Rady pro Čechy na MS: Will do brány na Bělorusy, vina nejen na hráčích
Bijte na poplach, ale žádnou paniku. Čeští reprezentanti zažili nejhorší vstup do MS za posledních 30 let. Tým, který před turnajem i největší hokejové kapacity historie pasovaly minimálně na medaili, se topí v problémech. Nezpůsobil to tlak vyvolaný údajně vlnou optimismu. Mužstvo si vedlo výborně v přípravě, na papíře vypadá mnohem líp, než co v Rize zatím předvádí. Mizerné výsledky proti silným soupeřům z Ruska a Švýcarska byly důsledkem špatných rozhodnutí i chyb a věrným obrazem dění na ledě. Čeští hráči sami vědí, že dovedou hrát daleko líp. Deník Sport nabízí doporučení, jak si k tomu dopomoci. Ještě je čas na nápravu.
Kovář se potřebuje chytit
Vrána s Kubalíkem představují dva téměř stejné typy a jejich spojení se nemusí jevit jako úplně šťastné. Elitní jednotka dala Rusku dva góly, proti Švýcarsku ji trenér rozdělil. Ale těžko by se momentálně hledal vhodnější hráč, schopný si s jedním z křídel místo vyměnit. Jan Kovář se taky potřebuje chytit. Spíš však vázlo ve druhé lajně spojení mladíků z NHL s Tomášem Zohornou. Chytil je zvyklý hrát centra, Zadina vypadal ztraceně. Má parádní střelu, ale nedostal nabito. Další šanci by zasloužil extraligový Špačkův útok. Jeho centr by se případně mohl posunout výš. Zkušení útočníci z Evropy byli zatím spíš zklamáním. Žolík Flek zaslouží větší prostor.
Prst na Moravčíka
Špatné nahození Michala Moravčíka, do toho chybné střídání. Tohle selhání mělo v závěru střetnutí s Ruskem fatální následky. Urostlý obránce za svoji chybu stejně krutě zaplatil. Do té doby nehrál špatný zápas, proti Švýcarsku se ocitl mimo sestavu. Český tým přišel o body, prstem se ukázalo na Moravčíka. Zasloužil by spíš povzbudit a ne klečet na hrachu. Podělal jsi to, ale jedeme dál. Koho posadit místo něj? A v jakém se vrátí rozpoložení? Hlavně už žádná harakiri s hromadnými přesuny. Když vypustíte po prvním zápase šest hráčů, tím víc členů má sekta zklamaných.
Will na Bělorusy, pak zase s Hrubcem
Těžká šichta proti Rusku, čtyři inkasované góly. Proti Švýcarsku inkasoval po ranách, co se daly těžko lapit. Šimon Hrubec toho za chybující obranou a při smrtících přesilovkách soupeřů předvedl dost, ale nechytil nic navíc. Po prostřední třetině druhého utkání ho nahradil Roman Will. Studený naskočil mimo plán do rozjetého zápasu a proti soupeři, který byl v laufu. Těžko soudit, co to v něm zanechalo. Dalo se čekat, že daného stavu věcí nevykouzlí nic zázračného. V předčasné premiéře si rižský led trochu osahal, pokračovat by mohl i proti Bělorusku. Na Švédy zase s Hrubcem.
Konečně praštit do stolu
Bleskový biliár při švýcarských přesilovkách a tři přesné rány z voleje a víceméně ze stejného místa byly jasnou ukázkou, jak se tyhle situace mají hrát. Takhle to v Edmontonu pálili McDavid s Draisaitlem nebo Matthews v Torontu. Češi předváděli hokej se spoustou přihrávek, ale často bez zakončení. Chyběl důraz, prohrávali příliš soubojů. Nic nepřijde zadarmo. Mužstvo se musí převléct do tepláků, bojovat v místech, kde to bolí, a vyvarovat se faulů. „Musíme si o tom promluvit a konečně si říct pravdu do očí, jak na tom jsme a že takhle neukázněně hrát nemůžeme,“ pravil Jan Kovář. Jako vůdce musí konečně praštit do stolu a zařvat, že to tak dál nejde.
Vinu nenesou jen hráči
Filip Pešán vypadal, jako by ho odpojili ze zásuvky. S blížícím se závěrem utkání proti Švýcarsku už nebyl ve stále četnějších záběrech kamer tím živě gestikulujícím koučem, který pohání a diriguje tým. Stál jako socha a hleděl někam dopředu. Stejně při zápase jako při hymně na počest soupeře. Hráčů jako by si nevšímal, to k nim spíš promlouval asistent Špaček, střídačka nežila. Výraz v Pešánově tváři se dal přečíst jako dotčený, v lepším případě pokorný. Tyhle stavy prožívá poprvé. Neměl by tak zůstat? Český tým není špatný. Ale musí žít a jít si za svým, aby to v sobě probudil. Zatím k tomu měl daleko.
