Katapult na tréninku brankářů v Calgary? Ano, ale nejde o kapelu pro pobavení hráčů NHL. „Je to zařízení, které zjišťuje, jak výbušný jsi byl, jak jsi pracoval, jestli jsi pracoval víc pravou nebo levou nohou, pravou nebo levou půlkou těla. Nevím, jak to funguje, ale je to drahé,“ směje se David Rittich, opora Flames. V 18 odpovědích dotazníku pro Sport Magazín přidal i rady malým sportovcům: „Ovládejte víc sportů! Já mám rád všechny míčové, jsem typ, že když mi hodíš kostičku, tak za ní budu běhat třeba hodinu a půl.“
Proč chytám
„Já hrál jako útočník, nebo obránce, to už si moc nevybavuju. V našem týmu skončil brankář, rozhodl se jít hrát fotbal, já byl takový nejpružnější, udělal jsem rozštěp, provaz, tak mi to bylo nabídnuto. Taťka to moc nechtěl, protože, co jsem se dozvěděl až letos, že je mezi brankáři strašně velká konkurence a hraje se jen o dva fleky v týmu. Kdežto hráčů je 20. Táta ale odjel pískat, my s mámou ušili takovou boudu, ona mi dovolila, abych si to šel do brány zkusit, a od té doby chytám. Jako kluka mě vždycky bavilo chytat nájezdy, to si vybavuju. Dnes já ani táta nelitujeme, že jsem šel do brány. Zaplaťpánbůh za ty dary. Mohlo to dopadnout všelijak, ale jak všude říkám, mně se stala jedna strašně dobrá věc: potkal jsem se s Robertem Spálenkou, tím se moje kariéra otočila o 360 stupňů. Když jsem podepsal smlouvu s Robertem a Sport Investem, tak jsem měl do půl roku na stole smlouvu z NHL.“
Moje brankářské idoly
„Můj idol byl Patrick Roy. Vím, že by jím měl být Dominik Hašek, když jsem Čech, ale bohužel, já koukal spíš na Roye. Potom přišel Carey Price, výborný gólman. Tihle dva. Roy když jsem byl malý, Price, když jsem byl starší.“
Kdo mě toho v brankářském řemesle nejvíc naučil
„Strašně těžká otázka. Vždycky říkám, že když si od každého trenéra vezmeš 10 procent toho, co ti říká, co tě chce naučit, tak tě to určitě posune dál. V mojí kariéře byli velcí trenéři. Petr Svoboda, který měl zkušenosti z NHL, dva roky mě trénoval v juniorce, na ty dva roky vzpomínám doteď. Pak Petr Vlk, na kterého nemůžu říct špatné slovo. Chvilku jsem pracoval s Petrem Jarošem. Ale největší zásluhu má Honza Dršata, který se mnou pracuje i teď v létě, předtím jsme spolupracovali pět let. Další člověk byl Franta Výborný a Marian Jelínek, které jsem měl v Boleslavi. Velká zkušenost, oba mě posunuli dál.“
Na co je největší pedant specialista, který mě teď trénuje v klubu
„Nemyslím, že děláme něco výjimečného. Snažíme se pracovat na nedostatcích, posílit moje silné stránky, ale taky se vyvarovat slabých míst, která samozřejmě každý gólman má. Spíš se zaměřujeme na detaily, které rozhodují. Když je člověk na úrovni, na jaké jsem já, není to o velkých věcech, ale spíš právě o těch detailech.“
Jak vypadá můj jeden běžný trénink v sezoně
„Je to složité, hrajeme skoro obden. Normální trénink ale začínáme ve 12, v kabině jsem okolo 9. hodiny. Najím se tam, pak jdu za maséry, kteří se mnou dělají stabilizační cvičení na kyčle a kolena. S kondičním trenérem 15-20 minut cvičení, pak se protahuji, následně se jde na led. Záleží na fázi sezony, ve které jsme, podle toho se to odlišuje. S trenérem gólmanů chodíme na led tak 20 minut před hráči. Děláme ty detaily, pak je trénink. Po něm se zůstává na ledě o chvilku déle, někteří kluci chtějí řešit a zkoušet různé zápasové situace, takže jsme tam s nimi. Potom je nějaká posilovna, abychom neztratili to, co přes léto natrénujeme.“
