Prásk! A na Štěpánka útočily střepy
Dvacet vteřin a dost. Jen tolik uběhlo z partie s Nory, když se na náhradního gólmana Štěpánka začaly sypat stovky střepů zničeného plexiskla. Náhradník vytřeštil oči. „Lekl jsem se,“ přiznal pak.
A co se stalo? Pár metrů od české střídačky bek Židlický narazil bokem do Nora Vikingstada, ten se otřel o plexisklo. Naprosto obyčejný souboj, takových jsou mraky za utkání.
Jenže plexi se rozvlnilo a nápor energie nevydržel špatně uchycený sousední díl. Ten praskl, na tisíce kousíčků.
Zdaleka nejvíc jich dopadlo na Jakuba Štěpánka. Těžko mohl rychleji reagovat. „Díval jsem se na toho borce, jak jde do souboje a najednou to bylo,“ popisoval brankář.
Červený sloupek sloužící jako ochrana před nárazem na hranaté sklo také letěla na Štěpánka. „Lekl jsem se. Myslel jsem si, že je připevněný a ne jen tak volně na mantinelu. Sloupek mi spadl na nohy, ale jen lehce, nic dramatického to nebylo. Sypaly se na mě kousky skla, nic vážného to však není. Ne tak, jako kdyby vás někdo zapíchl,“ usmál se.
O obličej strach neměl, stačil ucuknout. „Hlavně jsem si nepřál, aby mi ty střepy vlétly až za vestu, musel bych se totiž převlíkat. Naštěstí se tam nedostaly, jen jsem vyklepával pár střepů z kalhot,“ pokračoval.
Štěpánek nikdy nic podobného nezažil a jen potvrdil, že šampionát ve Švýcarsku je pro něj premiérou se vším všudy. „Takhle blízko jsem tomu nikdy nebyl,“ kroutil hlavou.
Uklízecí technická četa stadionu měla co dělat, aby nepořádek dala rychle do kupy. Se smetáčkem přispěchal i masér Vlašic, střepů byl plný kýbl, další hromada se válela mimo střídačku.
Montérům dělalo problém úplné vyčištění prostor kolem ůchytů plexi v hrazení. Až za patnáct minut se začalo opět hrát.
Hráči za tu dobu obkroužili bezpočet koleček, protahovali se. Hemský s Jágrem toho v dlouhé pauze stihli dost probrat. „Bylo to hrozný,“ ulevil si Josef Vašíček.
