PŘÍMO Z BRATISLAVY - I on s úžasem sledoval, jak Jaromír Jágr na ledě kouzlil. „To je neskutečný. Takový hráč už nikdy nebude,“ myslí si útočník Michael Frolík, jenž je přezdívaný „Baby Jagr.“ Ale asi i on sám tuší, že věhlasu svého krajana těžko dosáhne.
Co jste říkal na to, jak se Jágr představil v zápase s Američany?
„Bylo super, že ujel a dal ten první gól, který nás uklidnil. Byl to jeho den, dal celkově tři góly, má na vítězství velkou zásluhu.“
Jste až překvapený z toho, jak mu to v jeho věku jde?
„Je to neuvěřitelný. Je neskutečný, jak hraje, jakou má pořád chuť do hokeje. Je super ho pozorovat, kdyby mi někdo řekl, že si s ním budu moct jednou zahrát, tak bych mu nevěřil. Je to super. Už jenom se na něj dívat a učit se od něj. Je to paráda.“
Vy jste ho dlouho neviděl v akci na vlastní oči, že?
„To je pravda. Měl jsem ho šanci vidět na Kladně, když byla před sedmi lety výluka a už tam dominoval jako blázen. (usměje se) Je to neuvěřitelný, s jakou chutí hraje, jak hýří aktivitou. Je neskutečný, jak je velký a udrží se v rohu se dvěma hráči na zádech. Je prostě výjimečný. Myslím si, že nikdo takový už nikdy nebude.“
Do kdy může hokej hrát podle vás?
„Takový stylem ještě hodně dlouho... Teď asi ještě vydrží v Rusku nebo v NHL, pak se chce vrátit do extraligy. No a v ní by mohl klidně hrát do padesáti, když bude chtít.“
Jak se vám hrálo ve druhé formaci s Patrikem Eliášem a Milanem Michálkem?
„Bohužel je to na úkor zraněného Martina Havláta, ale takový je hokej. Oba (Eliáš i Michálek) jsou to výborní hráči, jsem rád, že jsem si s nimi mohl zahrát, měl jsem i více času na ledě. Ale hlavní je, že jsme ten zápas zvládli a že jsme postoupili.“
Zápas nedohrál Eliáš, je náhoda, že se soupeři na tuto formaci tak zaměřují?
„Je to možné, že si protihráči tohoto útoku více všímají, je to skvělá lajna během celého turnaje. Už dali pár gólů, my jsme celkově technický tým, takže si asi soupeři řekli, že nemáme rádi, když nás budou dohrávat a budou nám chodit do těla. Chtějí nám to znepříjemnit.“
Musíte si na ataky od protihráčů dávat velký pozor?
„Na to se nedá moc myslet, snažím se hrát svou hru. Ale je pravda, že člověk musí být neustále ostražitý, ať hraje v jakékoliv lajně. Pořád je třeba mít hlavu nahoře, aby se něco nestalo. A koukat okolo.“
Vy jste si v 55. minutě dovolil báječnou otočku, to už chce hodně sebevědomí, ne?
„Už to bylo ke konci, kdy to bylo rozhodnuté. Viděl jsem, že mě ten obránce trochu křižoval, takže kdybych chtěl něco naznačit, mohl bych puk ztratit. Takhle jsem se snažil otočit, vím, že tohle dělá hodně Pleky (Tomáš Plekanec), asi jsem to odkoukal od něj. Je super se tady od těch hráčů učit. Málem to vyšlo, škoda. Ale stejně je hlavní, že jsme vyhráli.“
Kdy jste tušili, že už si zápas pohlídáte?
„Za stavu 2:0 to ještě bylo otevřený, to je takový blbý výsledek, stačí jeden gól a může se něco semlít, znervóznět. Po třetím gólu jsme se uklidnili, i když je jasný, že člověk si nikdy nemůže být jistý.“
Zdá se, že jste tady na turnaji nezastavitelní. Je to tak?
„To se uvidí až na konci. Je super pocit, když se vyhrává, i ta únava není taková. Sebevědomí stoupá nahoru pořád, navíc nás Ondra Pavelec podrží, když je potřeba. Snažíme se hrát jako tým, každý si odvádí svou práci. Snad to vydrží co nejdýl. Chceme jít co nejdál, tohle je jenom první krok k úspěchu. Máme to super rozjeté, ale ještě není konec.“