Jakým způsobem pracuju s moderními technologiemi
„Na tréninku máme zařízení, jmenuje se Katapult, a zjišťuje, jak výbušný jsi byl, jak jsi pracoval, jestli jsi pracoval víc pravou nebo levou nohou, pravou nebo levou půlkou těla. Mám to přidělané na vestě, my tomu říkám podprsenka - vypadá jako ta dámská sportovní - a v ní je zezadu takové malé zařízení, čip, který snímá pohyb. Nevím, jak to funguje, ale je to drahé.“ (směje se)
Jaké další sporty mi jdou
„Dobrá otázka, tu by si měli přečíst všichni malí sportovci, nebo jejich rodiče. Člověk by neměl být zaměřený na jeden druh sportu, měl by jich ovládat víc. Mě strašně baví fotbal, plážový volejbal, normální volejbal, florbal, v létě tenis. Rád hraju všechno. Snažím se, když trénuju s malými kluky v Jihlavě, aby byli komplexní, aby uměli gymnastiku. Já se svými 193 cm udělám přemet, udělám všechno. Když se podívám na malé kluky, co neumějí ani kotrmelec, je mi občas smutno. To je problém. U mě platí, že mám rád všechny míčové sporty, jsem typ, že když mi hodíš kostičku, tak za ní budu běhat třeba hodinu a půl. (směje se) A hlavně nechci prohrávat.“
Jak si analyzuju soupeře
„Jsem v NHL třetím rokem, už ty hráče trochu znám. V každém týmu už víš, kdo na jakou situaci jde. Ale je hrozně těžké je analyzovat, protože top 6 útočníků a top 4 obránci umí vystřelit kamkoliv a nejde se zaměřovat na jedno místo, kam střílí. Analyzuju si hodně jejich přesilovku, na to se s trenérem brankářů soustředíme před každým zápasem. Bývá to video na plus minus 10 minut.“
Jaký mám rituál před utkáním
„Rituály mám, ale nepovím je. (usmívá se) Hodně mi pomáhá hudba. Před zápasem poslouchám Marpa, tímto bych mu chtěl poděkovat za dobré album, které měl. Jedu to pořád dokola. Jsem trochu divnej, už ty písničky znám nazpaměť, ale je to pořád dobrý.“
Jak se udržuju v maximálním soustředění po celý zápas
„Vždycky si vzpomenu na Mariana Jelínka, který mi říkal, ať se soustředím jenom, když je puk na ledě, ne během komerčních přestávek a vůbec přestávek. Koncentrace má nějakou délku, nikdy nevíš, jak moc té koncentrace máš, tak proč bys jí měl plýtvat v nevhodný moment? Takhle se snažím fungovat. Problémy s tím, že bych během zápasu myslel na něco jiného, fakt nemám.“ (směje se)
Jak se oklepávám po hloupém gólu nebo velkém kiksu
„Vždycky si říkám, že po každém gólu se žije nový den, nový zápas. Může se stát cokoliv, vyhrál jsem letos i zápas 6:5, kdybych se měl zaobírat každým gólem během zápasu, to by nebylo dobrý, jen bych si podkopával sebedůvěru. Snažím se to co nejvíc vypustit, vůbec nad gólem nepřemýšlet. Když chytnu další střelu, žiju nový zápas. Když jsme hráli ve Vancouveru, z první střely jsem lovil. A nakonec jsme vyhráli.“
Jak si analyzuju vlastní výkony
