Sikora popsal, proč nejel na MS. Před NHL začal s boxem: Chci ukázat svůj styl
Rok 2026 se mu vryje do paměti. Útočník Petr Sikora (20) se během něj jako kapitán stihl stát juniorským vicemistrem světa, absolvoval ostře sledovanou bitku s pardubickým Patrikem Poulíčkem, bral extraligové stříbro. Následně podepsal smlouvu s Washingtonem a těsně mu nevyšel boj o nominaci na světový šampionát dospělých. „Když nám to oznámili, přišel za mnou Radim Rulík,“ vzpomíná český talent v rozhovoru pro deník Sport, kde uvede i důvod, proč ho kouč nenominoval. Nyní se musí bývalý Ocelář soustředit na NHL.
V rámci přípravy na novou misi absolvoval třeba i boxerské tréninky. Petr Sikora tuší, že zámoří může bolet, už kvůli užšímu hřišti. Realitu však stejně pozná až v praxi. Těžkou hlavu ze stěhování přes půlku světa si nedělá. Mimo led pohodář, na hřišti živel s vlastnostmi provokatéra. „V tom bych chtěl pokračovat,“ přiznává beze všeho. Škola třinecké ikony Martina Růžičky mu po hokejové stránce hodně dala. Získanou moudrost chce prodávat v organizaci Capitals.
Co si před odjezdem do Washingtonu říkáte?
„Čekám, že to bude hodně fyzicky i psychicky náročné, ale těším se. V září odlétám na tréninkový kemp, přesný termín zatím ještě neznám. Je to nová zkušenost a pro mě velká výzva.“
Ale taky životní změna. V zámoří jste ještě nehrál. Jak se na Severní Ameriku chystáte?
„Pouze hokejově, na ledě a v posilovně. Na život si nějak zvyknu. Možná to bude chvíli trvat, ale přizpůsobím se. Myslím, že to v pohodě zvládnu. Anglicky neumím úplně perfektně, ale s kluky se domluvím. Na začátek mi to bohatě stačí.“
Potěšila vás možnost připravovat se před odletem s Oceláři?
„Třinec mě nechal trénovat s týmem, za což jsem rád. Pokračuji s nimi v přípravě, takže super, můžu s nimi být i na ledě. Tréninky jsou kvalitní a v tempu, budu do sezony nachystaný.“
Už si tedy začínáte sumírovat hokejové cíle?
„Ani ne, ale samozřejmě se chci předvést v co nejlepším světle. Chci ukázat, jaký je můj styl, jak hokej hraju. Nic velkého každopádně neplánuji.“
Zůstanete u typické úlohy štváče?
„V tom bych chtěl pokračovat. Snad se mi to bude dařit i v zámoří.“
Nebojíte se, že tam mohou být odplaty přece jen výraznější než v Česku?
„Uvidíme, sám pořádně nevím. Nikdy jsem tam nebyl, takže jsem akorát zvědavý, jaká bude mentalita zámořských hráčů a jak to budou brát. Člověk si určitě musí dávat pozor. Na úzkém ledě máte protihráče hodně blízko.“
Potřeboval jste kvůli tomu zesílit?
„Vesměs se chystám podobně jako v minulém roce. Jedu silové i dynamické věci. Ale síla je nejdůležitější, protože skoro všichni tam mají nad devadesát kilo. Dělal jsem v přípravě box, což je taky perfektní do soubojů.“
A vida. Přece jen se na možnost, že budete nucen zahodit rukavice, chystáte…
„Je to tak nějak spojené. Na boxu jsme dělali různé techniky, ale taky rozvíjeli celkovou sílu. Přetahujeme se, máme silová cvičení. To je taky skvělé.“
Když už jsme u boxu, nemůžu se nezeptat na rvačku s Patrikem Poulíčkem z letošního finále. Co o ní míníte po třech měsících?
