Byl příliš malý a v NHL ho nechtěli. Johnson píše pohádkový příběh
Tři roky byl k dispozici na draftu NHL, týmy měly celkem přes 600 voleb, ale ani jedna nepadla na Tylera Johnsona. Teď je 24letý centr nejproduktivnějším hráčem play off a Tampu Bay dotáhl až do finále proti Chicagu, které začíná v noci na čtvrtek. „Bude to pohádkový příběh, pokud zvedne pohár nad hlavu,“ uznal trenér Lightning Jon Cooper.
Johnson byl vždy šikovným hokejistou, ale překážkou na draftu byla jeho postava – 175 centimetrů a 75 kilogramů. Přitom ale v mládí sbíral týmové i individuální úspěchy. Vyhrál Memorial Cup, ve kterém se střetnou ty nejlepší týmy kanadských juniorských soutěží a stal i nejužitečnějším hráčem play off, byl nejlepším hráčem WHL i jejím nejlepším střelcem, vyhrál juniorské mistrovství světa, přesto ho v NHL nechtěli. Neuspěl ani třech nováčkovských kempech ve Phoenixu (2008) a Minnesotě (2009 a 2010).
„Je neuvěřitelné, když vejdete k němu domů a vidíte na krbové římse všechny trofeje, které vyhrál. On úspěchy zkrátka přitahuje,“ pravil Cooper.
První rok poté, co nepodléhal draftu, ale už přece jen podepsal profesionální smlouvu. Paradoxně se rozhodoval mezi Tampou a Chicagem – nynějšími finálovými soupeři. Pro Blackhawks hrálo to, že farmu trénoval Bill Peters, který ho koučoval v juniorské soutěži. Rozhodl se pro Lightning, když ho přesvědčil rozhovor s generálním manažerem Stevem Yzermanem. „Můj táta je jeho velkým fanouškem,“ přiznal Johnson.
„Na smlouvu v NHL jsem nikdy nemyslel, nebyl to můj cíl. Hokej byl pro mě především o radosti. Že jsem nebyl draftovaný, bylo jednou z věcí, se kterou jsem se musel v životě vypořádat, ale vždycky jsem měl kolem sebe lidi, kteří mi věřili a podporovali mě – hlavně rodina,“ doplnil.
Malého centra zdobí především bruslení. Když byl malý a vlezl v bruslích na led, brečel. A tak mu rodiče dali do ruky hokejku, aby se na něj nesoustředil a hokej ho začal bavit. V jeho vývoji mu výrazně pomohla matka, která v malém městě učila děti bruslit.
Motivoval ho i St. Louis
Smlouva s Tampou pro něj byla klíčová. Na farmě se potkal se koučem Cooperem a v týmu s Palátem a Killornem vyhráli farmářskou soutěž. „Coop mi hodně pomohl. Ze začátku sezony jsem nehrál dobře, ale on mi stále důvěřoval,“ popsal Johnson. „Měl jsem velké problémy hlavně v defenzivě. V juniorských soutěžích jsem si myslel, že má obranná činnost je dobrá, ale AHL a NHL je velký skok.“
I přesto, že se Johnson stal jednou z největších hvězd uplynulé sezony NHL, zůstává výjimečně skromný. „Za vše vděčím rodičům. Každý týden do mě investovali spoustu času a peněz. Bez nich bych nebyl tak, kde jsem,“ děkoval.
Johnson prorazil už v minulé sezoně, kdy dostal velký prostor poté, co si kapitán Stamkos zlomil nohu, a dostal prostor v útoku vedle St. Louise – hráče, který má podobný příběh. Kvůli výšce nebyl draftovaný, i tak se v NHL prosadil.
„Je jasné, že mi hodně pomohl. Jedním z důvodů, proč jsem šel do Tampy, byl právě Marty, který toho tady tolik dokázal,“ přiblížil Johnson.
St. Louis s Tampou Stanley Cup vyhrát dokázal, Johnson je k němu velmi blízko.
