Po boku mladšího bratra Fjodora a Čechů Marka a Rolinka.

Za dvacet let práce v NHL utržil nehynoucí slávu, obdiv a v přepočtu kolem dvou miliard korun. Sklidil samozřejmě i báječné trofeje. Hlavně tři Stanley Cupy s Red Wings, jednu Hart Trophy, odskočil si i pro olympijské stříbro do Nagana.

V 39 letech nastal čas pro změnu. A radikální. Původně se zdálo, že transfer Fjodorova z Washingtonu do Magnitogorsku je totální utopií. Jenže na Urale mají pod čepicí. „Dělali jsme na tom poslední dva roky," přiznal Genadij Veličkin, generální manažer Metallurgu.

Protřelému bossovi, jenž se „proslavil" drsnými výhrůžkami Malkinovi a jeho rodině po útočníkově útěku do USA, bylo jasné, že Fjodorova nezviklá pouze hezkou výplatou.

Navíc když prostředí ocelářské metropole ještě hezkých pár let bude patřit do turistického katalogu s výstražnou značkou: Pouze pro otrlé.

Veličkin vsadil na emoce, zahrál Fjodorovovi na strunu, která mu rozechvívá srdce. Za normálních okolností by do svého týmu těžko angažoval jeho bratra Fjodora, jenž poslední sezony lítal od jednoho týmu ke druhému a nikde se na delší dobu nezastavil.

Takhle se o 11 let mladší útočník stal trumfem pro finální jednání. A skutečně, veterán se chytil. „Jakmile s Magnitkou podepsal brácha, řekl jsem si hned, že do toho půjdu taky," přiznal Sergej Fjodorov listu Sport Express.
Na otázku, zda by se na Ural vydal, i kdyby sourozenec hrál jinde, odvětil docela výstižně. „Na tuto otázku nemám odpověď..."

Finanční vyrovnání dvouletého kontraktu bylo v tu chvíli podružné. Přesto se Fjodorov odhadovanou roční výší 3,8 milionu dolarů čistého (asi 76 milionů korun) řadí k nejlépe placeným hráčům KHL. „Předložené podmínky mi maximálně vyhovují," nechal se slyšet.

Aby ne. V NHL bral poslední rok skoro to samé, leč hrubého. A nyní by podle vývoji na trhu dostal sotva polovic.

Rusko však na protřelé mazáky umí splašit finance. Krize nekrize. Veličkin ty miliony našel. Ještě na jaře šéf klubu krátil mzdu uklízečkám na stadionu, teď lidem dopřál hokejový bonbonek.

Otázkou zůstává, co nejproduktivnější Rus v historii NHL na domácí scéně předvede. V paměti fanoušků je zapsán jako fenomenální centr, člen slavné detroitské rodiny 90. let. Svojí vizáží a nacpaným kontem přitahoval sličné dámy, okouzlil i Annu Kurnikovovou. Ti dva spolu dlouho žili, do roku 2003 měli být i manželé.

Jenže to už je pryč. Fjodorovovi táhne na čtyřicet. A ruská menšina realistů se ptá: Stane se ozdobou KHL, nebo jejím řadovým hráčem?

Prý zazáří. „Viděl jsem ho nedávno při utkání Capitals s Rangers. Sergej patřil k nejlepším na ledě. On sem nepřijel dohrát, přijel vyhrát," soudí Alexander Medvěděv, jenž Fjodorova marně tahal do Petrohradu, kterému velí.

Od Fjodorova se většinou očekávají velké věci. On však zůstává v odhadech své show střídmý. „Není podstatné, jestli budu hrát jako Jágr, Morozov nebo Radulov. Důležitější je, jestli moje střela mine brankáře a napne síť."
Ruská nadnárodní liga tak jako tak získává další výraznou tvář. Fjodorov se řadí na stejný stupeň, jako je Jaromír Jágr. Mnohými bude s českou osmašedesátkou porovnáván.



K nevoli hvězdného novice. „Jaromír je bezpochyby velkolepý hráč. Ale jak nás můžete srovnávat, když každý z nás hraje jinde - on na pravém křídle, já uprostřed? Každopádně je skvělé, že v Rusku už nějakou dobu hraje tak významný hráč," těší se z Jágrovy přítomnosti.

Ve Washingtonu, kde Fjodorov válel poslední dva roky, jsou z Rusova odchodu poměrně v šoku. „Chápu je, do poslední chvíle si mysleli, že zůstanu. Ale já se rozhodl pro druhé řešení..." Čímž zkazil náladu svému parťákovi Alexandru Ovečkinovi. „Jsem z toho velmi smutný, přijít o takového hráče... Zažívám něco podobného jako po své druhé sezoně ve Washingtonu, když Dainius Zubrus odešel do Buff ala. Tehdy jsem z toho byl taky špatnej. Rozcházet se s přáteli je vždy velmi těžké," svěřil se současný král NHL.

Jedna epocha končí, ta druhá, mnohem kratší, nastává. Co z ní Fjodorov vytříská?