Marek: Vydělává miliony, jezdí škodovkou

Je prakticky rozhodnutý. Na turnaji ve švýcarském pohoří Jura, kde startují i Pardubice, se připravuje na čtvrtý a poslední ruský ročník. Se svojí ženou Lucií nechce rodit či vychovávat dítě na Urale.

„Pokud tenhle rok v Rusku vydržím do konce, zabezpečíme se a můžu pak hrát za mnohem horší peníze,“ tvrdí nejlepší střelec minulé sezony KHL.

Snad půl roku jste řešil dilema, zda Magnitogorsk opustit, nebo ne. Nedokázal jste to. Tak zamotanou hlavu jste asi dlouho neměl, že?
„To je pravda. Pro mě je každé důležité rozhodování složitá věc. Vím, že jsem hodně nerozhodnej člověk. Strašně dlouho jsem dumal nad tím, komu dát přednost. Jestli známému prostředí a týmu, kde mám dobrou pozici, nebo klubu, který má hezčí město a přinese mi novou motivaci. Třeba Petrohrad. Nakonec padla volba na Magnitogorsk. Řekl jsem si, že to ještě ten rok vydržím.“

Generální manažer klubu Veličkin na vás hodně tlačil, sliboval hory doly. Byl to až neúprosný tlak?
„Denně mi dvakrát až třikrát volal… Vycítil jsem, že mu na mně hodně záleží a pořád jsem pro ně hráč číslo jedna. Veličkin si moc přál, abychom tu rozdělanou práci dodělali. Vytváří se tady super tým, skutečně to vypadá na útok na nejvyšší mety.“

Až na výjimky snad každý si řekne, že jste se pro Magnitogorsk rozhodl zkrátka proto, že vám přihodil balík peněz. Co vy na to?
„Já s tím nepolemizuju. Kdo tvrdí, že do Ruska nechodí kvůli penězům, neříká pravdu. Ano, peníze mi navýšili a vůbec nezastírám, že sehrály velkou roli. Nebudu tady povídat, že jsem to vzal kvůli dobré kvalitě hokeje v Magnitce. To samozřejmě ne.“

Tím pádem jste zřejmě přišel o poslední šanci zakotvit v NHL. Mohl jste odejít do Nashvillu, pár let už vás sledují v Los Angeles…
„Dost jsem o tom přemýšlel. Vím, že to asi byla poslední nabídka, jsem si toho vědom.“

Bude vám jednou líto, že jste si nejprestižnější ligu nezkusil?
„Asi jo. Na druhou stranu, NHL nikdy nebyla mým snem. Mým vysněným stropem byla od dětství česká extraliga, NHL jsem nikdy pořádně nesledoval. Mohl jsem si ale vyzkoušet jiný svět, jinou mentalitu, kulturu. Kdo ví, třeba bych po měsíci v zámoří litoval, že jsem nezůstal v Rusku. Plácal bych se někde ve čtvrté pětce a trhal si vlasy, že jsem opustil vynikající podmínky. S pár lidma jsem to konzultoval a ti mi dali za pravdu.“

Kdo například?
„Manželka Lucka, rodiče, pár kamarádů. Asi bych byl opravdu blázen, kdybych novou nabídku Magnitky nevzal.“

Našel se někdo s jiným názorem? Kamarádi vám třeba nechtěli motat hlavu ještě víc.
„Taky. V Praze jsem potkal pana Hadamczika, právě on mi říkal, že jsem udělal chybu, když jsem to do NHL nešel zkusit. Je opačného názoru než já a další lidé. Má za to, že by mi Amerika sedla, hlavně ten příjemný život.“

Nasadil vám kouč Hadamczik brouka do hlavy?
„Už bylo pozdě, (usmívá se) smlouva byla podepsaná. Řekl mi jen svůj názor. Mě jeho slova zajímala, pan Hadamczik mě přivedl do velkého hokeje, naslouchám mu.“

Vysvětlete mi, jak je možné, že se v Magnitogorsku najednou vzalo tolik financí? V průběhu minulé sezony uřezávali platy i uklízečkám, tamní fabrika, sponzorující hokej, byla na zavření… A letos přihodili hromadě hráčů miliony dolarů, pořídili si Fjodorova za necelé 4 miliony.
„Co vím, tak nově rozjeli výrobu lisů pro trubky, z kterých se bude stavět nový plynovod, a díky tomu Metallurg získal zakázky za obrovské peníze. Sám jsem překvapený, kolik výborných hráčů sem přivedli. Není to jen Sergej Fjodorov. Přitom ještě loni za námi přišli do kabiny, že to s klubem nevypadá dobře, právě kvůli ekonomickým problémům fabriky. To nám pak manažer Veličkin obden vtloukal do hlavy, že musíme doma vyhrávat kvůli lidem, abychom jim aspoň něčím zvedli náladu. Kolikrát se stalo, že lidi pískali, nám se nedařilo a oni byli naštvaní. Na práci, na nás…“

Z Magnitogorsku vznikl tým ofenzivních hvězd, což nemusí dělat dobrotu.
„Trenér Bělousov nám Čechům (ještě Rolinkovi a Kudrnovi) už dal najevo, že to nebude jako loni, kdy jsme měli suverénně nejvíc času na ledě a já pendloval ve dvou lajnách. Máme třináct super útočníků, všechny čtyři lajny chodí na přesilovky. Ti dva Finové, co přišli (Koivisto, Kontiola), jsou fakt skvělí. Do toho oba Fjodorovové, brácha Radulova… V útoku jsme našlapaní víc než na Spartě při poslední výluce v NHL.“

