Šmíd před MS juniorů: Řád ano, ale nezabíjet kreativitu. Co Augusta?
Zahrál si na třech juniorských šampionátech. Získal bronz, vyzkoušel si i roli kapitána. Teď se bývalý obránce Ladislav Šmíd (38), který strávil deset sezon v NHL, postaví na střídačku jako asistent. „Jsem na to obrovský hrdý,“ říká muž pevných zásad, jenž v rozhovoru pro Sport Magazín popisuje nervozitu z Roberta Reichla i dobrácké geny rodiny Augustů. Roční iSport Premium za zvýhodněnou vánoční cenu >>>
V NHL odehrál 583 zápasů, nejvíc za Edmonton, kde po kariéře žije. Takže má dokonalý přehled o zámořské juniorce. „Pro tuhle mojí novou profesi je to určitě výhoda,“ přiznává někdejší bek, který po návratu ze zámoří strávil ještě pět let v extraligovém Liberci. Kariéru ukončil před dvěma lety. Teď před ním stojí životní výzva.
Mistrovství startuje ve čtvrtek 26. prosince v kanadské Ottawě, Čechy ve skupině čekají Švédi, Švýcaři, Kazaši a Slováci. Dvacítka obhajuje bronz, který před rokem vyválčila v euforickém utkání s Finskem, v němž čtyřmi trefami v předposlední minutě zázračně otočila na 8:5.
Vy a asistent trenéra u dvacítky. Co to s vámi dělá?
„Je to ohromná pocta. Ani jsem nečekal, že bych v téhle fázi života mohl dostat takovou šanci. Najednou se to naskytlo, ani jsem o tom nemusel přemýšlet. Jako hráč jsem byl na třech světových šampionátech a pamatuju si, jak jsem byl hrdej, když jsem si přetahoval dres přes hlavu. Pro kluky v této věkové kategorii není nic lepšího. Zvlášť, když se to bude hrát v Kanadě. Zezačátku asi budou trošku nervíky, ale zdravá nervozita k tomu patří. Moc se těším.“
Vy jste pod hlavním koučem Patrikem Augustou hrával v Liberci, i to hrálo roli?
„Známe se dobře, já jsem o něm slyšel ještě předtím, protože naši tátové spolu hráli za Jihlavu. Ale víc jsme se poznali právě u Bílých Tygrů. On vám asi sám potvrdí, že ne vždycky jsme měli na všechno stejný názor, ale to je normální. Jako trenéra i člověka ho moc respektuju. Je pracovitý, hokeji rozumí, má výborný charakter.“
Proto když vás oslovil, neváhal jste?
„Vnímal jsem to jako čest. Jak už jsem zmínil, je to špičkový trenér i člověk.“
Co vám o jeho tátovi, legendárním trenérovi, který dovedl dospělou reprezentaci ke dvěma titulům, říkal váš otec, sám někdejší výtečný obránce?
„Povídal o něm to samé. Že byl pracovitý, výborný hráč. V Jihlavě společně vyhrávali tituly. I jako kouč byl úspěšný. Takže na jejich rodinu mám samá pozitiva. Táta i o panu Augustovi starším vykládal, že byl zásadový a měl výborný charakter. U nich je to geneticky daný.“
Asistentem je i Robert Reichel, kapitán zlaté generace. Jak on na vás působí zblízka?
„Abych řekl pravdu, z něj jsem byl nejvíc nervózní. (smích) Když jsem vyrůstal, byl to pan Hráč, za mě jeden z nejlepších v historii. Takže i když nebývám nesvůj, když někoho potkám, z něj jsem byl. To přiznávám. Chovám k němu obrovský respekt za to všechno, co udělal pro český hokej. Jak se pořád angažuje, chce mu pomoct, trénuje v Litvínově, vedl i seniorský nároďák.“
Prostě osobnost na první pohled.
„To jo. Hokej miluje, je na něm vidět, že chce zkušenosti předávat. Což je pro náš hokej mimořádný přínos. Nevím, jestli si tohle vůbec uvědomují ti mladí kluci. Já si ho dobře pamatuju, jak táhnul nároďák v jeho nejlepších časech. Takže jo, byl jsem maličko nervózní, když jsem ke dvacítce přišel.“
Jak rychle to opadlo?
„Stejně jako Patrik tak i on se mi snaží maximálně pomoct. Čehož si opravdu vážím. Moc mi to usnadňují, protože tolik zkušeností s trénováním nemám. I touto cestou jim děkuju. Albi byl výborný hráč, ale stejný je i mimo led. Navíc se mi na něm líbí, že všechno říká napřímo. Za nic se neschovává.“
Na toho, kdo ho nezná, může působit jako morous.
„To asi jo. Ale když ho člověk pozná blíž, je to super člověk. Nikomu nemaže med kolem huby, říká věci na rovinu. Což je skvělý. Tohle se v dnešní době až tolik nevidí.
