Loni stříbro, minule bronz, co přijde nyní? Reprezentace do dvaceti let v posledních dvou letech vrátila mraky fanoušků ke sledování její poutavé medailové cesty. Talentovaní junáci pomohli rozsvítit značku českého hokeje, kterou v květnu v Praze naleštili zlatokopové kolem kapitána Červenky. Po Vánocích v Ottawě (26. 12. – 5. 1.) vypukne další mise a se stejným cílem. „Jsem hrdý, jak se hráči zlepšují,“ naznačuje kouč Patrik Augusta další medailový útok.
Sbalili bágly a po dálnici se v úterý odpoledne vydali do Mnichova. Tam zaparkují autobus před středečním odletem do Toronta. Autobus ve hře mladého národního výběru na MS rozhodně nečekejte, realizační štáb chystá aktivitu, dobývání, podívanou pro fajnšmekry. Materiál by byl. I když pár jmen mimo seznam rozvířilo diskusi. Patrik Augusta jejich opomenutí vysvětluje.
Češi znovu začali z juniorských turnajů vozit medaile. Vnímají hráči ten dlouho nepoznaný závazek a větší tlak?
„Určitě to vnímají a už minule jsem jim říkal, že každý z nás má své sny a kvůli nim tam jedeme. Zároveň je tam devět dalších týmů, které to mají podobně. Budeme tvrdě pracovat, aby se k nám přiklonilo i potřebné štěstí. Jako posledně. Je to sice klišé, ale půjdeme zápas od zápasu. Potřebujeme dobře zvládnout skupinu, dostat se do čtvrtfinále a pak už je možné všechno.“
Jak těžce či lehce se rodil tým pro bitvy v Ottawě?
„V nominaci jsou všichni hráči, které jsme chtěli vzít. Na rovinu říkám, že při posledním (listopadovém) turnaji v Imatře si o místo řekli hráči, kteří v tu dobu byli na hraně sestavy. Ale díky tomu, že přijeli a podali takový výkon, jaký podali, tak se na mistrovství dostali. Jsem velice hrdý na to, jakým způsobem se hráči postupně zlepšovali od prvního turnaje po poslední. Bylo vidět, že chtějí reprezentovat a pracovat pro tým. Ve svých klubech si vedli velice dobře. Po vzájemných konzultacích v realizačním týmu jsme vybrali hráče, kterým věříme a doufáme, že budou mít úspěšné mistrovství světa.“
Co bude charakteristickým znakem českého výběru?
„Soudržnost. Ta se mi na týmu líbí. Měli jsme dostatek času a prostoru hráče poznat, i při ne zrovna jednoduchých chvílích. Na turnaji v Zugu (srpen) nám většina hráčů lehla s virózami, chřipkami a hráli v nekomfortním stavu. Způsob, jakým se ukázali a chovali, byl pro nás důležitý.“
Můžete porovnat minulý a stávající tým?
„Teď nebudeme mít tolik hvězdiček jako minule, kdy jsme měli zástupce v první desítce bodování. Ti hráči tam nejsou, ale tým má kvalitu i bez hvězdiček. Navíc s Edou Šalém je ten tým jiný. Máme i zkušeného brankáře (Michael Hrabal), který má za sebou loňskou akci, což je důležité. Chceme a musíme se prezentovat týmovým, charakterním výkonem.“
Bude Hrabal jedničkou?
„Uvidíme, jak se všichni tři brankáři budou prezentovat během kempu. Michael minule odchytal prakticky celé mistrovství světa. Ale Honza Kavan i Kuba Milota prožívají výbornou sezonu. Rozhodneme po konzultaci s trenérem brankářů. Máme na to čtrnáct dní a dva přípravné zápasy.“
Jak probíhal proces uvolňování Eduarda Šalého z organizace NHL Seattle Kraken?
„Při prvním kontaktu s generálním manažerem Ronem Francisem jsme dostali negativní stanovisko. Minulý týden se změnilo. Myslím si, že i díky Edovi, který chce reprezentovat, jsem od Francise dostal souhlas k účasti. Pouze řešíme, který den nám jej pustí. Poslední zápas hrají jednadvacátého prosince. Doufám, že den poté by se mohl připojit k nám, v tu dobu se budeme stěhovat z Belleville do Ottawy.“
Proč Francis nejprve odmítl Šalého pustit? Bylo důvodem, že hráči občas mívají problémy zapadnout po dvacítkách zpátky do dospělého hokeje? Šalé nastupuje v AHL na farmě Kraken.
„Tohle jsem zaslechl po nějakých hovorech se skauty, nicméně důvody Rona Francise spočívaly v tom, že Eda hraje důležitou roli na farmě v Coachelle, kde je mezi dvěma top útočníky. Nechávali jsme si však otevřená vrátka ke změně názoru a já jsem jenom rád, že nám Ron a organizace Seattlu vyšla vstříc.“
Šalé vyráží na svůj třetí šampionát dvacítek, jeho role bude logicky výrazná. Co přesně od něj očekáváte a kam se ve vašich očích posunul za necelý rok?
