Vrátil se do známého prostředí. Třinecký útočník David Cienciala (22 let) se v semifinále Champions Hockey League po švédském trojboji těší na finského rivala. Oceláři dnes hrají první semifinále na půdě JYP Jyväskylä (18). Cienciala na Finsko vzpomíná rád.
Po zranění zkušeného Jakuba Petružálka, který dva roky hrál za Lukko Rauma, má z třineckého týmu nejvíc zkušeností s finským hokejem právě Cienciala. V šestnácti letech tam z rodného Třince odcházel, když mu nečekaně zemřel táta Roman.
„Doma jsem neprožíval zrovna lehkou životní situaci, tak jsem od toho chtěl utéct,“ vzpomíná Cienciala. „Nechtěl jsem zůstávat v Třinci, protože by mě to ubilo. Finsko mi pomohlo, bylo to super. V šatně jsme měli perfektní partu kluků a hodně mě to tam bavilo.“
Cienciala dva roky hrál v mládežnických týmech Lukko Rauma a zkušenost si pochvaluje. Hokejovou i životní. „Poznal jsem, jak se na sobě dá pracovat,“ líčí třinecký útočník. „Z dorostu u nás jsem byl zvyklý, že když nám trenéři řekli, ať se jdeme vyklusat, tak jsme to za prvním rohem zabalili a šli a pěšky. Tam jsem nechápal, že u toho ani nemusel být trenér a všichni jeli naplno.“
Právě v nasazení a „pracovní morálce“ viděl největší rozdíl. „Všechno šlo přesně tak, jak trenér řekl. V tomhle jsem viděl velký rozdíl,“ přiznal Cienciala. „V Česku, když jsme mohli, tak jsme to odrbali. Tam jeli všichni naplno.“
Finská štace mladého útočníka posunula. Osamostatnil se, zapracoval na hokejovém stylu, naučil se řeč. Ovšem před odletem mnoho finských slovíček neoprášil. „Finsky jsem se nenaučil, ale když nám trenér něco v šatně říkal, tak jsem mu už v posledním půlroce rozuměl. Hokejové fráze si zapamatujete,“ líčí s úsměvem. „A samozřejmě i nejdůležitější vulgární slova, ta se naučíte ze všeho nejdříve. Anglicky jsem se tam ale naučil perfektně, i v tom mě to posunulo. Finsko prostě bylo super.“
Jyväskylä bude podle Ciencialy těžký soupeř. Rychlý, bruslivý, přímočarý. „My ale chceme do finále, dáme do toho všechno,“ dodává před prvním zápasem.