Kouč Hadamczik vzpomíná na zemřelé: Utrpení rodin musí být šílené
Že mu odešly tři pilíře národního týmu, to bylo to nejmenší, co včera Alois Hadamczik řešil. „Je to strašné. Takoví dobří kluci, tak skvělí hokejisté…,“ téměř šeptal do telefonu kouč národního týmu chvíli poté, co vyšlo najevo, že hokejoví šampioni zahynuli.
Hlavně Jana Marka moc dobře znal. Šikovného štírka Hadamczik provázel prakticky po celou dobu, než odešel na ruské angažmá. Už se v životě nepotkají. A v kabině si nepodá ruku ani s bojovníky Rachůnkem a Vašíčkem.
Věřil jste v první chvíli té šokující zvěsti?
„Ne. Nemohl jsem jí uvěřit. Jenže pak začala chodit jedna zpráva za druhou a bylo vše jasné. Bohužel brzy i to, že naši kluci pád nepřežili.“
Napadají vás slova, kterými bychom se k zesnulým vrátili?
(přemýšlí) „Nejdřív brečíte, pak vzteky nevíte, co dělat. Asi se hodí říkat, jak skvělí kluci to byli, ale to vlastně vůbec nic nevystihuje. Ano, je to na místě, ale… Pořád mi někdo volá, od novinářů dokonce dostávám otázky, jak to bude působit na národní tým, to mi v tuhle chvíli přijde tak nepatřičné. Nechápu, jak se mě na to vůbec někdo mohl zeptat. Pořád se mi vrací obrázky, jak mám ty kluky před sebou v kabině, kde dělají srandu, velkou pohodu. Zrovna tihle hráči byli skvělí reprezentanti, strašně rádi hráli za český nároďák. To samé Pavol Demitra. Když mu bylo osmnáct, vzal jsem ho do Vítkovic, pak se rozhodl pro zámoří. Výborný člověk, výborný hokejista.“
Jak říkáte, všichni to byli zejména skvělí lidé. Strašné spoustě lidí budou chybět, nejvíc pochopitelně rodinám…
„Samozřejmě. Ani si nechci představovat to utrpení v rodinách, to musí být šílené. Znám tátu Karla Rachůnka, znám dobře rodiče Honzy Marka, jeho samotného od sedmnácti let, co jsem ho měl v Třinci. Zrovna s Honzou jsem nedávno mluvil, asi před třemi týdny. Chtěl se poradit, co a jak dál, protože v Rusku už nechtěl dál hrát. Pořád přemýšlel, co dál, táhlo ho to zpátky do Sparty, uvažoval o Švýcarsku.“
Co jste mu pověděl?
„Že už byl v Rusku dost dlouho, ale že je to jenom na něm. Těšil se na pohodovější život, Ruska měl vyloženě dost. Jenže v KHL jsou samozřejmě jiné peníze než všude jinde po Evropě. Nikdo se mu nemohl divit, že v Rusku hrál, zájem tam byl o něj pořád velký.“
Vím, že na vás Jan Marek hodně dal. Napadlo vás, že kdybyste mu jasně řekl, ať už Rusko nechá být a vrátí se domů, poslechl by a dnes žil?
„Tak to nejde brát. Zrovna tak se mohl v létě vrátit domů a mohlo se mu stát něco tady. Je to osud. Ještě ho to zkrátka nepřitáhlo domů natolik, aby se s Ruskem definitivně rozloučil.“
Co se vám teď honí a bude honit hlavou?
„Že se ve vteřině změní celý život. Jste tady, vedete spokojený život, rozdáváte radost svým fanouškům, jste skvělým tátou, manželem a najednou je po všem. Taky si najednou uvědomíte, že všechny dennodenní starosti, které považujete za hodně důležité, jsou v podstatě bezvýznamnými. Nikdy nevíte, jak dlouho tu budeme.“
„Jsem rád, že nepokračoval… A stejně tak jsem rád, že už tam nedělá trenéra Vláďa Vůjtek. Jinak by tragédie byla z českého pohledu ještě větší.“
Rozumíte tomu, že KHL se nezastaví ani na den a pokračuje dál?
„Víte, mě je teď úplně jedno, jestli ruská liga pokračuje, anebo ne. Mně je strašně líto těch lidí, co tam zůstali. Je mi líto malých dětí, které zůstaly bez svých tátů, je mi líto manželek hráčů. Absolutně mě nezajímá, jestli KHL jede dál, nebo ne. A je jedno, jestli se tragédii mohlo zabránit, anebo ne. Už se stalo.“
Stav ruských letadel byl tradičním tématem mezi hráči KHL. Žertovalo se, jak Rusové telefonují během letu a že tamní stroje neznají pojem elektronika, jen mechanika. Mířím k tomu, že zda v dostizích s NHL v tomto směru KHL nepokulhává až příliš…
„Nevím, těžko říct. Nenáleží mi komentovat stav ruské letecké dopravy, nevím, jak kvalitní letadlo Jaroslavle bylo. Vím jen to, že jej do provozu dali v roce 1993, takže zase tak staré nebylo. Samozřejmě, kluci z Ruska těch historek mají plno. Já si vybavuju jednu. S dvacítkou nás onehdy vzali do letadla společně s jiným týmem, bágly se házely dozadu na palubu, protože se nevešly dolů. Letěli jsme z Moskvy do Ťumeně. Na druhou stranu, letecké tragédie se stávají všude po světě.“
Může mít tato katastrofa vliv na vaše případné uvažování o využití nabídky koučovat v KHL?
„Jak říkám, k tragédiím dochází po celé planetě. Kdyby to letadlo nebylo v pořádku po technické stránce, byla by to velká nezodpovědnost. Ale to není na mě, abych hodnotil.“