Zlaté české časy možná končí, co tomu říkáte?
„Taky to tak trochu cítíme a vidíme. Konkurence se pořádně zvedla. Musíme se s tím poprat a potvrdit pozici lídrů. Co jiného nám zbývá. Hlavně nesmí být nikdo uraženej, že hraje míň a druhej víc. To pak ničeho nedosáhneme. Občas se tady loni děly věci. Pár kluků si sem tam protáhlo střídání na minutu a půl, nechtělo se jim na střídačku. Kdyby se to mělo opakovat, bude asi zle. Zvláštní je, že klub všechno vsadil na útok. Dobrou ofenzivu jsme výrazně posílili, ale do obrany nic. To mě trochu trápí.“

Jan Marek. • Miroslav Horák SPORT

Je vůbec reálné z tak ambiciózních hráčů vytvořit skutečnou partu, nebo budete rádi jen za to, když nevznikne větší mezilidský problém?
„Těžko říct, kolikrát se v Rusech nevyznám. Ale pokud budeme rozdělení na partičky, na úspěch můžeme rovnou zapomenout.“

Na ovace v KHL se těší Jiří Hudler. Také vás zaskočil jeho přesun z Detroitu do Dynama Moskva?
„Doslechl jsem se o tom na dovolené a bylo to pro mě obrovské překvapení. Vůbec jsem to nečekal. Jirka se v Detroitu zabydlel, udělal si jméno, začal hrát víc a víc, v hierarchii Red Wings se posouval nahoru. Holt taky neodolal těm obrovským penězům. Navíc mu Dynamo zaručuje pozici lídra, na kterém to celé bude stát. V tom se on vyžívá, má to rád. Pro ruskou ligu je jedině dobře, že přichází, KHL to zvýší kredit.“

Dynamo znáte, bude mu sedět?
„Určitě jo. Pokud skutečně dostane hodně prostoru, bude mu to tam vyhovovat.“

A co vy? Skutečně to za rok na jaře v Rusku zabalíte, jak jste si naplánoval?
(přemýšlí) „Chci, aby to byl můj poslední rok v Rusku. S Luckou chceme děti a já si nepřeju rodit v Rusku, nebo tam naše dítě vychovávat. A aby Lucka byla v těhotenství sama doma a já v Rusku, to ne. Takhle to teď vidím. Za rok se vrátit domů a pak se tam jednou zase podívat. Pokud na to budu mít.“

Dobře, ale ono se může stát, že jinde v Evropě půjdete třeba na deset procent nynějšího platu… To přece jen tak nepřekousnete, ne?
(usmívá se) „No, tak to asi bude. Ale takhle to nemůžete brát. Pokud tenhle rok v Rusku vydržím do konce, zabezpečíme se a můžu pak hrát za mnohem horší peníze. Zato v místě, kde se hezky žije. A to je pro mě podstatné.“

Máte spočítáno, kolik desítek milionů korun jste si už v Rusku vydělal či vyděláte?
„Přesně to spočítáno opravdu nemám. Ponětí mám jen o tom, jak se s nimi nakládá.“

A máte jistotu, že dobře?
(usmívá se) „Lidem, co mi je spravují, důvěřuju. Znám je už delší čas. Poslední dobou jsme kvůli krizi přišli všichni o nějakou sumu, ale to je život.“

Jak vás znám, riskérem na burze nebudete, že?
„To sedí. Jsem konzervativní typ. Stačí mi vydělat dvě tři procenta a mít jistotu, než se pouštět do riskantní a nejisté investice. Na to mě neužije.“

Nosíte v hlavě vysněnou věc, kterou byste si chtěl pořídit?
„S Luckou jsme snili o vlastním bydlení, o baráku. Což se nám splnilo, přes léto jsme si domečku hodně užívali. Snídaně na terase, večer vínko… Barák v Praze, to je pro mě vrchol snů. Nenapadá mě nic jiného.“

Poslyšte, jak dlouho budete jezdit oktávkou?
(směje se) „Přes léto jsem míval stavy, že jsem si chtěl udělat radost, ale pokaždé mě někdo utnul s tím, že je to nesmysl. Asi je. Mít nový bourák na dva měsíce a pak, aby stál deset měsíců v garáži, to jsem musel dát ostatním za pravdu. Navíc, já jsem s oktávkou naprosto spokojenej, nemíním ji měnit.“

Ale…
„Ale druhé auto si jednou pořídíme. Až se budeme vracet z Ruska domů. Taková X5 by se mi líbila.“

Během sezony vás možná čeká olympiáda ve Vancouveru. Jakou šanci si dáváte?
„Těžko říct. Nic nevzdávám. Vláďovi Růžičkovi je jedno, pokud je hráč z Evropy nebo NHL. Když se mu bude dařit a on mu bude důvěřovat, vezme ho. Ale abych pravdu řekl, olympiáda jde teď mimo mě, ještě jsem se nepřistihl, že bych na ni myslel. Pro mě je důležitý start do sezony.“

Hloubáte aspoň nad tím, proč se vám dva starty na šampionátech v Moskvě 2007 a ten letošní extra nevydařily?
„V Moskvě to byla moje premiéra, byl jsem vyjukanej, nebylo to ode mě ideální. Letos se mi ze začátku docela dařilo, byli jsme fajn parta, ale zápas s Kanadou mě otrávil. Puk mi lítal od hole, navíc jsem si zranil koleno, týden pořádně netrénoval a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Snad se ještě nějakého mistrovství dočkám.“

K Moskvě se nerad vracíte, že?
„Nebylo to tam ono, to je všechno, co bych k tomu chtěl říct.“