„Posunul se velmi. Jemu samotnému jsem říkal, že zaznamenal obrovský pokrok. Loni na mistrovství měl malý zdravotní problém, který jej limitoval. Nyní má být stoprocentně zdravý. A co od něj čekám? Nejede poprvé, takže zkušenosti a lídrovství, které nám ukázal i v Zugu na Turnaji pěti. Srší chutí hrát a reprezentovat český nároďák. Je to výborný hokejista i kluk do kabiny, hráče kolem sebe umí dělat lepší.“
Což nebude dělat obránce švédského Malmö Dominik Badinka, který se do nominace nedostal. Z jakého důvodu se vám nevešel? Nepasuje vám do týmu?
„Nemůžu říci, že by nám tam nepasoval. Dominik Badinka byl pozvaný na čtyři Turnaje pěti, ani na jeden nepřijel, omluvil se. Já si zakládám na tom, že stavím mužstvo podle vazeb, ke komu hráči patří, kdo s kým může hrát. Nemyslím si, že Dominik Badinka je tak dominantní a tak dobrý obránce dané věkové kategorie, že by mohl přijet rovnou na mistrovství světa.“
Naopak jede řada rychlých beků, jako jsou Fibigr nebo Port, kteří přitom umí výborně s pukem. Bude to velká deviza týmu?
„Věřím té kvalitě. Navíc tihle beci jsou zvyklí na malé hřiště, znají náš styl, kdy rychle otáčíme hru se snahou strávit co nejméně času v našem obranném pásmu. Rýsují se nám tam dobré vazby, už jen řešíme, zda budeme hrát na šest či na sedm obránců. Úspěch se vždy odvíjí od gólmana a od obrany.“
Souhlasíte, že po letech je opravdu z čeho vybírat?
„Takhle to máte vždycky.“
Myslíte?
„Určitě. Našli bychom spoustu hráčů, kteří hrají extraligu a do konečného výběru se nedostali. Pozitivní je, že bereme devět hráčů z Česka a z toho jich šest hrává extraligu. A jsou to hráči, kteří nepaběrkují, dostávají minuty. A jsou trpěliví. Třeba Petr Sikora začínal v Třinci na málo minutách a propracoval se. Je ve výborné organizaci, dostávají se mu vynikající tréninky. Speciálně na posledním turnaji ve Finsku se to prokázalo, Sikora a i Vojta Hradec z Boleslavi dominovali, byli lídry.“
Uvažovalo se o nominaci libereckého Jaromíra Péreze či Adama Benáka z USHL. Byli až do konce ve hře?
„V tuhle chvíli jsou v pozici náhradníků. Proti nim lehce hrálo malé hřiště a fyzická hra. Benyho jsme sledovali, patří do první patnáctky bodování, ale na rovinu: pokud porovnám zápasy USHL a CHL, kvalita kanadské juniorky je někde jinde. Beny je mladý a šikovný kluk, má před sebou ještě spoustu let a akcí v národním týmu.“
Stavěli jste záměrně vyšší tým kvůli menším rozměrům kluziště a fyzičtější hře?
„Určitě šlo o jeden z faktorů. Když se podíváme zpětně, Radim Rulík postavil na dvacítkách hodně vysoké a silné hráče, byl s nimi úspěšný.“
Budete mít trenéra áčka znovu k dispozici v Ottawě?
„Ano. Obrovské plus je, že za námi přiletí Radim i s Davidem Čermákem (kouč U18) a že nám tohle svaz umožnil. Podobně jako mi umožnil být v srpnu v Edmontonu na Hlinkovi. Vážím si vzájemné spolupráce.“
Jak přesně spolupráce s trenéry jiných národních kategorií funguje?
„Jejich zkušenosti a oko jsou důležité. S Radimem jsme to takhle měli už loni, navíc skvěle vychytal, kdy má mluvit se mnou a kdy spíš s Robertem Reichlem, který mi to pak předal… (usmívá se) Máme mezi sebou výborný vztah po profesní, ale i lidské stránce.“
Radim Rulík v lehké nadsázce říká, že umí dělat hokej jen na užších rozměrech 60x26 metrů. Co vy?
„Mám rád malé rozměry, hokej má větší říz, víc to cinká, jak se říká. Je tam víc kontaktu. Někdo namítne, že se tolik neprokáže šikovnost hráčů, ale právě ti úplně top hráči dokážou předvést šikovné ruce i na malém hřišti.“
Před sezonou vás v trenérském štábu doplnil Ladislav Šmíd, bývalý vynikající bek a velký srdcař. V jakém stylu mezi vás zapadl?
„Láďa zapadl výborně, nasává informace jako houbička. Učí se, předává vlastní zkušenosti, k hráčům má blízko, protože si ho jako hokejistu pamatují. Jeho slovo má váhu. A my ho zase posouváme ve věcech okolo jako je video, různé nákresy a podobně.“
Nemusíte ho někdy na střídačce krotit? Znáte ho…
„Zatím to není potřeba, zvládá to velice dobře. Jasně, když má Láďa tep 180, je to jiné, než při stovce. On ví, že tahle profese se nedá dělat s tepovou frekvencí nad 150. Musíte umět být nad věcí, být oporou rozpumpovaným hráčům.“
