Brankář Vokoun si vyjel k mantinelu pro nastřelený puk, když v tom se přihnal kanadský expres. Prásk! Čech v betonech letěl k ledu, soupeř využil prázdné branky a snížil.
Spustila se pranice, která diváky držela na místech ještě po skončení utkání. Kanaďané zase jednou ukázali, že jejich devízou nebývá ani tak síla jako zbabělost. Jako v roce 1997, kdy ubožácky bili české hokejisty ve dvojnásobné přesile.
Vzpomínáte si na jeden z nejtrapnějších okamžiků historie světových šampionátů? V roce 1997 byla Kanada tak frustrovaná z dobré hry českého protivníka, že se konec zápasu zvrhl v jatka. Zámořští „tvrďáci“ se vrhali na Čechy v poměru dva na jednoho, kouč Ivan Hlinka jen stěží uhlídal své zbylé svěřence na střídačce, aby nešli mstít bité kamarády.
„Nejsme zákeřní, to Češi hráli jak prasata,“ hřímali tehdy Kanaďané. Přestože následné tresty vynesené mezinárodní federací vypadaly, že hosté zpoza oceánu nelhali, pro zbytek světa se Kanada stala týmem zbabělců.
A tuhle reputaci naplnila v úplně jiné sestavě i o třináct let později. V úterním utkání osmifinálové skupiny prohrávala s Českem 1:3, když elitní útočník z NHL Corey Perry srazil za českou brankou Vokouna. „Likvidační faul!“ čertil se obránce Ondřej Němec.
Jenže rozhodčí to za přestupek nepovažovali, Kanaďané tak do prázdné branky vstřelili hodně laciný gól. Bylo to 2:3 a Češi se právě vytočili k nepříčetnosti. „Jak to mohlo platit? Co si to ti magoři dovolují?“
Karel Rachůnek odváží kanadského fanouška, který při závěrečné potyčce pronikl na hrací plochu • Foto Pavel Mazáč (Sport)
Za brankou se to řeže, mezi mstitely vyniká smělý Jakub Klepiš. Sudí situaci jen těžko uklidňují, ze střídačky na ně cosi nehezkého pokřikuje kouč Vladimír Růžička. „Bylo to česky, ale oni stejně dělali, že mě neslyší,“ přiznal později trenér.
Muži v pruhovaném strkanici rozhánějí, utkání se dohrává. Ale ještě zdaleka to není všechno. Na časomíře svítí 60:00, když se Kanaďané ještě jednou snaží vyvolat šarvátku. To český útočník Novotný odehrává puk a soupeřův pořízek ho po siréně tvrdě trefuje o mantinel.
„Holt se opět projevila ta jejich kanadská mentalita. Neunesli prohru,“ popisoval Jiří Novotný.
Jakub Voráček (vpravo) s Brentem Burnsem • Foto Pavel Mazáč (Sport)
Zase se to pere. Fanoušci zuří, někteří z nich nasupeně mlátí z druhé strany do plexiskla, jako by sami chtěli vyzvat agresory k férové bitce. V chumlu se vyznamenává drobnější obránce Ondřej Němec, pěstmi se rozhání i Jakub Voráček, Petr Hubáček a i postižený Novotný.
Trvá to, než se oba týmy konečně uklidní a shromáždí na středu hřiště. „Hustil jsem do našich, že jsme přijeli hrát a ne se prát,“ vysvětloval Růžička. Ještě před úplným odchodem ze scény ze skupiny pomlácených vyjíždí Němec a s rukama nad hlavou triumfálně hecuje kotel českých fanoušků. „Užíval jsem si to, proč to nepřiznat,“ řekl.
Ač postavou nepatří k obrům, v téhle rvačce se neztratil. Podobně jako ostatní spoluhráči. Češi však především vyhráli na góly, což si takový Novotný vychutnal bezezbytku. Ještě když procházel po utkání mixzónou vedle Kanaďanů, posměšně zaskandoval: „Let´s Go!“ Ti jen sklopili zrak. Přesně to dělávají poražení.
Připomeňte si legendární bitku z Helsinek:
Závěrečná bitka z utkání Česka s Kanadou.
