Rozjel se Jiří Dopita. Střela, nad… Našlapaná aréna ztichla. Češi právě vypadli ve čtvrtfi nále domácího šampionátu v roce 2004. V americké brance tehdy stál Ty Conklin. Penaltový kat. Ten samý chlapík se do branky USA postaví i dnes od 16.15 v dalším čtvrtfinále. „Pamatuju si na to mistrovství, bylo hodně povedené,“ pokyvuje.
Ty podobnosti jsou obrovské. Rozparáděný český soubor kolem Jágra, který frčí turnajem bez ztráty bodu. Proti němu nenápadný tým USA s Ty Conklinem v brance.
„Je nám jasné, že jsme zase outsideři,“ potvrzuje pětatřicetiletý gólman St. Louis. Americkému kouči Scottu Gordonovi ulehčilo rozhodování, koho nasadí proti Jágrovi, Eliášovi a spol, zranění druhého brankáře Ale Montoyi.
Jméno penaltového kata v americké brance probouzí v českých fanoušcích bolestivé vzpomínky.
Vaše pozice je podobná jako před sedmi lety, jdete na český tým ,který neztratil ani bod. Připomnělo vám to sedm let staré události?
„Povím vám upřímně, že jsem se doteď ani nestaral o to, jak tady Češi hrají, hráli jsme v Košicích. I když mi je jasné, že je tu pár podobností s tehdejším pražským šampionátem. Ale co je podstatné, my tu letos máme úplně jiný tým. Nejde porovnávat neporovnatelné.“
Ale okolnosti jsou téměř totožné. Mají se tedy Češi strachovat?
„To je jejich věc, já se o ně nestarám, soustředím se na svou hru, na náš výkon. Netuším, co si o nás myslí. My prostě chceme jít a zahrát dobrý zápas. Protože přesně to umíme a taky jsme to tady už několikrát předvedli.“
Ptal jsem se i kvůli vám, který jste tehdy vychytal nájezdové drama…
„O mě vůbec nejde, já jsem jen jeden z členů týmu. A my máme dobré mužstvo, o tom nepochybujte.“
Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na pražské mistrovství?
„Asi chcete, abych řekl ten penaltový rozstřel proti Čechům, co? Jasně, ten si taky vybavuju, ale nejvíc mi v hlavě utkvělo to, jak jsme porazili Slováky v zápase o třetí místo. Byla to paráda.“
A ten vítězný rozstřel?
„Já jsem se nikdy nepovažoval za nějakého specialistu na nájezdy. Ani se mi moc nelíbí, že se takhle rozhodují zápasy. Zvlášť ty důležité, medailové.“
Češi letos stejně jako před sedmi lety opět působí suverénně, souhlasíte?
„Jistě. Ale není důvod se bát. Když chcete být nejlepší, musíte porazit i ty nejsilnější soupeře. Český tým hraje výtečně, to ano, ale jestliže chceme vítězit, stejně bychom na něj narazili. Spíš se na to dívám pozitivně, máme šanci proti takovému mužstvu ukázat, co v nás je.“
Co čekáte od souboje s Jágrem, Eliášem a dalšími ofenzivními hvězdami?
„Ta jména slibují velkou ofenzivní hrozbu, navíc tady taky Češi ukázali, že jsou schopní vyhrávat zápasy o gól. Hrají dobře týmově. A zvlášť Jágr, kterého zmiňujete, to je fantastický hráč. Stejně jako byl vždycky. Ale už jsem říkal, my se soustředíme na sebe. Jdeme předvést dobrý výkon.“
Co můžete říct o vašem zdejším výběru, který je plný nezkušených hráčů?
„Jo, máme tu hodně mladých kluků, ale to znamená i hodně talentu a úžasné zaujetí pro hru. Nemáme s tím problém.“
Během posledního utkání osmifi nále proti Švýcarsku jste byl střídaný, navíc jste prohráli. Nerozhodí vás to?
„Ne, to se holt někdy stane. My ten zápas začali dobře, ale nedopadlo to. Teď se ale začíná od znova, jako by startoval nový turnaj. Věřím, že to z nás dostane to nejlepší. Z nás všech.“
