Jsem nepopsatelně šťastný, řekl promočený Jalonen. Finové ho dojali
PŘÍMO Z TAMPERE | Ten večer si bude pamatovat do konce života. Kari Jalonen ve svém domovském Finsku dovedl český národní tým k medaili. Když si pro ni šel, tisíce Finů šlo na nohy a vyvolávaly jeho jméno. Ceremoniál se na moment přerušil. „Emočně strašně silná chvíle. Tohle zažijete jednou za život,“ leskly se oči bronzovému kouči. V šatně na něj po výhře nad USA 8:4 čeští hráči vyklopili barel s vodou.
Jste celý mokrý, trenére.
„Omlouvám se za své oblečení, dress code neodpovídá trenérovi bronzových medailistů. (směje se) Kluci mi ukázali tradici, že mě musí trochu osprchovat. Je to fajn.“
Musíte být neuvěřitelně šťastný.
„Neuvěřitelná cesta celého týmu. První věc, která mě napadá, je, že ti hráči, kteří se teď radují a oslavují, jsou vzory pro mladé hokejisty v Česku. Doufám, že tato medaile přinese něco pro ně, pro mladé hokejisty. Uvidí, že hráči, kteří jsou jejich idoly, získali na MS medaili. Je to něco speciálního. Vím, že jste čekali deset let, je to dlouhá doba. Vidím to jako celkový obraz něčeho, co jsme dokázali a co jsme ukázali mladým hokejistům z různých klubů.“
Říkal jste, že nejste kouzelník, ale před třetí třetinou to vypadalo, že jste nějaká kouzla na tým použil.
„Nejsem kouzelník, jsem jen kouč. (usmívá se) V první třetině jsme udělali tři velké chyby a oni všechny tři potrestali. Ale pořád jsme v šatně zůstávali pozitivní. Nikdo asi přesně nedokáže říct, co se ve třetí třetině s týmem stalo. Udělali jsme změnu, Pastrňáka místo Blümela... A najednou bum, bum, bum. Začali jsme dávat góly, měli jsme energii a pak už hrál jen jeden tým. Pokud se mě ptáte, odkud to přišlo, nevím... Nikdo to neví. Je to tak, že jsme tento příběh měli nejspíš napsaný ve hvězdách. Něčím jsme si to zasloužili. Celý šampionát jsme byli jako na horské dráze, nahoru dolů. Ale pořád jsem chtěl držet všechno pozitivní, i když jsme hráli v těch vlnách. Nechtěl jsem mluvit o chybách a být negativní. Snažil jsem se být pozitivní, semknout se s chlapci a vyhrávat zápasy.“
Jak těžké bylo rozhodnutí o změnách v sestavě?
„Popravdě řečeno to až tak těžké rozhodnutí nebylo. Martin Erat ke mně přišel a říká: Kari, možná bychom mohli udělat jednu změnu. Já odpověděl, koho by se měla týkat. Odpověď byla Pasta a možná Blümel. Řekli jsme si proč vlastně ne, vždyť tím nemáme co ztratit. A najednou... Bum, bum, bum, bum! Občas prostě i trenéři odvedou dobrou práci a udělají dobrá rozhodnutí. (směje se) A tohle bylo dobré rozhodnutí. Ale zase platí, že nechci mluvit o jednotlivcích. Ne ten a ten, tohle je předně vážně moc dobrý tým, který měl velkého týmového ducha. Bez ohledu na to, jak hrbolatá tahle cesta byla. A to je také ten hlavní klíč a důvod, proč teď máme bronz.“
Co se stalo během druhé přestávky? Jako kdyby pak přišel na led úplně nový tým.
„Neptejte se mě. Zeptejte se hráčů. (směje se) My jako trenéři jsme viděli, že máme pořád šanci. Chtěli jsme hráčům ukázat, jak jsme dali první gól a jak jsme dali ten druhý. Jen jsme jim říkali, že když udělají tyhle věci, tak dají gól. A když pak udělají zase tyhle věci, mohou dát další. To je celý příběh o tom, co jsme jim řekli. Jen jsme jim prostě ukazovali góly Černocha a Smejkala, pouze a jen ty pozitivní věci.“
Můžete se ohlédnout za vašimi třemi měsíci u nároďáku a celým turnajem?
„Já si především teď musím dát pauzu. (usmívá se) Opravdu si musím trošku odpočinout. Pracoval jsem teď devět týdnů 24/7. Já prostě jen věřím tomu, že k úspěchu dojde tým, který tvrdě pracuje. Nic nepřichází samo a snadno. Věděl jsem, že ze všeho nejvíc musíme hlavně tvrdě pracovat. A pak může přijít nějaký úspěch. Mám za sebou devět týdnů, kdy jsem s těmi kluky pracoval. Nejdříve jsem si potřeboval udělat nějaký obrázek o hráčích v extralize, pak tu byli hráči z NHL... Potřebuju teď trochu zklidnit emoce a taky si vzít suchou košili.“
Jak speciální pro vás byl moment, kdy při medailovém ceremoniálu celá hala povstala a skandovala vaše jméno?
„Ouuu. (odmlčí se) Tohle bylo vážně něco speciálního. Věděl jsem, že lidi tady stojí za námi. Bylo to něco opravdu... Jak to říct? Prostě tohle zažijete jednou za život.“
Třeba to zažijete za rok na stejném místě znovu.
(směje se) „Uvidíme. Ale víte, je to těžké. Tohle pro mě ale bylo vážně velmi emoční. Tohle je ale hokejový život. Emoce jsou nahoře, pak dole, pak zase nahoře. Teď kluci v kabině zpívají a pijí pivo. Tohle je teď, užíváme si to.“
David Pastrňák se blýskl hattrickem. Jak velký vliv na mužstvo měl jeho příjezd?
„Obrovský! Jeho přístup, jeho charakter, jeho pozitivita... Úžasně zapadl do mého plánu. Jeho dobrá nálada je neskutečná, zároveň je ale pořád profesionál. Ten kluk dává pozitivní energii všem.“
Z mladých hráčů pak nejvíc zaujal Matěj Blümel.
„Už jsem to říkal dřív, Matěj je budoucnost českého hokeje, stejně jako Jiříček. Já a Petr Nedvěd jsme se shodli, že těmhle klukům chceme dát šanci, aby si zahráli za národní tým na mezinárodní scéně. Zvládli to. Takové kluky potřebujeme. Máme hvězdy jako Červenka, Krejčí nebo Pastrňák, ale mladé potřebujete taky. Je správné dát jim šanci.“
| # | Hráč | Tým | G | A | KB | Z | +/- |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Roman Červenka |  | 5 | 12 | 17 | 10 | 4 |
| 2. | Drake Batherson |  | 3 | 10 | 13 | 10 | 8 |
| 3. | Dylan Cozens | | 7 | 6 | 13 | 10 | 12 |
| 4. | Pierre-Luc Dubois | | 7 | 6 | 13 | 10 | 11 |
| 5. | David Krejčí | | 3 | 9 | 12 | 9 | 6 |
| 6. | Mikko Lehtonen |  | 2 | 10 | 12 | 10 | 7 |
| 7. | Denis Malgin |  | 5 | 7 | 12 | 8 | 4 |
| 8. | Mikael Granlund | | 5 | 6 | 11 | 9 | 2 |
| 9. | Sakari Manninen | | 6 | 4 | 10 | 10 | 2 |
| 10. | David Pastrňák | | 7 | 3 | 10 | 6 | 3 |
