Zapomenutý bojovník Šmíd: Občas se do toho opřu

Na někdejší juniorskou hvězdu se trochu zapomnělo. Na ledě Ladislav Šmíd tráví za zápas přes dvacet minut, ale v přehledech nejzářivějších momentů se tenhle řízný bek moc často neobjevuje. Stal se z něj odborník na černou práci, který se nebojí občas pustit i do pěstních soubojů. „Určitě bych chtěl mít víc bodů. Ale moje role je hrát spíš defenzivního obránce a občas se i do někoho opřít,“ uvedl v rozhovoru pro Sport 25letý bek.

Není otravné trápit se pořád v týmu, který jen zřídka vyhrává a zatím ani nemá ambice bojovat o vyšší příčky?

„Ani bych neřekl, i když na psychiku to docela náročné je. My chceme vyhrát každý zápas, ale máme mladý tým, do toho se v poslední době přidaly zdravotní problémy, máme spoustu zraněných. Ovšem musíme se s tím vypořádat, doufám, že příští sezonu na tom budeme líp.“

Jste v Edmontonu spokojený?
„Dostávám hodně prostoru, takže jsem rád. Mám jen deset bodů za asistence, určitě bych jich chtěl mít víc, ale tím víc se snažím zvládnout toho v defenzivě. To je moje práce. Na přesilovky máme v týmu specialisty, já mezi ně nepatřím, ale beru to. Moje role je hrát spíš defenzivního obránce a občas se i do někoho opřít.“

Nešel byste raději do lepšího mužstva, kde byste měl větší šanci na úspěch?
„Před uzávěrkou přestupů jsem toho slyšel hodně, mluvilo se o třech nebo čtyřech týmech. Nejčastěji se tam objevovaly Nashville a Chicago, ale chtěl jsem zůstat. To jsem tvrdil dřív a tvrdím to i teď. Příští sezonu nebo za dva roky pro nás už play off bude reálné. Taylor Hall, Jordan Eberle, Magnus Svensson, to jednou budou výborní hokejisté. V Edmontonu je obrovská budoucnost, chtěl bych tu vydržet. Jen musíme být trpěliví.“

Jsou trpěliví i trenéři?
„Máme jedny z nejlepších v NHL! Jsou výborní, hokeji rozumějí. Tom Renney, Ralph Krueger, Steve Smith... Určitě ani pro ně není lehké zvládat situaci, v jaké se nacházíme. Ale snaží se nám pomáhat.“

Ralpha Kruegera byste si mohl pamatovat z mistrovství světa. Vzpomněl jste si na to?
„Když přišel do Edmontonu, jeho jméno mi bylo nějak povědomé. Pak jsem si o něm přečetl pár článků a došlo mi, že dlouho vedl Švýcary. Výborný člověk. Já vůbec nevěděl, že je rodilý Kanaďan. Pochází z Winnipegu, ale vyprávěl, že rodinu má z Německa. Měl jsem ho zařazeného jako Evropana.“

Měl byste sám chuť znovu si po čtyřech letech zahrát na šampionátu?
„Kdyby se mi podařilo se tam dostat, bylo by to určitě super. Chuť bych měl, ale zatím jsem vůbec nic neslyšel, ani se mnou nikdo nemluvil, nevolal. Loni jsem přijet nemohl, už v březnu jsem šel na operaci s krkem. Dávali mi tam jakousi destičku, rehabilitace zabrala asi tři měsíce. Začátek sezony pak byl těžký. Snažil jsem se rychle nabrat formu, ale nemohl jsem dělat úplně všechno, posilovat, byl jsem v tom trochu omezený. První měsíc jsem ještě měl bolesti krku a hlavy, ale už se to dalo do kupy. Teď je to mnohem lepší.“

Máte kanadskou přítelkyni, nedávno jste se zasnoubili. Táhne vás to vůbec ještě do Čech?
„Ale to víte, že jo. Jenže minulé léto jsem kvůli té operaci doma vůbec nebyl. V dubnu snad po dvou letech přiletím. Jsem rád, konečně uvidím rodinu. Za tu dobu za mnou byla jen jednou ségra. To je málo.“

Sledujete aspoň z povzdálí, co se u nás děje?
„Snažím se, mluvím s tátou. Vím, že Liberec vypadl z play off , Pardubice taky. Ale hlavně mě zaujala ta kauza kolem registraček. Překvapilo mě, že se taková věc ještě dneska může stát. Bavili jsme se o tom i s Hemákem (Aleš Hemský) a Radimem Vrbatou. Toho to hodně zajímalo, pochází z Mladé Boleslavi. Shodli jsme se, že to je špatně pro ty kluky, co celou sezonu bojují a pak jim odeberou kolem dvaceti bodů. Nepřišlo mi to vůči nim fér. Ale asi museli někoho potrestat.“

Jak reagoval Aleš Hemský na vyřazení Pardubic v semifi nále s Vítkovicemi?
„Já myslím, že je rád, aspoň bude moci jít ven s klukama. I když vlastně on se tak brzy nevrátí. Asi bude muset stejně zůstat do poloviny května na rehabilitaci kvůli tomu svému zraněnému rameni.“