Čerepanovova přítelkyně musela z Omsku odejít
13. října 2008. Před rokem zažil hokejový Omsk nejčernější den ve své historii, přímo při zápase s Viťazem Čechov zemřel útočník Alexej Čerepanov. Včera si hokejisté Avangardu smutné výročí připomněli. A znovu to hodně bolelo...
Odpoledne se hráči při pietním aktu sešli přímo na hřbitově u hrobu někdejšího spoluhráče, potom měli otevřený trénink. Hokejistům se zase do myšlenek vracely ty smutné obrázky, jak devatenáctiletý talent zkolaboval přímo na střídačce.
Čtěte více:
Hráči v čele s Jágrem odhalili Čerepanovovi pomník »
Komise: Lékaři za úmrtí Čerepanova nemohli »
„V kabině nám pořád visí jeho tréninkový dres," vzpomínal Jágr v rozhovoru s ruskými reportéry. „Člověk si vždycky uvědomí, že si musí vychutnávat každý okamžik v životě. Protože nikdy nevíte, co vás čeká za rohem."
V ruských médiích se ke smrti svého jediného syna vyjádřila i maminka Rita. „Žiju jenom proto, abych uchovávala památku na svého syna. Už se ničeho nebojím, to nejhorší v životě mám za sebou," uvedla pro Sovětskij Sport.
Její syn zemřel na akutní selhání srdce, podle ruských odborníků bylo o dvě třetiny těžší než u zdravých lidí. Lékařská komise KHL vyloučila, že by Čerepanov dopoval, a potvrdila, že kluboví lékaři Avangardu nebudou potrestáni. O jeho chronické vadě prý nemohli vědět.
Což se mamince nezdá. „Chci najít pravdu, vím, že můj syn byl zdravý. Vždyť podstoupil důkladné lékařské testy v New Yorku i předtím v juniorské reprezentaci. A oni to teď na něj všechno chtějí hodit," zlobí se Rita Čerepanovová, která po synově smrti dostala od Omsku finanční kompenzaci v celkové výši 30 milionů rublů (asi 18 milionů korun).
Většinu z těchto peněz věnovala na výstavbu zimního stadionu v Barnauli, kde Čerepanov s hokejem začínal.
Se smrtí svého milého se těžko srovnává i jeho přítelkyně Jana Jermakovová. A bojovala i se zlobou. „Když umřel, spousta lidí o něm začala vykládat hrozné věci," vzpomíná. Některé jiné dívky se navíc na internetu zaregistrovaly v nejrůznějších diskuzích pod jejím jménem.
„Byly to pro mě těžké chvíle," přiznává. Nakonec se z Omsku musela i odstěhovat. „Ve městě mi ho připomínala každá budova, prostě všechno. Nemůžu se tam dlouho zdržovat," vysvětlila.
„Doteď nevěřím, že Alexej už není. Řekla jsem si, že jen odjel za hokejem do Ameriky a že se určitě zase setkáme."
Včera se do Omsku na skok vrátila. A byl to smutný den.
