Olomoučtí bojovníci: Bez ledů a šatny k úspěchům v Univerzitní lize
Co potřebujete k tomu, abyste založili hokejový tým? Dostatek hráčů, pravidelné tréninky a vlastní šatnu. Co z toho potřebujete k úspěchu? Hokejisté Univerzity Palackého ukazují, že mnohem důležitější je srdce a touha dokázat velké věci. Aneb kde je vůle, tam je i cesta. A kdo nevěří, ať věnuje pár minut jejich příběhu.
Během semestru je každý pátý člověk v Olomouci studentem. Město se mění díky nim, jakmile se domů rozjedou mladí lidé, v centru je naprostý klid.
Stotisícové město zkrátka žije univerzitou a zábavou. A také sportem, návrat Davida Krejčího do olomoucké plechárny budiž důkazem. Chorály, bouřlivá atmosféra a upřímná radost z herního projevu slavného odchovance.
Něco takového by chtěli zažít i hokejisté univerzitního olomouckého týmu. Alespoň na chvíli ochutnat pocit, který se v Česku poštěstí jen těm nejlepším.
Jenže v Olomouci to nejde. Zatím.
Studenti z HC Univerzita Palackého v Olomouci už vyzkoušeli všechny možnosti, podstoupili mnohá jednání s městem, univerzitou, sponzory i klubem HC Olomouc. Nakonec pochopili, že mají jedinou možnost. Vyhrávat a ukázat, že si svoje místo zaslouží.
Výstroj v obýváku
„V Olomouckém kraji je celkově problém, co se týče zimních stadionů. Jsme jediný kraj v republice, kde ani jedno město nemá dvě ledové plochy, tím pádem je pro nás strašně těžké dostat se na led,“ komentuje situaci trenér Michal Janeček.
Jeho svěřenci dvakrát týdně trénují v Prostějově, zatímco domácí zápasy hrají v Uničově. Sami si řeší dopravu do obou měst, zatímco výstroj si vozí na své byty, koleje, nebo do univerzitního skladu.
Popelka z Olomouce? Může se to tak zdát. Všechny ostatní týmy v Univerzitní lize ledního hokeje (ULLH) mají svou šatnu, domácí zimní stadion i skoro profesionální tréninkové podmínky. HC UP mezitím bojuje v azylu, protože v Olomouci ještě nehrála ani jednou.
Jenže svými výkony patří olomoučtí mezi nejlepší. A taky mají partu. Odhodlání.
Když už hokeji obětují tolik, ať to stojí za to…
„Neptej se, co může udělat HC UP pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro HC UP,“ zní motto, které s úsměvem zmiňuje sportovní ředitel Miroslav Janošek. Sám v týmu čtyři roky působil, vyzkoušel si i Evropskou univerzitní hokejovou ligu (EUHL), která té české předcházela. Takže ví, co tohle nadšené putování po zimních stadionech obnáší.
„Na ledě už jsem si své odbojoval a nyní budu za HC UP bojovat spíš na jednáních. Chci přesvědčit město a HC Olomouc o tom, že univerzitní hokej v Olomouci má své místo,“ představuje svou vizi Janošek, podle kterého jsou současní hráči průkopníci.
Potenciál totiž v ULLH najdete. Na pražský souboj do Edenu dorazilo skoro 1500 diváků a brněnské derby dokonce navštívilo plné Rondo, tedy 7000 fanoušků!
Právě o potenciálu, ale i o vzniku a fungování ULLH se na Twitteru nedávno rozepsal jeden ze zakladatelů ligy Vilém Franěk.
Ale zpět na Hanou. Ještě když byl Janošek aktivním hráčem, postarala se Olomouc o největší překvapení první sezony ULLH. Až do prosince 2019 hrála na špici ligy a přetahovala se o první pozici. Po Vánocích sice přišel výkonnostní propad na šesté místo, ale všichni se stále těšili na historicky první univerzitní play-off.
Jak už asi tušíte, neodehrál se z něj ani jeden zápas. Koronavirus zrušil nejen závěr první české sezony, ale i celý následující ročník. Pro sportovce zvyklé na každodenní pohyb to byla malá osobní tragédie.
