V ospalém švýcarském městečku Le Bressus trávil poslední dva týdny se svými novými parťáky z Magnitogorsku, na turnaji Hockeyades udivoval přítomné stále velmi svižným bruslením.

A ve volné chvíli se význačná hokejová ikona 90. let rozvyprávěla, co ho táhlo domů, proč musel skončit ve Washingtonu i o tom, čeho si cení na českém hokeji.

Sergeji, uzavřít kapitolu NHL, kde jste hrál od roku 1990, musí být poměrně těžké. Začíná vám nyní nový život?
„Přesně tak mi to připadá. Ale zároveň přichází velká motivace, zahraju si v jednom týmu s bratrem Fjodorem. Možná i ve stejném útoku. Plní se náš dlouholetý sen. Velký dík za to patří vedení Metallurgu, že nám přání splnil. Že byl ochotný do toho jít.“

Nešlo jen o vaše přání, ale vidět své syny v jednom dresu, po tom mocně toužil hlavně váš otec, že?
„Na začátku byla jeho myšlenka a potom to do sebe začalo zapadat. Fjodor nenašel pevné místo v NHL a já už tam svoji kariéru zakončil. I když jsem to neměl v plánu zrovna tak, jak to dopadlo. Ve Washingtonu mi však nedali možnost pokračovat.“

KDO JE SERGEJ FJODOROV

- uznávaný ruský hokejový útočník, který se po 18 sezonách v NHL vrátil do domácí soutěže - platí za největší ruskou hvězdu postkomunistické éry, společně s Pavlem Burem - 13. prosince 2009 oslaví čtyřicátiny - se 483 góly je nejlepším ruským střelcem v dějinách NHL - v elitní světové lize zvládl 1248 utkání, sklidil 1179 bodů, vydělal skoro 65 milionů dolarů - v roce 1994 získal obě ceny pro nejužitečnějšího hráče NHL – Hart Trophy a Lester B. Pearson Award - je trojnásobným mistrem světa (1989, 1990, 2008), ale nevlastní olympijské zlato (stříbro 1998, bronz 2002) - velmi uznávaný hlavně pro svoji univerzálnost. Zvládl skvěle roli centra stejně jako obránce. „Tři skvělí hráči v jednom“. Tak se dlouho mluvilo o Fjodorovovi. Nebo: „Fjodorov je můj oblíbený hráč, na ledě pro vás udělá cokoliv,“ pronesl kouč Scotty Bowman. - v roce 2001 se tajně oženil s tenisovou kráskou Annou Kurnikovovou. Vydrželi spolu dva roky. - v červnu Fjodorov oznámil, že po svém finančním poradci Josephu Zadovi požaduje odškodnění 60 milionů dolarů za zpronevěru 43 milionů dolarů během posledních 11 let

Alexandr Ovečkin, modla klubu, se posléze v médiích vyjádřil, že váš odchod hře Capitals uškodí. Jak se vám to četlo?
„Od Alexe to bylo milé. Já opravdu nechtěl z Washingtonu odejít. Ale věci se vyvinuly jinak. Časem mi došlo, že pod platovým stropem toho pro mě moc nezbude. Z následné nabídky Magnitogorsku jsem vycítil, že zájem o mě je eminentní. Dostal jsem novou chuť do hokeje. Sice mě tady v Evropě čeká širší kluziště, ale to nemůže být takový problém, když jsem se na něm naučil hokej, nebo snad ano?“ (usmívá se)

Jistěže ne. Kolik let ještě hodláte hrát hokej?
„Smlouvu mám na dva roky. Až kontrakt vyprší, bude mi 41 let. Pak s hokejem skončím a popřemýšlím co dál, čemu se budu věnovat v budoucnu.“

Tušíte, zda půjde o hokejovou oblast, nebo nějaký byznys?
„Sám nevím. Nemám ani představu. Moje myšlenky jsou nyní zcela svobodné.“

Pokud se rozhodnete pro hokej, láká vás práce kouče, či spíše manažerská pozice?
„Obojí je vedle (usmívá se). Ale jen z toho důvodu, že po tak dlouhé době u hokeje si od něj budu chtít odpočinout. Těch let strávených ve stále stejném režimu bylo nekonečných. Od hokeje si orazím. Je to nutnost.“

Jak to máte v plánu s reprezentací? Doma vlastníte zlatou medaili z loňského šampionátu v Quebeku. Přijdou další zápasy za sbornou?
„Hrát bych chtěl. Proč ne? Mám však podmínku – za sbornou musí hrát ti nejsilnější hráči v daný moment. Pokud k nim budu patřit i já, fajn, rád do toho půjdu. Pokud se nebudu cítit na reprezentaci, nechci být nominován. Sláva Bykov má k dispozici dostatečný počet výborných mladých hráčů. Uvidíme.“

Ruská sborná dlouhých patnáct let čekala na zlato z mistrovství světa, váš hokej procházel krizí. Čím jste nastartovali ten okázalý obrat, zvěčněný dvěma zlaty z posledních dvou šampionátů?
„Dřív jsme mívali po kupě mnoho hvězd, ale výsledky nepřicházely. Dnes je to jinak. Tým stavíme na tvrdě pracujících, oddaných hráčích. Máme borce, co umí střílet góly, máme hráče, přes které těžko přejdete, máme dobré gólmany. Všichni hrají to svoje nejlépe, jak umí, každý má danou svoji pozici v týmu a té se drží. To je náš recept.“

To dlouhé roky platilo i o Dominiku Haškovi, společně jste v Detroitu v roce 2002 dokráčeli ke Stanley Cupu. Co se vám vybaví při vyslovení jeho jména?
(vypálí) „Mašina. Dominik je mašina. Vždycky jsem ho obdivoval pro jeho pracovitost. Nevypustil jediný trénink, do všeho šel po hlavě, naplno. Měl jsem štěstí, že jsem dlouhé roky hrál s ním. Jako centr jsem měl na starosti bránění a tedy i spolupráci s Dominikem. Musím říct, že mezi námi fungovala chemie, věděli jsme o sobě, co kdo má přesně udělat. Odehráli jsme spolu řadu krásných zápasů, nádherných sezon. Samozřejmě že přišly i porážky, ale tak to bývá.“

Rusko včetně vás ztroskotalo na Haškovi na olympiádě v Naganu. Je to už dlouho, přesto, vybaví se vám něco z finále?
„Jistěže. Nehráli jsme špatně, ale české mužstvo bylo lepší. Takže mu i 1:0 stačilo. Pro mě to byla tenkrát zvláštní sezona. Až do února jsem nehrál kvůli problémům s kontraktem v Detroitu. Ale sborná mě nenechala ve štychu, tři týdny před olympiádou jsem se pustil do pořádného tréninku a mohl odehrát turnaj.“

 

	V úterním deníku Sport najdete:
	» celý rozhovor se Sergejem Fjodorovem O čem mluví: » Pomáhá respektu KHL Jaromír Jágr? » Jak se dívá na přestup Hudlera?