Útočník Milan Gulaš zažívá ve švédském Färjestadu, kde působí od roku 2013, specifickou sezonu. Kvůli daním podepsal jen šestiměsíční kontrakt a za klub doteď mohl hrát jen zápasy Ligy mistrů v zahraničí. Až od října může naskočit do Elitserien. Zápas v Liberci, který jeho tým prohrál v 1. kole play off 1:4, tak byl jeho generálkou na švédskou soutěž.
Smlouvu máte jen šestiměsíční kvůli daním, je to ekonomicky výhodnější pro klub a asi i pro vás, že?
„Ano, hledali jsme různé varianty, protože ve Švédsku je to s daněmi komplikované. Řešili jsme to dlouho a nakonec vznikl tento kontrakt a jsem rád, že jsme tu cestu našli. Ve Färjestadu se mi líbí, mám to tam hrozně rád.“
V Česku jste do té doby hrát nechtěl, jako to před vámi praktikovali například
Jaroslav Hlinka
nebo Jan Hlaváč?
„To samozřejmě ano, řešili jsme to s Motorem (České Budějovice), chtěl jsem být doma a klukům pomoct na startu první ligy, ale byly tam překážky. Plzeň si řekla o nějaké odstupné, k tomu se připojila pojistka, a když se to sečetlo, byla to pro prvoligový klub ohromná a nereálná částka.“
Proč vás trvalý návrat do Česka zatím neláká?
„Pořád mi to lépe vychází ve Švédsku. Začíná to už lidmi kolem hokeje. Nechci shazovat úroveň českého hokeje, Liberec proti nám zahrál perfektně, ale jde spíš o to prostředí. Ve Švédsku se jedná férověji. Pak musím koukat i na rodinu, zázemí pro ni tam je skvělé, všude kolem krásná příroda. A samozřejmě jde také o fi nance. To jsou aspekty, proč bych tam nějaký rok ještě chtěl zůstat.“
Už jste narazil na tabulkové odstupné, které vám zarazilo výpomoc mateřskému klubu. Něco takového ve Švédsku neexistuje, je to dobře?
„Na to mám taky svůj názor. Myslím, že je to v Česku problém. Pro kluby a jejich šéfy je to dobré, že mají nějaké peníze, ale… Bavil jsem se s Hakanem Loobem (generální manažer Färjestadu), ve Švédsku to neexistuje. Odstupné je do devatenácti až dvaceti let, kdy hráč klubu patří, ale pak když mu skončí smlouva, je volný. Bylo by vhodné to zavést i tady, protože tabulky už mnoho hráčům ukončily kariéru. Není to moje věc, ale je to k zamyšlení.“
Teď se dokonce stává, že do extraligy chodí zahraniční hráči, především ze zámoří, do třetích a čtvrtých lajn. Zato vy jako cizinec ve Švédsku musíte prokazovat kvality do prvních formací.
„Je to právě o finanční stránce. Kluby radši vezmou levnějšího Kanadýra, za kterého nemusí platit odstupné. Ale není to moje věc, já jsem hráč a nechci nikomu podrývat autoritu, je to věc manažerů. Ale když vezmeme jako příklad Pardubice, vzaly si Hodgmana a nepomohl jim, spíš naopak. Každý manažer se nad tím musí zamyslet. Když vezmu znovu Švédsko, není tu moc cizinců, u nás v týmu jsem já a jeden Kanaďan. Počet zahraničních hráčů je neomezený, ale moc jich není.“
Poslední téma je reprezentace, na kterou už prý nemáte energii. Je to tak?
„Něco jsem s ní odjezdil a o to nejlepší – mistrovství světa – jsem na konci sezony vždycky přišel. Teď se chci soustředit na klub, je to pro mě důležitá věc, Švédsko mi přirostlo k srdci. Reprezentační turnaje během sezony bych určitě vynechal, i kdyby o mě byl zájem. V minulém ročníku jsem odjezdil všechny a v play off mi došla šťáva, pak jsem si to vyčítal. Přenechal bych to mladším, aby sbírali zkušenosti. Pro český hokej je to strašně důležité.“
