Mít odstup, nadhled, to je součást jeho profese. Robert Záruba, šéfkomentátor České televize už přiblížil českým fanouškům spoustu úspěchů českých hokejistů. Do vysílání sype originální hlášky, máloco ho zaskočí. Když ale loni promlouval na Staroměstském náměstí při pietě za trio hráčů Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček zesnulých při letecké havárii v Jaroslavli, byl i on nesvůj. I po roce cítí velkou ztrátu...
Moc dobře si pamatuje, jak loni 7. září nevěřil informacím, které proudily z Ruska. To přece není možné, čeští kluci v tom letadle neseděli...
„Ale druhý den pak přišlo nezvratné potvrzení, dokonce proběhla identifikace těl a to byl ten nejhorší okamžik,“ připomíná rok staré černé období Robert Záruba, jeden z nejoblíbenějších českých průvodců televizním sportem.
„Obrovsky těžké pro mě pak bylo mluvit na Staroměstském náměstí. Člověk se může sebevíc snažit držet pevnou polohu hlasu, ale nešlo to. Přemáhal jsem to s velkými obtížemi,“ přiznává při zmínce o tehdejší pietě.
Ze své pozice se se všemi třemi českými hráči Jaroslavle, s Janem Markem, Karlem Rachůnkem i Josefem Vašíčkem, znal. Vídali se v extralize i při akcích národního týmu.
„Se všemi třemi jsem samozřejmě přišel do styku, i když jen jako novinář. Nejvíc osobních vzpomínek mám na Honzu Marka, který byl hodně otevřený člověk, všechny věci probíral s naprosto otevřeným hledím a málokdy si nechával něco pro sebe, byl velmi upřímný, v prostředí profesionálního sportu až nezvykle hodně,“ popisuje Záruba útočníka mistrů světa 2010.
Rachůnek na barové stoličce
Právě chvíle, kdy se vypnuly kamery a odložily mikrofony, ty mu ve spojení se třemi zesnulými hokejisty utkvěly v paměti nejsilněji.
„S každým z těch kluků se mi vybavují vzpomínky, kdy jsme byli v pozici nejen žurnalista – sportovec, ale kdy nám skončila pracovní část setkání a my si najednou začali povídat o něčem jiném,“ líčí komentátor.
„S Pepou Vašíčkem to bylo v Bernu, kde jsem ho vezl do hotelu za zbytkem nároďáku poté, co jsme s ním dělali Arabelu. S Honzou Markem bylo podobných chvil víc, s tím jsme si popovídali mnohokrát, a s Karlem Rachůnkem mě napadá asi nejhezčí chvíle, když jsme se po vítězství na mistrovství světa 2010 setkali ráno na letišti v Kolíně nad Rýnem. Karel seděl na barové stoličce a vypadal skoro, jako by ani neslavil, přestože tím musel strávit hodně času,“ usměje se Záruba.
„Karel byl i tehdy takový, jako vždycky. Klidný, vyrovnaný a díval se na mě takovým tím svým zkoumavým pohledem,“ přidává trefnou charakteristiku střelce nezapomenutelného gólu v semifinále MS 2010.
„Právě tohle jsou momenty, které se mi vybaví nejvíc. Nejsou to ani tak hokejové akce, i když všichni tři měli i své výrazné,“ připomíná trojnásobný držitel divácké ceny Týtý.
Trojici ztracených životů, které symbolizují jejich čísla 4, 15 a 63, si připomene, jakmile třeba sedne do letadla s národním týmem.
„Když jsme loni letěli na první utkání Karjaly, tehdy jsem na ně poprvé vzpomínal,“ potvrzuje Záruba. „Jindy jsem se jen tak díval po všech hráčích, když letadlo startovalo...“
