Na startu nevěřil, ale přežil všechny škrty a teď je Černoch na MS: Úleva
V kempu národního týmu byl od prvního dne. Přežil všechny škrty, ve středu Jiří Černoch s reprezentací odletěl do dějiště mistrovství světa. Ještě předtím poskytl deníku Sport rozhovor. „Strašně se těším! Moje úkoly jsou jasné: oslabení, buly, blokování střel. Miluju to,“ usmívá se pozitivní energií nabitý útočník. Mluví o trenérovi Karim Jalonenovi i defenzivním systému hry.
Na jednu stranu je jeho nominace na šampionát překvapením. Na tu druhou si však o místo v přípravě výkony jednoznačně řekl. A zaslouženě ho dostal. Po zveřejnění finální podoby obsazení letadla do Tampere obdržel Jiří Černoch více než stovku zpráv. „A to počítám jen ty od známých a rodiny. Na sociálních sítích toho bylo ještě mraky,“ culí se nevysoký forvard, kterému vyloženě sedí herní model národního týmu pod novým koučem.
Jaký byl první pocit, který vás zavalil, když jste se ve Stockholmu v šatně haly Globen dozvěděl, že jste v konečné nominaci?
„Úleva. Obrovská úleva, že to opravdu vyšlo. Byl jsem trochu nervózní, myslel jsem na to. V ten moment to ze mě spadlo. Až pak přišla vlna radosti. Doufal jsem, že by to mohlo vyjít, že bych tam mohl být, člověk ale v sobě má samozřejmě pořád nějaké pochybnosti. Může se stát cokoli. Když jsem to pak volal manželce a rodině, jen se to nadšení stupňovalo.“
Stupňovala se nervozita týden od týdne? Přežíval jste škrty, do hlavy se to dostávat muselo.
„Určitě, to bych kecal, kdybych řekl, že ne. Když jsme s klukama přijeli na první kemp, říkali jsme si, že si chceme užít každý zápas. Pořád to pokračovalo. Někdo přijel, další vypadl. Když už se blížily České hry, říkal jsem si, že by byla škoda teď vypadnout, když už je to takhle blízko. Během generálky na Švédských hrách už jsem to v hlavě měl hodně. Věděl jsem, že mi chybí jen krůček.“
Až ve Stockholmu jste si tedy řekl: sakra, ono by to vážně mohlo klapnout?
„Asi jo. Tam už jsem si připouštěl, že je to fakt blízko. Koukal jsem, kolik přijede hráčů z NHL a extraligového finále. Ve Švédsku už jsem věřil, že by to mohlo vyjít.“
Napadlo vás, když jste se 28. března hlásil trenéru Jalonenovi na srazu v Plzni, že byste mohl na šampionát odjet? Bylo kdesi vzadu v hlavě zašité alespoň procento naděje?
„Samozřejmě jsem si v duchu říkal, že by bylo krásné se tam dostat. Já jsem v tomhle ale realista. V hlavě jsem měl, že šance je minimální. Říkal jsem si, že třeba dva týdny kempu budou úspěch. Že bych vydržel až do mistrovství? Upřímně? V tu dobu jsem tomu nedával ani to jedno procento.“
Nakonec vám hodně pomohlo, že jste byl v kempu tak dlouho. Souhlasíte?
„Rozhodně, byla to velká výhoda. Trenér mě mohl líp poznat, já měl čas ho přesvědčit. Od začátku jsem hrál oslabení, ukázal jsem, že můžu být platný. Měl jsem víc času, abych do sebe dostal systém hry, který po nás kouč Jalonen chce.“
Cítil jste, že postupem času rostla i trenérova důvěra ve vás?
„Určitě! Když mě poslal na důležité vhazování před koncem, to hlavě strašně pomůže. Když víte, že máte roli a trenér s vámi nějak počítá. Vím, že v týmu nejsem od toho, abych dával góly a rozhodoval zápasy. Jsem tam od černé práce, oslabení, obrany, vhazování. Vím, že mám svoje místo, že dělám věci, kterými můžu být mužstvu prospěšný. To strašně pomůže.“
Takže čtyři góly, které jste v přípravě nasázel, byly jen příjemný bonus?
„Takhle jsem to bral. Tři z těch gólů jsem dal v přesilovkách, když jsem na ně ještě chodil. Od začátku jsem ale věděl, že na pozice do prvních lajn nemám šanci, že musím dělat ostatní věci. Na to jsem se soustředil, góly byly fakt jen bonus.“
Trenér Jalonen vám tedy sedl? Několikrát jsem si všiml, že spolu během tréninku debatujete. Co řešíváte?
„Moje angličtina bohužel není ideální. (směje se) Nějak se domluvím, ale stoprocentní to není. Řek bych, že jsme si sedli. To ale se všemi trenéry. Ať už to je Kari nebo asistenti, kteří s námi hodně komunikují. Užívám si, že máme v realizačním týmu lidi, kteří si umí i s hráči pokecat a udělat srandu. Aby mezi trenéry a hráči nebyla tak velká bariéra. Všechno to na sebe navazuje. I díky tomu teď cítím, že jsme všichni na stejné vlně. Jsem v nároďáku, ale místo, abych byl nervózní a rozklepaný, můžu si to opravdu užívat. Občas to nejde, víte, že musíte jet na krev. Tady je to ale uvolněné, a je to velká zásluha právě trenérů.“
Jalonen navenek působí jako férový, rovný chlap. Dovedete popsat, v čem se třeba liší od jiných českých trenérů?
