Tahle premiéra se povedla. Český útočník Dominik Simon má za sebou první dva zápasy v NHL. V tom prvním dokonce asistoval u vítězně trefy na ledě slavné Madison Square Garden proti tamním New York Rangers. Za Pittsburgh Penguins, jehož kapitánem je hvězdný Sidney Crosby. „Sny se plní,“ neskrývá nadšený 21letý útočník v rozhovoru pro deník Sport.
Klub mu zajistil hotelový pokoj s výhledem na řeku v luxusní čtvrti. Dominik Simon si uvědomuje, že zažívá výjimečné chvíle, první v NHL. Přitom se zdálo, že v této sezoně se nedočká, přednost dostali jiní útočníci z farmy, ale nakonec si Simon dres Penguins oblékl.
Jak na vás dolehla tíha prvního zápasu v NHL?
„Když jsme se rozcvičovali, tak jsem slyšel, jak si mladá zpěvačka zkouší hymnu. Při té akustice to byl skvělý pocit, už jsem věděl, že to bude hustý. A před samotným zápasem, když jsem při hymně stál na střídačce, jsem byl docela v háji, to se musím přiznat. Člověku se v hlavě promítne všechno, co pro to musel udělat, a teď je najednou součástí nejlepší ligy na světě v aréně, kde ho sleduje dvacet tisíc lidí. Splněný sen.“
Zasáhla vás nervozita i při hře?
„Před prvním střídáním jsem ještě byl nervózní, ale pak to ze mě spadlo.“
Překvapilo vás povolání do prvního týmu?
„To ano, protože přede mnou vzali už hodně kluků, takže jsem tomu ani nevěřil. Podle mě to tady tak chodí, že dokud tomu věříte, tak se nic nestane, a když pomalu přicházíte o naději, tak vás najednou povolají.“
Jak bylo těžké se ze dne na den zapojit do zápasu NHL vzhledem k taktickým pokynům? Jeden den vás povolali, druhý už jste hrál.
„Trenéři jsou rozumní a ví, že než do mě hustit milion věcí, tak je lepší, aby mi předali základy a nechali v klidu během tak krátké doby. A nepozvali by si hráče, kterému by nevěřili, že to zvládne. Kdyby se báli, že to někdo nezvládne, tak by ho nepovolali, i když u mě se možná toho báli. (smích) V těchto taktických věcech už si ovšem přijdu mnohem jistější po minulé sezoně, ve které jsem hrál celý rok v reprezentaci. Díky tomu se cítím zkušenější.“
Hned v prvním zápase jste si připsal asistenci u rozhodujícího gólu, i když byl šťastný. Byla to úleva, že jste zvládl bodovat hned při debutu?
„Samozřejmě mě to potěšilo, protože střídání před tím jsme dostali gól a hned jsem si říkal, že to musíme napravit. Nakonec jsme ho tam docpali se štěstím, ale počítá se, měl jsem velkou radost.“
Trenér Sullivan říkal, že pro mladé hráče je největší výzvou, aby se vypořádali s vysokou rychlostí, že v utkání NHL není na nic čas. Jak jste se na ledě cítil?
„Celkem v pohodě. Od kluků jsem slyšel, že farma je leckdy těžší než NHL v tom, že je možná zákeřnější a bláznivější, hokej tam nedává takový smysl. Proto se mnoha hráčům hraje v NHL líp.“
Co se vám honilo hlavou, když Pittsburgh během sezony povolal sedm útočníků z farmy a na vás se pořád nedostávalo?
„S každým zavolaným hráčem to bylo zklamání, protože vás to srazí. Snažíte se, věříte tomu, že jste na řadě, ale nakonec tomu tak není. Zase se z toho musíte vykopat a být pozitivní, vrátit si víru a makat, ale nebylo to lehké. Stalo se mi to sedmkrát, takže to na psychiku bylo opravdu náročné, snažil jsem se být odolný a vrátilo se mi to.“
Probíhala během sezony komunikace třeba s trenérem Sullivanem, který se přesunul z farmy k Penguins?
„Když ho povolali nahoru, tak mi asi po měsíci zavolal, to jsem moc nebodoval, a tak se vyptával, jak mi to jde a jestli jsem v pohodě. Říkal, že o mně ví, to mě strašně potěšilo.“
Je vaše výhoda, že se přesunul do prvního týmu, když vás zná z první části sezony z působení na farmě?
„Stoprocentně, je to výborný trenér. Předchozího kouče Johnstona jsem moc neznal, on mě také ne. Navíc jsem se mu ani příliš nelíbil.“
Víte, jak dlouho zůstanete v prvním týmu, nebo jste v nejistotě?
„Člověk neví, je tu nabitý kádr a není vůbec jednoduché tu vydržet. Jde o to, že někteří kluci se pomalu uzdravují, a tak musím bojovat tak, abych byl lepší než ti, kteří tu jsou třeba dva roky. Může kdykoli zazvonit telefon, že se někdo uzdravil a musím zpátky na farmu. Takže si tu užívám každou chvíli.“
Hvězdného Sidneyho Crosbyho jste poznal z blízka při zápasovém režimu. Jaký je?
„Je to pohodář. To už jsem věděl, protože jsem se s ním potkal i bavil během kempu. V Praze na mistrovství světa jsem hrál proti němu, teď dokonce s ním. Sny se fakt plní. Je to neskutečné, člověk si to uvědomuje až s odstupem, a pak je nejšťastnější na světě.“
V NHL bývá zvykem, že nováčci mají různé povinnosti. Například že musí zpívat, platit večeři a podobně. Co čeká vás?
„Na farmě jsem jako nováček říkal nějaké vtipy, ale tady zatím ne. A když to přijde, co se dá dělat. Nějakou zásobu českých vtipů snad mám.“
