České "béčko" zatím na soupeře nestačí
Trenér Růžička zrovna vykládal o nedostatcích svého týmu, když se mannheimskou halou rozezněla siréna. Alarm! Všude nevěřícné pohledy… V aréně to včera byl jen planý poplach. Na ledě ale ne. Tam se ukázalo, že druhá garnitura českého hokeje není schopná přetlačit ani Nory. Reprezentaci reálně hrozí, že půjde do osmifinálové skupiny bez bodu…
Čtvrtfinále. V posledních třech letech pravidelná stopka českých výběrů na velkých akcích. Ale pořád jistota. Letos v Německu už ani to nemusí platit. Po včerejší porážce 2:3 od Norska je i účast v play off ohrožená. Jestli Češi zítra nezískají ani bod se Švédskem, půjdou do další fáze turnaje s prázdnou. Výhra nad Francií by se jim totiž nepočítala.
Tohle je situace, jakou národní tým ještě nezažil. „Uvědomujeme si to. Nezbývá nic jiného než se připravit na Švédy,“ přešel to lakonicky Vladimír Růžička. Co jeho mužstvo dostalo do svízele?
Chybí důraz
Tímhle si český hokej podkopává nohy. Pořád se to omílá. Proč hráči častěji nestřílejí? Proč šmrdlají puk po rozích a nikdo nejde clonit a dorážet před branku? Jednoduchá věc, kterou na mezinárodním poli předvádějí úspěšní. Takhle se zkrátka hraje. Takhle se jde za úspěchem.
Kouč Růžička to nedává znát, ale už musí být zoufalý. Jeho pokyny jdou vniveč. Stejný obrázek byl k vidění na posledních šampionátech i olympiádě. „Tohle musíme změnit. Je vidět, že s tím nejsme úspěšní ani proti Norsku. A to je špatné,“ povzdechl si Růžička.
„Je to asi v našich povahách. Snažíme se to tahat přes křídla, místo abychom si to nahodili na branku a šli do toho,“ uznal i Jakub Voráček. „Růža nám to pořád říká. A my vidíme, že když to nebudeme dělat, nebudeme vyhrávat.“ Útočník Columbusu by to měl nějak naznačit i spoluhráčům…
Chybí větší zaujetí
Tenhle tým nechá na ledě duši. Bude se prát, bojovat. To se říkalo před šampionátem. Realita? V Německu zatím dvě nevýrazná představení.
Když se hrálo se slaboučkou Francií, po rychlém vedení se Češi začali podvědomě šetřit. Není přece důvod se vyšťavit, praví česká nátura. Jenže pak to v dalším utkání může vypadat tak jako s Nory.
„Brali jsme je jako každého normálního soupeře,“ odmítl podcenění Voráček. Jenže po ledě to začalo svištět, až když šlo mužstvu opravdu do tuhého. A ne souvisle, spíš se ukázalo naštvání jednotlivých hráčů. To je málo.
Chybí kvalita
Nemá cenu si nic nalhávat. Výběr, který je v Německu, to je národní Btým. Hráči, kteří se v přípravě jevili nadějně, se najednou neprosazují ani proti Norsku. Jaromír Jágr je samostatná kapitola, vedle něj ale schází někdo další. Někdo, kdo strhne ostatní. O ryzím kanonýrovi ani nemluvě. „Nejsme schopní dát gól. Ani nepřejdeme pořádně soupeře,“ poznamenal Růžička. „Když z šestačtyřiceti střel dáme dva góly, a to ještě jeden hráč, je to prostě málo.“
Mluví o tom i Jágr. Možná je totiž nefér chtít po jeho současných spoluhráčích víc. Třeba na víc zkrátka nemají… „Jsem ale pořád přesvědčený, že když tohle mužstvo bude bojovat a hrát jednoduše, můžeme být úspěšní,“ uzavřel kouč.
| Pohled Aloise Hadamczika „Porážka s Norskem je samozřejmě nepříjemná. Jako vždy se soupeřem takového ražení. Naše mužstvo bylo od začátku mdlé. Nastoupili jsme vlažně, málo jsme bruslili, slabě bojovali. Nevnutili jsme soupeři svoji hru, nedokázali jsme se udržet v útočném pásmu. Naše střelba byla málo důrazná, bez agresivity. Z našich hráčů se předvedl pouze Jágr a Pavelec. Góly, které Ondra inkasoval, byly výborně trefené, nemohl za ně. Norům chytil ještě čtyři gólové šance. Ostatní naši hokejisté hráli tak, že v podstatě nebyli vidět a všichni působili velmi podobným dojmem. Přitom tam jsou hráči, kteří by měli vzít na sebe zodpovědnost, pomoci Jardovi Jágrovi a dávat góly. Bohužel se nikdo nenašel, scházel mi u nich důraz. V pohybu, v zakončení. Jakmile na světové scéně nebruslíte, dáváte relativně slabším týmům šanci na dobrý zápas. Norové měli vypracované akce a dávali góly.“ |
