PŘÍMO Z RUSKA | Uhrane vás svou šikovností i nasazením. Útočník Petr Koukal dře a zároveň baví technickými finesami, už ho díky tomu milují i fanoušci Nižněkamsku. V pondělí jeho nájezd skolil hokejisty Lva (2:3sn), skvěle mu fungovala spolupráce s budoucí supernovou NHL Nailem Jakubovem.
O Jakubovovi mluví celé Rusko jako o novém Kovalčukovi. Je opravdu tak dobrý?
„Není špatněj! (směje se) Na to, že mu před týdnem bylo devatenáct… No, slušnej útočník.“
V čem jsou přednosti jedničky draftu NHL z letošního roku?
„Ten kluk už má všechno. Bruslení, střela, je to prostě kompletně vybavený hokejista. V devatenácti, úžasné. Ještě se trochu vyhraje mezi dospělými a za dva roky ho nikdo nechytí. Třeba Kuzněcov z Čeljabinsku mi přišel ještě o něco lepší. Ale ten má také v lajně jiné hráče než jsem já s Néťou (Tomášem Netíkem).“ (směje se)
Naopak to vypadalo, že mu umíte vyhovět. Učíte ho na ledě poslouchat české pokyny?
„Umí výborně anglicky. Já teda blbě, ale vždycky dokážu něco plácnout. Takže to je náš jazyk. Nějak to funguje, góly dáváme. Proti Lvu ho tam fouknul Nail, takže pohoda.“
Navíc si užíváte na ledě hodně prostoru. Přes osmnáct minut, to je stejná porce, jako když jste válel v Pardubicích.
„Jsem za to rád. Ze čtvrté lajny bez přesilovky by těch bodů asi moc nebylo. V dnešním hokeji se v pět na pět prosadíte opravdu těžko. To musí být střela, nějaká dorážka… Ale kombinací ty systémy překonáte složitě. Lev to má navíc zmáknuté opravdu dobře. Je vidět, že to Pepa (Jandač) umí.“
Přesto jste vyhráli. Díky vašemu krásnému blafáku v nájezdech, věděl jste, co provedete?
„Ptal jsem se kluků, jestli mám jet zleva nebo zprava. Bál jsem se, aby tam nezůstal gólman stát, ale nakonec jsem mu to tam fouknul, takže dobrý. Posledně jsem navíc nedal, tak jsem čekal, že důvěra nebude. O to je teď větší radost.“
Měli ji i fanoušci, vyvolávali vaše jméno. Vnímáte jejich podporu?
„Jasně, když sedím na střídačce tak to slyším a moc mě to těší. Při hře si toho člověk nevšimne, to může být deset tisíc a nevnímám nic. Ale na té lavici to pak je příjemné. Záleží jenom na našich výkonech, když budou dál dobré, bude i potlesk.“
Už vás poznávají i ve městě?
„Ne to ne. Sice to nějak nevypadá, ale prý má to město 250 tisíc lidí a zdá se mi, že tím hokejem zase tak úplně nežije. Asi když bychom hráli někde nahoře, tak by se to mohlo změnit. Ale povzbuzují dobře. Snaží se.“
Takže navečeřet se můžete v restauraci v klidu?
(směje se) „V těch dvou restauracích, co tady jsou… Tam nás obsluha už asi pozná, protože chodíme jenom tam, jinam to nejde.“
A jak si tu dokážou vítězství užít hráči?
„Já koukal, že nemají žádný pokřik! Ale je to dobré, stejné jako všude. Nálada hned vyletí, srandičky, pohoda. Tohle je s hokejem všude stejné, proto ho asi hrajeme a baví nás.
