Slovensko a MS: Láska, která musí dozrát
ZPRAVODAJSTVÍ Z BRATISLAVY - Držíme vám palce! Jdeme do toho! Bilboardy s bojovými hesly stojí kolem příjezdové cesty k Bratislavě, další jsou vidět ve městě. Slovensko se pomalu probouzí do hokejové bouře, která se ho chystá zasáhnout.
Necelé dva týdny před začátkem mistrovství světa se puls přesunuje z tréninkových hal do ulic. Ne všichni jsou ale nadšeni. Jsou i Slováci, kteří se šampionátu upřímně děsí. Deník Sport mapuje situaci přímo v dějišti turnaje…
Dvě mladé ženy se v protivném odpoledním mrholení baví vedle hokejové haly na chodníku, nad nímž budou během mistrovství světa vlát vlajky zúčastněných zemí. „Naši už se rozhodli, že na tři týdny pojedou na chatu. A já to asi udělám taky,“ říká jedna z nich.
Nešklebí se jenom proto, že kapky deště jí padají do očí. Baví se o mistrovství světa v hokeji, které jí už teď nahání strach. „Bydlím přímo naproti,“ ukazuje přes ulici od nově přebudované haly, pojmenované Orange Arena, a prstem míří na starou zástavbu.
Během turnaje se sem nebude dát vjet autem, všude budou tisíce lidí. Na takový šrumec není zvědavá. „Hala je prý moc hezká. Ráda se do ní zajdu podívat. Ale až někdy na krasobruslení. U tohoto být nemusím,“ ošívá se.
O půl hodiny později bude slovenská premiérka Iveta Radičová v doprovodu bratislavského starosty Milana Ftáčníka a místní legendy Jozefa Golonky procházet stadionem zevnitř a spokojeně poslouchat oznámení o kolaudaci stavby.
„Všichni tento okamžik intenzivně prožíváme. Čekají nás chvíle, které mohou Slovensku udělat jméno ve světě,“ prohlásí hrdě se sklenkou sektu v ruce. „Tady jsem dal svůj první reprezentační gól v roce 1959. Kéž by jich naši každý dali deset a byli jsme mistři,“ říká pateticky Golonka.
Bude tady binec a omezení všeho druhu
I tenhle kontrast, zachycený na několika čtverečních metrech během několika minut, dokumentuje rozporuplný vztah Slovenska k mistrovství světa. Obyvatelé Bratislavy poměrně zdařile rozděluje.
Někteří si u aut na zpětná zrcátka natahují návleky v národních barvách a těší se, že hokejové šílenství už brzo vypukne. Ale další se na hokejový svátek dívají skrz prsty.
„Bude tady binec a omezení všeho druhu víc, než když přijel papež,“ stěžuje si muž středního věku v obleku a plášti na cestě do nové budovy Národního divadla. Míjí nablýskanou flotilu čtyřiceti sponzorských aut, které jsou právě symbolicky předány do užívání organizátorům. Ale vozový park ho zrovna moc nezajímá.
„Říká se, že hala je předražená stejně jako tady to divadlo. A víme, jak to vypadalo, když ho stavěli. Většina divadel na Slovensku se bála, aby na ně vůbec zbyly nějaké peníze. Nacpat tolik milionů do staré haly v centru, to byl velký nesmysl,“ poukazuje.
Něco velkého se u nás děje
Místní říkají, že Slováci procházejí několika fázemi očekávání. První byl záchvat hrdosti a pýchy, když země pořadatelství mistrovství světa získala. Další byla fáze neklidu, že „to bude stát moc peněz“ a omezí to chod měst.
Konečnou fází prý bude radost, až turnaj začne, že „se něco velkého u nás děje“. Zkrátka, Slovensko a MS, to je láska na druhý pohled. Musí časem uzrát.
Místní straší hlavně nepořádek v ulicích. Přestože je bude strážit úplná mobilizace policistů a přestože je vyhlášen zákaz pití alkoholu na veřejnosti. „Brajgl bude,“ konstatuje lakonicky výčepní v hospodě asi sto metrů od stadionu.
Sám nezastírá, že se na turnaj těší. Samozřejmě ani ne tak kvůli hokeji. Z eura deset zdraží pivo na euro osmdesát. „Už když se tady hrálo béčko před patnácti roky, bylo to na tržbách poznat. Teď to bude ještě lepší,“ mne si ruce.
Je jasné, že hospodští, hoteliéři a taxikáři budou mít žně. Stačí si zajít na recepci hotelu vedle nákupního střediska v Ružinově, patnáct minut chůze od dějiště, a promluvit česky. Otázka, zda bude platit na pultu uvedená cena 50 eur za dvoulůžkový pokoj, je skoro zbytečná.
Tři zaměstnanci hotelu za přepážkou dají hlavy dohromady a jeden z nich napíše na rubovou stranu letáku číslo. „Tohle je cena pro vás. Pokoje máme. Jednolůžkové nebo větší, to je jedno,“ oznámí. A co napsal na papír? MS – 89 eur.
Na mistrovství světa staví svůj zisk kdo může. „Blíž hokeji!“ hlásí reklama developera stavícího nové byty v ulici vedle stadionu. Někteří Bratislavané prý pronajímají celá patra ve svých rodinných domech.
Zaměstnanci letiště na to šli zgruntu a rovnou pohrozili stávkou během šampionátu, pokud nedostanou přidáno. Inu, nejen čeští doktoři umí poznat, kde pořádně zatlačit. Však se taky mluvčí zaměstnanců na letišti jmenuje Pavel Jánošík.
Necelé dva týdny před úvodním buly se rozhodně nedá říct, že by se Slovenskem valila hokejová tsunami. Ale že se „něco blíží“ je stejně poznat skoro na každém kroku. Kolem silnic stojí bilboardy, Bratislavou jezdí tramvaj v hokejovém provedení.
Město zařídí úklid? Ne, uděláme to sami
„Jdeme do toho s vámi!“ hlásí jedna z firem.
Což je skoro kouzlo nechtěného, protože zrovna v Bratislavě „do toho jdou“ skutečně všichni. A taky se všichni prohnou. I v den kolaudace haly primátor Ftáčník svým obyvatelům sliboval, že úvěry za halu budou platit postupně, aby daňová zátěž nebyla tak velká.
Kvůli nákladnosti rekonstrukce stadionu už nezbylo skoro na nic. Ošklivá zákoutí, která nikdo nestačí opravit, zatarasí reklamní panely nebo zdi.
Ulice před hlavním nádražím vyčistili od nepořádku brigádníci, natírali odpadkové koše a sázeli květiny. „Mělo by to dělat město, ale když jsou neschopní, tak to uklidíme sami,“ rozhorlí se jedna ze zametaček.
Není divu, že Bratislava zatím lásce do mistrovství světa úplně nepropadla.
