Reichel před MS o rivalitě Čechů a Slováků: Jsme pro ně jako Sověti
Jako kapitán vedl národní tým v památném vzájemném finále v roce 2000 v Petrohradu. O rok později ve čtvrtfinále pronesl památnou větu: „S námi to Slováci neumí. Nikdy nad námi nevyhrají. To spíš porazí Detroit než nás!“ Robert Reichel, trojnásobný mistr světa a současný reprezentační asistent, tvrdí, že federální rival býval přemotivovaný, a právě na to doplácel.
Před vzájemným přípravným dvojzápasem právě proti Slovákům se usadil do křesla v hotelu kousek od Nitry a dal se do vyprávění o rivalitě a hašteření při federálních soubojích. Robert Reichel jako hráč zažil ještě společný stát. Potom i vypjaté společné bitvy.
Vrcholem bylo společné finále na šampionátu v Petrohradu v roce 2000, v němž nakonec Češi vyhráli. Jak na to vzpomínáte?
„Vybaví se mi, že jsme turnajem procházeli tak, že jsme vyhrávali o gól, o dva, nebyly to žádné extra výsledky. Ale vždycky jsme to nějak uklohnili.“
Trápili jste se i ve čtvrtfinále s Lotyši, že? Ty jste porazili těsně.
„Jo, to bylo hodně těžké. Náročné bylo i semifinále s Kanadou. A řekl bych, že nejlehčí zápas byl se Slováky potom ve finále. Chtěli jsme to vyhrát, za každou cenu, vybavuju si už naši éru v roce 1996, kdy jsme se dostali ve Vídni do boje o zlato. Řekli jsme si, že když už jsme tak daleko, chceme to urvat. Za každou cenu. Podobné to bylo i v Petrohradu.“
Jak jste vnímali, že je to právě proti Slovákům?
„Nás to ani tak moc nezajímalo. Prostě jsme chtěli obhájit zlato z předešlého roku. Věděli jsme, že jsou nahecovaní, pro ně to bylo daleko prestižnější než pro nás. Ale my jsme se soustředili jenom sami na sebe. Šli jsme za jedním cílem. Vyhrát další titul.“
Tehdy už probíhalo velké hecování, ne?
„Matně si pamatuju, že měli kabinu vedle nás. Hráli semifinále před námi. A měli potom takové blbé řeči… Že už se na nás těší a tak. Dá se říct, že podobnými řečmi nás vyprovokovali. Jak v Petrohradu, tak další rok v Německu při čtvrtfinále. Pořád to nějak gradovalo. My jsme se ale soustředili sami na sebe, nechtěli jsme se zbytečně vybláznit. Věděli jsme, že máme dobré mužstvo, v hlavách jsme měli jediný cíl. Porazit je. I síla mužstva byla taková, že jsme nechtěli prohrát ve finále. Druhé místo? To jsme nechtěli.“
Zápas se vyvíjel jednoznačně, vedli jste 3:0.
„Pro mě bylo finále paradoxně nejlehčí z toho, co jsme odehráli v play off, předtím jsme ty výsledky tak nějak valili před sebou. Vždyť ve skupině jsme se trápili i s Japonci… Slováci až ke konci dali nějaké góly, ale potom jsme dali na 5:3 a bylo po zápase.“
Ten zlomový gól jste dával vy, vybavujete si?
„Na to se nedá zapomenout. Turnaj mi přitom moc nevycházel.“
Ale potom jste rozhodl semifinále s Kanadou i finále.
„Ten první byl takový blbý gól, ale počítá se. Někdy to stačí hodit na bránu.“
Slováci ve finále snížili v posledních pěti minutách z 1:4 na 3:4, nebál jste se trochu?
„Jako hráč jsem to ani tak nevnímal. Člověk se soustředí na hru, úplně vypustí. Je v transu. My jsme prostě chtěli zápas vyhrát, řekli jsme si, že uděláme všechno. Nervózní jsme absolutně nebyli. Naše tehdejší generace byla hodně silná.“
Byla rivalita tehdy hodně znát? Negradovalo to právě před finále?
„Bylo to vyhecované. Což je dodnes. Ale je pravda, že tehdy to bylo víc. Po rozdělení to berou Slováci prestižněji. Připadá mi, že to vnímají jako dřívější souboje Československo-Sovětský svaz.
