1992 a 2013. Dva letopočty spojuje číslo 68. Jednadvacet let trvalo Jaromíru Jágrovi, než se dočkal svého třetího finále Stanley Cupu v kariéře, tak dlouhou pauzu od předchozí návštěvy souboje nejlepších nezažil žádný jiný sportovec v severní Americe…
Za tu dobu dospěla celá generace. Možná spíš dvě. Na jaře 1992 jste na mapě ještě našli Československo, rádiové pecky jako Smells Like Teen Spirit od Nirvany nebo nesmrtelná One od U2 byly žhavými novinkami.
Nejproduktivnějším Čechem sezony NHL se stal Michal Pivoňka, o pět bodů před Vladimírem Růžičkou. Lize vládla dvojice Gretzky-Lemieux a za basketbalové Chicago Bulls válel Michael Jordan v nejlepších letech, přičemž se s americkým Dream Teamem chystal na barcelonskou olympiádu.
A Jaromír Jágr se mazlil se svým druhým Stanley Cupem.
Jeho dalších patnáct pokusů o dobytí nejslavnější hokejové trofeje skončilo nejdál ve třetím kole play off, čtyři další ročníky strávil v Evropě. Až letos, během jedinečné sezony, odstartované výlukovou poutí v dresu Kladna a vygradovanou následným trejdem z bezbarvého Dallasu do bostonské superparty, se prošedivělá česká legenda dostala zatraceně blízko senzačnímu vyvrcholení. Po docela dlouhé době, po 21 letech…
Takovou mezeru během kariéry nikdo v historii NHL nezažil. Co víc, je to rekord v zámořském profesionálním sportu vůbec. Málokterý borec vydrží tolik roků vůbec hrát, natož střihnout si na start a závěr kariéry cestu na vrchol.
Na ledě poznáte rozdíl. 41letý Jágr už není tou hrozbou pro soupeře, co kdysi býval, ale zase dělá všechno pro úspěch mužstva. V Bostonu ho chválí kdokoliv od kouče až po uklízečky na stadionu. „Maká dozadu a dělá všechno, co je potřeba. Když si vezmete, co dokázal, jak dlouho hraje, tak je to neuvěřitelné,“ smeknul Claude Julien, kouč Bruins. „Téhle úlohy se zhostil sám od sebe, všechen kredit jde na jeho vrub, já ho k ničemu nemusel tlačit.“
Ve svých nejlepších časech znal Jágr obranné pásmo jen z vyprávění, místo toho střílel hromadu gólů a strhával na sebe veškerou pozornost. Ale další týmový úspěch v NHL mu dlouho unikal, je mu blízko až teď, když s bilancí 0+7 pomohl dotlačit medvědí partu do posledního boje proti Chicagu, které mimochodem bylo Jágrovým soupeřem i ve finále 1992.
A kdyby to tentokrát náhodou nevyšlo až k Poháru, snad nebude muset čekat na svou další možnost poprat se o něj zase 21 let. „Kdepak, to už budu mrtvej!“ odvětil.
Možná hokejově. Ale kdo ví…
