Šest bodů. Tři góly, tři asistence. Solidní příspěvek za jeden večer, co říkáte? Zvlášť, když ho mají na svědomí dva obránci. Ottawský Filip Kuba zažil nejvydařenější zápas kariéry, přihrál na tři branky, navrch jednu sám přidal. A Martin Škoula? Málem zapomenutý poctivec z Pittsburghu pokořil Atlantu dvěma trefami a hlásí se o místo v olympijské nominaci.
V minulé sezoně vytvořil rekord NHL. Jako první obránce Filip Kuba bodoval ve všech úvodních osmi zápasech. Letos zažil úplně opačný start, osm utkání na začátku ligy se musela Ottawa obejít bez něj, léčil zranění.
Pokračování ročníku se však vyvíjí podobně jako před rokem. Tehdy si za elitní řadou Senators urostlý bek vylepšil osobní bodové maximum. I když pauzíroval při deseti partiích, nasbíral rovných 40 bodů.
Po sobotním výkonu, taktéž zásadním pro osobní statistiky, má našlápnuto na podobou jízdu. Výhru nad Buffalem 5:3 dirigoval tak, jak jsou v Ottawě z minulé sezony zvyklí. Ba co víc, ještě o chlup líp. Byl u každé ze čtyř tref, kterou jeho formace zařídila.
| 6 |
| Tolik bodů dohromady nasbírali za jediný večer beci Kuba a Škoula |
Nejdřív se sám prosadil v přesilovce, dvakrát potom připravil palebnou pozici kapitánu Danielu Alfredssonovi a při rychlém protiútoku ještě ťuknul puk do ideální pozice Milanu Michálkovi, pro něhož to znamenalo desátý gól v ročníku.
Krom toho byl Kuba, první hvězda zápasu, neustále ve středu pozornosti. Během pětadvaceti minut, které strávil na ledě, rozdával kotouče nebo je posílal na branku, ideálně na tečování.
Má za sebou zkrátka výtečné představení. Ale že by to s ním něco dělalo? Ani nápad. „Ty body přišly díky útočníkům. Jsou správně hladoví, chodí stínit před branku. Je tam z jejich strany plno energie,“ řekl listu Ottawa Sun.
Do svého poznámkového bloku si však výrazné plus udělal Josef Jandač, asistent reprezentačního kouče Vladimíra Růžičky, který je právě na inspekční cestě po zámoří. S Kubou trenéři dozajista počítají pro únorové olympijské hry.
V sobotu se jim zásadně připomněl i Martin Škoula. Třicetiletého specialistu na černou práci zařadili trenéři v září do širší nominace, i když v tu dobu ještě neměl jasno o dalším angažmá. A že to byl docela risk…
Totiž poté, co se Škoulou neprodloužili spolupráci v Minnesotě, musel vítěz Stanley Cupu z roku 2001 přesvědčovat o svých kvalitách na Floridě a v Columbusu. A nevzali ho ani jedni. O to větší překvapení bylo, když těsně před kempem zamířil k úřadujícím šampionům do Pittsburghu.
Nejdřív nehrál, nevešel se do sestavy. Ale při zdravotních potížích zbylých obránců dostal šanci. A té se chytil, jak nejlépe umí. Najednou hraje i přesilovky a kromě tradičně výtečné práce v defenzivě začal týmu kolem Crosbyho a Malkina výrazně přispívat i vpředu. Naposledy v sobotu popravil dvěma brankami Atlantu.
Nejdřív chytře schoval svůj pokus zápěstím za hradbu těl, podruhé nekompromisně napálil golfák z druhé vlny. Teprve podruhé v kariéře zažil takovou střeleckou explozi, doteď poprvé a naposledy se mu to povedlo 17. března 2002 ještě v dresu Colorada.
„Ale góly, to není má práce, i když je hezké je dávat,“ řekl po vydařeném vystoupení, po němž má na kontě už tři zásahy v sezoně. Víc než třeba ofenzivní esa Martin Havlát, David Krejčí nebo Martin Erat…
„Ty góly si zasloužil. Odvádí pro nás skvělou práci, zápas od zápasu hraje líp,“ chválil Sergej Gončar, klíčový bek Pittsburghu. „Martin je jeden z těch kluků, u nichž lidé neoceňují, jak dobří skutečně jsou, protože to nepoznají. On maká, blokuje střely, dělá všechny drobné věci správně. V sobotu se pořádně ukázal a po zásluze se tak zase jednou dočkal uznání.“
Dočká se Škoula i pozvánky na turnaj do Vancouveru?
