Lauf jako kráva! Prostor a peníze. Nečasův otec o pozadí úžasné sezony
Pohádka začala šampionátem v Praze, kde Martin Nečas odpálil v Carolině diskutabilně utlačovaný potenciál. Zlaté opojení se plynule přeneslo do nové sezony NHL, v níž 25letý útočník atakuje společenstvo největších ofenzivních hvězd. Nad hrou bouráka z Vysočiny slintají i jindy zádumčiví fajnšmekři, statistici mají rej. Letec s bruslemi na nohou drží úctyhodnou sadu 13 obodovaných duelů v řadě a svůj progres nemíní parkovat do garáže. „Je to lauf jako kráva,“ usmívá se Martin Nečas starší v rozhovoru pro iSport Premium, v němž odhalí i zákulisí toho, proč se potomkovi tolik daří.
Aktuální ročník Martin Nečas rozjel na úžasných 53 gólů a 145 bodů. Ovšem to jsou jen výhledy a i na největší hvězdy časem přijde útlum, menší či větší nepohoda. Každopádně při pomalejším nástupu (na jeho poměry) Davida Pastrňáka se český hokej raduje z nového magnetu a možná i titána, který dohání Jágrovu rekordní sérii 16 utkání s bodem v elitní světové lize.
Co s vámi i Martinem dělá, že je ve vzduchu meta, daleko přesahující stobodovou hranici?
„Oba se na to díváme naprosto stejně. Je potřeba mít pokoru. Ale řeknu to úplně na rovinu: Tohle je lauf jako kráva… Stačí mu projet okolo branky, odrazí se k němu puk a flákne to tam.“
Kde se vzal ten lauf?
„Martin v sobě měl už v mládeži schopnost dělat tři, čtyři body za zápas. Tak teď se do toho dostal na nejvyšším levelu. Dostal se do fáze, kdy má absolutní klid v hlavě a na hokejce. Dovolí si v zápase věci, o nichž ví, že je ovládá, ale které by si dříve nedovolil předvést.“
To je ta čistá hlava, čirá radost z hokeje a schopnost prodat svůj kumšt. Takhle nějak?
„Ano. Když jsme se bavili rok, dva dozadu, Martin mi říkal: Tati, já vím, že na to mám, už to hraju nějaký pátek… Jen to chtělo dostat se do správné pohody, získat větší prostor a pak byla šance, že to odšpuntuje. A to se děje právě teď. Tohle každý sportovec zná. Dostanete se na vlnu a všechno jde skoro samo. Jindy vám zase zvoní tyčky, a kdybyste se přetrhnul, netrefíte se. Navíc si to výborně sedlo v kabině, což je v každém kolektivním sportu základ.“
Můžete to přiblížit?
„Vztahy v současném týmu Caroliny skvěle fungují, kluci mají mezi sebou výbornou chemii. Martin cítí od spoluhráčů velkou důvěru, což se výrazně promítá do jeho hry. V zápasech by se našla spousta situací, kdy by hráč normálně vystřelil, ale radši přihraje Martinovi. Protože si vzájemně důvěřují a pomáhají. Třeba obránce Gostisbehere. Výborný hokejista i parťák, povýšil přesilovku Caroliny na ještě vyšší úroveň.“
Kolikrát naznačí střelu z dálky, oklame spoluhráče a dává Martinovi…
„To je ono, o čem mluvím. Už v kempu Martin říkal, že Shayne je skvělý kluk, dotáhli ho na první přesilovku, začátek měl famózní. Sedli si od první chvíle, jsou kámoši i mimo led. Dnešní Carolina je v podstatě jako náš nároďák v Praze. Kluci se navzájem respektují, hrají týmově a z toho vylézají ven jednotlivci.“
Pokud se vrátím k číslům, byl by hřích nedotáhnout to na 100 bodů, co říkáte?
„Určitě. Jde o velikou metu, moc hráčů na ni v sezoně nedosáhne. Je to zkrátka známka kvality. Jen je potřeba zůstat nohama na zemi, sezona je hrozně dlouhá, výkyvům se těžko vyhnete. S klukama ze Žďáru jsme teď jeli hrát do Havířova, od nás dálka, tak jsem jim říkal, že Carolina má teď devět utkání ve třinácti dnech. To je šílená porce. O víkendu měli back to back zápasy, dva dny volno a zase back to back. V průměru hrají obden.“
Zase je dobré, že se Martinova forma nemá kam ztratit…
(usmívá se) „To je pravda! Martin je typ, co nemá s trénováním a přípravou nejmenší problém, ale zápasy hraje nejradši. V týmu vládne dobrá atmosféra, takže i zatížení všichni snášejí líp.“
Nasvědčovalo něco tak působivému startu vašeho syna?
„Martin mi říkal, že nechce, aby to znělo namachrovaně, ale že si věří a je
