Irgl přemýšlí o návratu do Jaroslavle: Hrůza v lidech přetrvává

V Bělorusku si reprezentant nemá nač stěžovat. Hokejistů místního Dynama se autoritativní vláda diktátora Lukašenka nedotýká. A když, je spojená s výhodami. Irgl si v komfortním prostředí metropole lebedí, v domácích zápasech mu v našvihané aréně fandí 15 tisíc fanoušků a on je v týmu kouče Marka Sýkory nejlepším hráčem. I jeho by štace v Praze lákala. A přemýšlí i o návratu do Jaroslavle…

Mít výbornou sezonu ve chvíli, kdy vám končí kontrakt, se hodí. Nakolik řešíte svoji budoucnost?
„Nějaké nabídky vnímám, ale s agentem jsme se domluvili, že to rozsekneme až na konci sezony. Nechci si tím teď zaměstnávat hlavu.“

Ví se, že vás k návratu láká vedení Jaroslavle. Jde o hodně konkrétní debaty?
„Nechávám tyhle věci vážně na agentovi, ale nezastírám, že pro mě je Jaroslavl druhý domov. Vztah ke klubu mám velký, nejsem proti tomu znovu navléct jejich dres, ale jak říkám, všechno je pořád daleko.“

V Jaroslavli vám zůstala spousta kamarádů a známých, jaká nálada panuje v nově se rodícím klubu a vůbec ve městě?
„Je znát, že od té tragédie už uplynul nějaký čas, ale celkově vzato, v těch lidech hrůza přetrvává neustále. A nejde se vůbec divit. Neznám hokejovější město, než je Jaroslavl, všechny ta událost hodně zasáhla. Až se Lokomotiv v příští sezoně vrátí do KHL, na týmu a lidech v klubu bude viset ohromný tlak. Jednoduchá sezona to pro ně rozhodně nebude, naopak.“

Jaké jdou zprávy ohledně přestupové politiky, bude se chtít uznávaným hráčům hrát za Jaroslavl?
„Zatím se nezná snad žádné jméno, které by Lokomotiv měl získat. Všichni hráči jsou zatím pod smlouvami jinde, nic není jistého. Ani se moc nepovídá, kdo by tam mohl jít.“

Český útočník Zbyněk Irgl si angažmá v Dynamu Minsk pochvaluje • Profimedia.cz

Co myslíte, budou případné posily řešit i kvalitu leteckého přepravce? Jde na to téma řeč?
„Je to zhruba padesát na padesát. Jeden kluk vám řekne, že se mu tam kvůli katastrofě moc nechce, další to neřeší a chtějí hrát za Lokomotiv, protože v něm třeba vyrůstali a cítí, že je mu třeba pomoci.“

A vy?
„Já když si na to vzpomenu, pořád se mi nechce věřit. Měl jsem tam hromadu kamarádů, nejen mezi hráči, ale skvěle jsem si rozuměl i s maséry, kustody, dalšími lidmi, co se o mužstvo starali a vytvářeli duch v týmu. A najednou ve vteřině nebyli. A právě ti kluci okolo mužstva byli velmi důležití. Přijdou noví, to samé hráči, ale potrvá, než si všechno sedne. Bude trvat řadu let, než se vše vrátí do starých kolejí. Jaroslavl má vyhlášenou hokejovou školu, produkuje spoustu talentů a řada kluků z ní taky umřela.“

Vedení KHL zatím mlčí na téma vylepšení leteckého parku, přitom si tohle zadalo jako jeden z hlavních úkolů po zářijové katastrofě. Ví se mezi hráči něco nového?
„Nic oficiálního, ale zaslechl jsem, že by celá liga mohla létat s ČSA. Zda to dopadne, nevím. Těžko říct. Ale slyšel jsem, že tohle je reálné.“

Velice reálná je vize propuknutí Kontinentální ligy v Praze, kam míní svůj tým převést noví majitelé HC Lev, ten dosud hraje v Popradu. Jak se vám ta myšlenka líbí?
„Určitě je to příznivé a hlavně lákavé pro české hráče. S klukama jsme se o tom bavili v kabině, řešili jsme, že příští rok by se už mohlo hrát v Praze. Řada hokejistů by na ni slyšela.“

Třeba i vy. Cítíte sám na sobě, že odehráváte výbornou sezonu?
„Tak, necítím se úplně špatně, ale k úplné spokojenosti mi chybí pět gólů. Kdybych je měl na kontě, odkývám, že spokojený můžu být. Ale já stejně hodnotím každou sezonu až na jejím konci.“

V Rusku jste brán za stříbrného válečníka, vlastníte tři medaile za druhé místo. Je reálné dojít tak daleko i s Minskem?
„No… Teoreticky ano, mančaft nemáme špatný, ale musíme plnit to, co nám řekne trenér. Jinak nemáme šanci. U nás nenarazíte na hráče jako má Ufa nebo Kazaň, kterým to svěříte do rukou a oni sami mohou uhrát titul. Mají hvězdy, jednoho playmakera vedle druhého. My pokud nejsme semknutí a nedřeme jeden za druhého, nemůžeme vyhrávat. Na tomhle je postavené naše bytí a nebytí.“

Zvedlo se vám sebevědomí poté, co jste v Moskvě na předvánočním turnaji zničil sbornou třemi bravurně proměněnými nájezdy?
„Já už se cítil dobře po prvním turnaji na Karjale, ta akce mi pomohla. Přijde mi, že koncem listopadu, v prosinci, se mi tradičně hraje nejlíp.“

Jak vás po rozbombardování ruského týmu přivítali v kabině Minsku?
„Hoši mi to dali hezky sežrat… (usmívá se) Než jsem odjížděl na turnaj, prohráli jsme v lize zápas na nájezdy, já nedal. Tak do mě po návratu pěkně šili, obili mi to o hlavu.“

Co jste jim odpověděl?
„Zasmál jsem se a v podstatě jim to odsouhlasil, protože oni mají pravdu… Musím se snažit, abych jim nějaké gólové sólo ukázal i při lize. Jim a fanouškům. V Minsku přetrvává euforie, na zápasy chodí patnáct šestnáct tisíc lidí, to se jinde nevidí. To je bomba. Klobouk dolů před nimi.“