako o pořadatelství mistrovství světa rozhodoval kongres, tedy všechny členské státy FIFA, a ne pouze dvaadvacet lidí?
„Příklad UEFA ukazuje, že užší kolektiv nemusí být na škodu. Proč přidělení evropského šampionátu na rok 2016 Francii proběhlo naprosto bez problémů, kdežto v případě FIFA se objevovaly takové potíže? Já si myslím, že je to především proto, že mezi uchazeči byla Anglie a její senzacechtiví novináři. Co se týče kongresu, nevidím to jako vhodné řešení. Evropa má 53 členů, tedy stejně tolik hlasů, Jižní Amerika jen deset. Takový nepoměr by se musel vyrovnat jinými mechanismy a nevím, jestli by to bylo dobře. Ale i tom se dá uvažovat. Každopádně nyní musíme hlasovat podle systému, který byl určen. Další hlasování přijde za deset let, takže máme dostatek času připravit se.“
Nový model Ligy mistrů umožnil proniknout do základní skupiny pěti šampionům navíc. Chcete tento systém rozvíjet, nebo se vrátit ke staršímu, kdy byly zvýhodněny fotbalové velmoci?
„Nejde pouze o letošní rok, systém funguje už déle. Je pravda, že porážka Žiliny doma s Marseille 0:7 může svádět k tomu, že to není přínosné. Ale podobné výsledky jsme zaznamenali i dříve. Naopak Kodaň, která nikdy před tím tak úspěšná nebyla, se dostala do vyřazovací fáze. To ukazuje, že to přináší i pozitiva a podporuje vývoj fotbalu i v jiných zemích, jako nyní třeba v Dánsku nebo na Slovensku. Věřím tomu, že Češi chtěli Žilinu porazit, ale i na Slovensku šel fotbal kupředu. Jsem proto s tímto systémem spokojen.“