„Hned druhý den, buď s trenérem gólmanů, nebo mi dá iPad a tam jsou gólové šance, góly, práce holí a střely, které nejsou tolik nebezpečné jako šance z gólového prostoru. Využívám čtyři skupiny videí, nejradši mám jen tři, ale to se mi letos povedlo zatím jen dvakrát (usmívá se). Když se ještě vrátím k předešlé otázce: pokud dostanu horší gól, tak se o tom na tréninku bavíme, nebo děláme cvičení, které je tomu gólu podobné. To jsou ty detaily.“
Co považuju v brankářské profesi za nejtěžší
„Když to podělá útočník, je tam ještě obránce. Když to podělá obránce, je tam ještě brankář. Když to podělá brankář, je to gól… Čili asi tohle: že chyba u gólmana je nejvíc vidět, že se nedá uhasit. Brankář má velkou zodpovědnost. Když má dobrý den, většinou se vyhraje. Když má špatný den, musí tým hrabat dvakrát tolik, aby se podařilo vyhrát.“
Co nejvíc bolí
„Když střílí Weber z Montrealu nebo Ovečkin z Washingtonu, štípe to. V NHL proběhla změna vest, není vzduchový prostor mezi chráničem a tělem, takže střela jde většinou přímo na tělo. To bolí, ale je to tak, jak to je. Já s tím ze své pozice nic neudělám. Co se té bolesti týče, štípne to hrozně, pak to začne pálit, brnět… Ze začátku bolestivý, pak divný pocit. Pohled z boku na střelu je daleko horší než pohled zepředu. Sleduješ celou dobu puk. Z boku se ti ztratí tou rychlostí. Samozřejmě, že občas je to jen reakce, protože to máme naučené.“
Musel jsem v bráně odbourávat strach?
„Strach jsem nikdy odbourávat nemusel, ale když mi to letí na hlavu na tréninku, uhnu. Kdo se bojí, nesmí do lesa. To by nebylo moc dobrý. Navíc máš za život milion tréninků, několik set zápasů, stojím v tom odmala, ten vnitřní pocit se i tímhle odbourává.“
Brankář se musí správně rozhodnout v setině vteřiny. Trénuju to speciálně?
„Je to zkušeností a rutinou. Taky se člověk naučí číst hráče, řeč těla, poznat, kam mu směřuje lopata, jak je natočené tělo. Někde jsem se díval, že byly označené střely, za jak dlouho odkud doletí do branky puk. Z jednoho místa to byly jen setiny. Prostě si jen klekneš a snažíš se něco udělat. Nijak speciálně se na to připravit nedá. Jen opakovat, trénovat, pracovat naplno. Ono se to do těla dostane.“
Jak jsem si jistý v rozehrávce
„Teď už jsem si jistý dost, nabral jsem sebevědomí, abych rozehrával puky. Když člověk bude rozehrávat tolik, co já letos, tak se ta chyba stane. Už jsem letos udělal tři, ale nikdo mi nic neřekl. Oni vědí, že se ta chyba stane. Kolikrát jsem já pomohl bekům, aby nedostali hit, a byl z toho nějaký kiks. Moje rozehrávka pomáhá bekům, útočníkům, můžeme rychle opustit naší zónu a nemusíme vůbec hrát v obraně. Rozehrávku trénujeme tak, že mi trenéři nahazují puky za bránu, na bránu, abych si to rychle vzal a něco vymyslel, když mě forčekuje soupeř, ať je to co nejblíž zápasu. Pak děláme práci s hokejkou, mezi puky, mezi kužely, nahráváme si hodně, snažíme se to zlepšovat. V létě to s Honzou Dršatou pilujeme taky.“
V čem je jiné chytání v top zahraniční lize a v české lize
„NHL je nejlepší liga na světě a jsou tady nejlepší hráči na světě, to je jeden z hlavních faktorů. Dalším je menší kluziště, hra je rychlejší. Je to tady trochu víc systémové a hráči se to snaží víc dodržovat. Ale nechci vůbec shazovat českou ligu, za mě je to top liga v Evropě.“
Související články
Témata:
NHL, dotazník, sport, Alexander Ovečkin, Calgary Flames, hokej, David Rittich, Shea Weber, Sport na Heureka.cz