Ale většina z nich vydržela, podobně jako HC UP snáší své skromné podmínky.
Ze dna nahoru
Po krizi se olomoučtí univerzitní hokejisté vrátili silnější. V týmu navíc přivítali několik posil a všechno jim do sebe zapadlo tak dobře, že na sebe poprvé upozornili úspěchem.
V letním turnaji Tipsport UNI Cup postoupili z východní skupiny do play-off, kde nejprve ve čtvrtfinále vyřadili Ostravu (9:7). Na zimním stadionu Hvězda potom přehráli pražské Engineers v prodloužení (5:4pp). A ve finále získali pohár pro nejlepší univerzitní tým, když vybojovali vítězství 5:4 díky brance do sítě brněnské Masarykovy univerzity v poslední minutě!
Oslavy se rozjely naplno. Konečně týmový úspěch! Konečně odměna za veškeré vybalování výstroje, za nedostatek spánku a hodiny strávené jízdou v autech.
„Předvedli jsme, že v kolektivním sportu je nejdůležitější právě kolektiv, a ne individuality,“ vzkázal po výhře tehdejší kapitán Dominik Hajšman.
Z popisu Olomouce v úvodu článku vám pak musí být jasné, jak moc to ve městě ožilo s příchodem nového semestru. A návrat k prezenční výuce se na Hané slavil i s pohárem…
Pro brněnskou MUNI navíc šlo o druhou porážku od rivala během krátké doby, Olomouc totiž v září uspěla i na Akademickém mistrovství ČR v Benátkách nad Jizerou, kam přijela jen s jedním brankářem a deseti hráči.
Přesto získali bronzové medaile díky výhře 2:1 v prodloužení právě proti MUNI.
Po startu dlouhodobé soutěže ULLH pak Olomoučtí prožili lehkou mistrovskou kocovinu, jejich výsledky byly jako na horské dráze, nakonec si ale s desetibodovým odstupem zajistili play-off na osmém místě.
Moravské Déjà vu
A zkuste si tipnout, kdo zbyl na HC UP ve čtvrtfinále. Zatímco Univerzita Karlova, budějovičtí Black Dogs i pražští Engineers si Olomouc vybrat nechtěli, brněnské Masaryčce (4. v pořadí bez možnosti volby) už nic jiného nezbývalo.
Potřetí v roce se tak oba týmy utkaly v moravském derby (nepočítaje dvě utkání základní části), které mohlo rozhodnout o úspěchu či smutku jednoho z nich.
Do třetice uspěla Olomouc, především díky povedenému prvnímu zápasu v sérii na ledě MUNI. Klíčovou brankou pak byla neskutečná akce produktivního útoku Krejčiřík, Pěcha, Palička, kterou posléze na sítích všichni sdíleli jako „fake Michigan.“
Po výhrách 6:3 a 2:1 tak HC UP opět míří mezi čtveřici nejlepších. Na únorovém olympijském festivalu v Brně, jehož součástí byl univerzitní hokejový turnaj 3 na 3, došla Olomouc až do finále. Tam jí vystavila stopku Univerzita Karlova.
Právě s UK Hockey Prague se nyní Hanáci opět porvou o úspěch. Povede se jim znovu dvakrát porazit soupeře z většího města?
Start v extralize i slavní kamarádi
Kdyby nějakou kabinu měli, šlo by o ní říct, že je plná zajímavých příběhů.
Například brankář Michal Šoustal – bratr útočníka Tomáše, který hraje za Kometu Brno – má zkušenosti z nižší divize americké NCAA. Jeho kolega v brankovišti Lukáš Novotný je zase mládežnický mistr světa v hokejbale, na led přešel až v sedmnácti letech.
Zajímavý je i osud Martina Žižlavského, šumperského rodáka, který v šestnácti letech při nešťastném úrazu přišel o nohu. Dokázal se však vrátit ke sportu a se speciální protézou je součástí olomouckého týmu.
Za HC UP hraje i Lukáš Pírek, který loni trénoval v prvoligovém Frýdku-Místku, nebo Michal Sup, syn dvojnásobného vítěze české extraligy se Slavií.
Někteří členové olomouckého kádru mají i známé kamarády. Libor Janků hrál v obraně s Jakubem Galvasem, Dominik Dubovči pro změnu vyrůstal v Pardubicích s Matějem Blümelem.