„Rozdíly mě úplně nenapadají. Spíše řeknu, že je dost podobný Uwemu Kruppovi, kterého jsem poznal ve Spartě. Cizí trenéři mají trochu jinou mentalitu, tak to prostě je. Je prostě jiný. Velký kliďas. Neřve na nás, to ale ani nemusí. Jen řekne, co se mu třeba nelíbí. Všichni to pochopí. Není třeba, aby hulákal po kabině a kopal do košů. Má přirozenou autoritu. Co řekne, to platí.“
Stalo se během těch šesti týdnů přípravy, že na vás pořádně houknul?
„Vybavuje se mi, že snad jednou v tréninku, když jsme něco udělali blbě. Jen nám to ale důrazněji vysvětlil. Že by řval? To fakt ne.“
Je z něj cítit, že na prvním místě je tým, že to vůbec není o něm.
„Souhlasím. Je vidět, že si sem nepřišel něco dokazovat. Ani nemusí, nějaké úspěchy už má za sebou. Vzal to jako výzvu, všechno podřizuje našemu úspěchu.“
Jak jste se srovnal se svou rolí ve čtvrté lajně a s lopotou, kterou vám zadal?
„On mi vlastně ani nic říkat nemusel. Moje role nějak přirozeně vyplynula z toho, že mě posílal od prvního dne na oslabení. V klubu to hraju taky, chodím na něj celý život. Dospěl jsem k tomu, že tohle je cesta, jak se na šampionát dostat. Dělat práci, kterou tolik jiných hráčů nedělá. Pro diváky to třeba není tolik viditelné. Já jsem to měl ale odmala takhle nastavené. S tátou jsme si vždycky říkali, že i do NHL se nedostávají jen góloví bombarďáci, ale taky pracanti. Snažil jsem se to dělat. A našel se v tom. Vyloženě mě to baví. Mám třeba špatný zápas, pak jdu na oslabení, zblokuju střelu a nakopne mě to. Každý má něco, já mám tohle.“
Bylo těžké přivyknout systému? Říká se o něm, že není extra těžký na naučení, ale klade nároky na herní disciplínu každého jednotlivce.
„Přesně tak, není to nic složitého. Klíčová je podle mě trpělivost. To je hlavní znak celého systému. Počkat si. Velké zápasy rozhodují přesilovky, oslabení a gólman. Na posledním turnaji ve Švédsku se to ukázalo. Když dokážeme hrát na nulu vzadu a jsme trpěliví v systému, tak to jde. Vypadli jsme z něj snad jen jednou, v zápase se Švédy v Ostravě. Vedli jsme o dost, chtěli jsme si asi něco dovolit. Trenér nám musel říct, abychom zase přepnuli do systému a drželi jasně daná pravidla, která fungují.“
Hokej to je účelný, ale nepříliš koukatelný. To vás ale, počítám, netrápí.
„Čekal jsem takovou otázku. (směje se) Říká mi to víc lidí. Pro diváka to není nic extra, my ale hrajeme na výsledek, ne na krásu. Když se dneska podíváte na Finy, jak vyhráli velké turnaje, tak je to přesně tenhle systém. Totéž Třinec. Hraje betonárku, ale zároveň vítězný hokej.“
Nebylo pro vás těžké přepnout z hokeje, jaký jste hráli v Karlových Varech? Na prvním místě byl útok, lítali jste nahoru dolů.
„U mě úplně ne. Dříve jsem hrál za Spartu, takže jsem měl v sobě základy tohohle systému. Zároveň fakt nedokážu hrát hokej, kdy si na ledě můžu dělat, co chci. Pak mi to vůbec nejde. Snažím se dělat, co bych měl. Párkrát jsem zkusil vybočit, ale zjistil jsem, že mi to pak nejde v útoku ani v obraně. Mám rád, když má hra řád.“
Zajímavé. Řekl bych, že většina hokejistů by spíše přivítala volnost.
„Asi jo, já ne. Není to tak, že bych musel mít nalajnované, kde přesně mám jezdit, ale mám rád řád. Pravidla, jak by to mělo být.“
Sezona s Energií vám skončila už před dvěma měsíci. Jak jste na tom fyzicky? Nepomohlo vám paradoxně zranění, které jste v sezoně měl?
„Jak říkáte, to zranění mi možná fyzicky pomohlo. Taky jsem byl ale dobitý, v nároďáku však na únavu nemáte absolutně ani pomyšlení. Cítím se v pohodě. Přijde mi, jako by byl únor, nepřijde mi to nějak extra dlouhé.“
A teď vedle vás v kabině sedí Hertl, Vrána nebo Krejčí.
„Je to naprosto úžasné. Nikdy by mě nenapadlo, že si v jednom týmu zahraju třeba s Davidem Krejčím nebo Tomášem Hertlem. Pro mě je obrovská inspirace koukat zblízka na takové top centry. Hrají hokej na úplně jiné úrovni. Pro mě velká motivace a odměna.“
Jiří Černoch
Narozen: 1. září 1996 (25 let) v Klatovech
Výška/váha: 179 cm/85 kg
Pozice: útočník
Klub: Karlovy Vary
Kariéra: Sparta (do 2019), Litoměřice (2015), Benátky n. Jizerou (2016-19), Sokolov (2020), Karlovy Vary (2019-)
V extralize: 248 zápasů, 83 bodů (50+33)
V reprezentaci: 15 zápasů, 5 gólů
Úspěchy: stříbro z MS do 18 let (2014), extraligové stříbro (2016)
