Kapitán Židlický: Kluky na Ruutua připravím
Končí veškerá legrace. Na hokejovém šampionátu jde do tuhého, dneska v cestě stojí Finové, první elitní soupeř. „Ten nás teprve prověří,“ říká kapitán českého týmu Marek Židlický.
Na šampionátu poprvé poskytl delší rozhovor, ale znovu se ukázalo, že tenhle chlapík mluví především činy na ledě...
Ve Finsku prožil velkou část své kariéry. „Na tuhle zemi nedám dopustit,“ tvrdí dvaatřicetiletý ofenzivní obránce, který se řadou někdejších spoluhráčů ve Švýcarsku už mluvil.
V týmu nastupuje i tolik omílaný Jarkko Ruutu. Dáte si na něj speciálně pozor?
„Uvidíme, co řeknou trenéři na poradě. Jestli na něj zvolí nějakou taktiku, ale myslím si, že to neudělají.“
Vy jste s ním chvíli hrával v IFK Helsinky. Co o něm vůbec můžete říct?
„Je pravda, že je to takový provokatér. A i v NHL hraje stejně. Na to se musíme připravit, on má takovou povahu, snaží se provokovat, aby na něj byly fauly. Je to jeho styl.“
Budete jako kapitán před utkáním ostatní nabádat, aby se nenechali vyprovokovat?
„Určitě ano. Tohle je potřeba říct, protože máme v týmu spoustu hráčů, kteří ho neznají. Taková řeč bude na programu.“
V pondělním utkání s Nory se po vašem tvrdém „hitu“ rozsypalo plexisklo. Takže tentokrát byste takhle mohl zamést právě s Ruutuem.
(usměje se) „Uvidíme, jak se zápas bude vyvíjet, ale musíme hrát určitě tvrdě a důrazně. Oni do toho jistě půjdou, bude to pro nás první silnější soupeř, pořádná prověrka. A my tyhle těžké zápasy potřebujeme.“
Jaký zatím máte pocit ze hry českého mužstva?
„Těžko hodnotit, protože jsme vždycky dali brzo gól, zápas s Finskem nám dá daleko víc. Dá se říct, že je to první soupeř na úrovni.“
Ve Finsku jste prožil několik let...
„A nedám na něj dopustit. Hrál jsem tam pět let, vždycky se tam ke mně chovali slušně, jsou to pohodoví lidé. Ale na ledě jde samozřejmě kamarádství stranou.“
Poprvé prožíváte turnaj jako kapitán. Jak to zatím funguje?
„Nijak. (usměje se) Zatím všechno šlape, takže nebylo potřeba řešit něco vážnějšího.
Je to pro vás tedy stejné, jako byste na dresu žádné kapitánské céčko neměl?
„Přibyli mi jen trošku organizační věci, jinak nic.“
A neruší vás to? Nerozptyluje vás funkce na ledě?
„Ne, to je o povaze. Už ani nejsem nejmladší, takže žádnou změnu nepozoruju.“
Zažil jste v týmu řadu kapitánů. Co jste si od nich vzal?
„Víte, na šampionátech jde spíše o organizační věci, jak už jsem povídal. Když je třeba vyhecovat tým, dělají to stejně všichni. Není to jako v sezoně v klubu, kdy člověk řeší různé věci. Tady přijedeme na čtrnáct dní. Uvidíme, jestli tady bude ještě něco jiného k řešení.“
Zatím jste vyhrávali, takže jste nic řešit nemusel.
(usměje se) „Zatím ne, je to v pohodě.“
Jste připravený, když to bude nutné, i pořádně zařvat?
„Samozřejmě. I tohle člověk udělat musí.“
Co jinak říkáte na nepříliš vlídné zázemí ve Švýcarsku?
„Zas tak špatné to není, kabina je malá, ale s tím se nedá nic dělat. Na druhé straně je dobře, že hotel je kousek od haly a můžeme chodit pěšky. A také věřím, že nás přijede podpořit co nejvíc českých fanoušků.“
Hodně vám otravuje život, že musíte na tréninky ve výstroji dojíždět do Dübendorfu?
„Nejhorší je, že v tom zpoceném jedeme nazpátek. Ale musíme se s tím nějak vyrovnat.“
Už jste vyrazili do české hospody, která je v Klotenu?
„Záleží, jaký budeme mít program. Ale jistě o tom uvažujeme, protože už chceme nějakou změnu. Poptáme se Jardy Hlinky, který tady hrával.“