Většina hokejistů Univerzity Palackého zkrátka mohla dosáhnout profesionální úrovně. Martin Pěcha trénoval s olomouckým áčkem, nejlepší střelec letošní základní části ULLH Filip Palička byl v jednadvaceti kapitánem druholigového Nového Jičína.
„Univerzitní hokej jsem začal hrát, protože jsem už nestíhal hrát jinou soutěž. Končit s hokejem se mi ale ještě nechtělo“ popisuje Palička, který u studia také pracuje.
„Myslím, že ULLH je nadějný projekt – mladým hráčům může pomoct v přechodu z mládežnických kategorií do dospělého hokeje, a k hokeji zase může přilákát nové cílové skupiny diváků,“ říká olomoucký lídr.
„Hrát za HC UP mě moc baví, jelikož máme v týmu neskutečnou partu a umíme si to udělat pěkné,“ směje se. „A taky protože se úroveň ligy postupně zvyšuje,“ dodává.
"Kdyby náš tým trénoval pravidelně, hrál by důstojnou roli ve druhé lize,“ souhlasí s ním olomoucký trenér Janeček.
Například Paličkův spoluhráč Mikuláš Rimmel (bratranec Matěje a Šimona Stránských a syn vítkovického manažera Patrika Rimmela) odehrál kompletní sezonu v juniorské WHL.
Vojtěch Krejčiřík si dokonce vyzkoušel extraligu v jednom zápase v dresu Chomutova, první ligu pak hrál v Kadani, Prostějově i Šumperku. Chybí vám ve výčtu Přerov? Lukáš Zmeškal tam působil dvě sezony, než se rozhodl upřednostnit studium.
Dva cíle
Zapomenout nesmíme ani na srdcaře Dominika Cacha, Jana Kropáče, Pavla Skopala a Dominika Hajšmana, kteří jsou v týmu od samých začátků. Díky nim je olomoucké mužstvo tak dobrou partou, že dokáže porážet silné soupeře navzdory nuzným podmínkám.
„Pocit vítězství je nepopsatelný, ale mít k němu ještě lidi, které máte tak rád, to je nejvíc. S některýma klukama se známe už od malička…" vysvětluje Hajšman, proč by chtěl se spoluhráči znovu získat pohár. „To je náš cíl a za ním si s celým týmem jdeme,“ doplňuje ho Pavel Skopal, kterému Hajšman přenechal kapitánské „C“ v průběhu ročníku. Chtěl se totiž víc soustředit na vlastní výkony a zároveň změnou povzbudit tým. To se povedlo, Univerzita Palackého čtvrtfinálový souboj s MUNI zvládla.
„Kapitánem jsem byl tři roky, můj první zápas s kapitánským céčkem jsem odehrál ještě v původní Evropské univerzitní hokejové lize," vrací se Hajšman ke svým začátkům. „Hráli jsme tehdy proti Trenčínu, byli jsme jednu prohru od vyřazení v play-off a Trenčín nám dal u nich nakládačku 16:1. Muselo se něco změnit a tou změnou jsem měl být já," vzpomínal.
„Když jsem tehdy přišel do kabiny, cítil jsem poraženeckou náladu. Nikdo nevěřil, že se můžeme do série vrátit a Trenčín porazit, s odevzdaným výkonem jsme tehdy prohráli 2:10," řekl k hořkému startu v nové roli Hajšman.
„Věděl jsem, že tohle už nikdy nechci zažít. Může být někdo lepší než my, ale zařekl jsem se, že pod mým vedením v kabině nechci slyšet, že do nějakého zápasu jdeme s tím, že nemůžeme vyhrát."
„A po těch letech už teď víme, že když do hry dáme srdce, můžeme porazit kohokoli,“ vzkazuje.
Splní si olomoučtí hokejisté sen a ovládnou Univerzitní ligu?
Mohli by si pak konečně zahrát alespoň jeden zápas před fanoušky a spolužáky v Olomouci?
„Jedna cesta, dva cíle,“ zní slogan ULLH. Nevěříte? Hokejoví studenti z Moravy jsou toho důkazem.