„Myslím, že to bylo v pohodě, dobrá bitka. Jak jsem už taky říkal, ze začátku to bylo z mojí strany nefér, jak jsem na něj skočil. Pak mě ale zase držel rozhodčí… Prostě bitka. Kdyby přišla příště, zase do ní půjdu. Patří to k play off.“
Šel jste na zkušeného soupeře, čímž jste udal tón dalším utkáním v sérii.
„Byl jsem dost naštvaný, proto by mi bylo jedno, s kým bych do bitky šel. Velkou roli hrály emoce.“
Washington vás na extraligové cestě sledoval?
„Pořád se mnou komunikují. Co dva měsíce jsme si spolu volali, občas do Třince dokonce přijeli. Ale i když jsme hráli venku, tak dorazili. Byla s nimi super komunikace, ukazovali mi věci, které mám zlepšit, a co by ode mě potřebovali. Různé herní situace, v nichž jsem se měl zachovat lépe a jinak.“
Koho z hlavního týmu rád potkáte?
„Určitě se těším, že uvidím Alexe Ovečkina, i když úplně přesně nevím, jak to na kempu bude fungovat. A pak taky Tom Wilson. Velká legenda.“
Oba ještě pamatují vašeho dosavadního spoluhráče z Třince Tomáše Kundrátka.
„Už je to dávno. (směje se) Ale samozřejmě jsme s Kundrcem o Washingtonu kecali. Říkal mi nějaké informace i srandy z kabiny.“
Odchází do Budějovic. Jak to bez vás dvou Třinec zvládne?
„Určitě dobře. Přišly další dvě skvělé posily, Daniel Voženílek a Filip Pyrochta. Jsou tu noví kluci, jako každý rok je tým skvělý. Zvládnou to bez problémů. Budu na dálku fandit a doufat, že se jim bude dařit a předvedou výborný hokej.“
V minulé sezoně to bezesporu platilo, ale Pardubice byly nad vaše síly. Bolí porážka stále?
„Byli jsme druzí, samozřejmě jsme chtěli vyhrát a doteď nás to mrzí. Kluci budou mít aspoň motivaci se zase posunout o příčku výš. Budu je sledovat a moc jim přát.“
Co pro vás znamenalo hrát vedle Martina Růžičky, který v extralize zažil první poslední?
„Růža je vůdce, pomáhal mi. Mluvili jsme spolu hodně mimo led, měli jsme videa, řešili jsme spolu přesilovky. Je čest s ním hrát, obrovská legenda. Má výborný přehled o hře, pak je to pro vás daleko jednodušší.“
Učil vás, jak trefovat branku?
„Dal jsem v extralize jen pár gólů, takže moc střelec nejsem! Ale na něm je vidět, že má mířenou střelu, dokáže rozhodit gólmana, který pak nezvládne přečíst, kam rána půjde. V tomhle je výborný.“
Pálit umí i Matěj Kubiesa. Bylo na vás, abyste jim ve třetí formaci puky rozdával?
„Nebyl jsem ani extra tvůrce, k tomu mi chybělo určité sebevědomí, ale role jsme měli nějak rozdělené. Snažil jsem se hrát víc do defenzivy. Oba kluci jsou totiž ofenzivní hráči.“
Jak berete, že jste se neprobojoval na mistrovství světa mužů?
„Jo, určitě mě to mrzí. Byla to škoda, protože jsem byl blízko. Mám před sebou nový rok, třeba šance přijde, uvidíme. Budu se snažit hrát co nejlépe.“
Máte výhodu, že nový trenér Zdeněk Moták přesně ví, co od vás může čekat.
„Známe se, ale uvidíme, jestli dostanu příležitost. Člověk si ji musí zasloužit, i když trenéra zná.“
Bavil jste se s Radimem Rulíkem o tom, proč vás do týmu nevzal?
„Když nám to oznámili, přišel za mnou a říkal, že potřeboval na moji pozici nějaké zkušenosti. Takže jsem to vzal a odjel domů.“
