A je to opět tady... Hokejovou veřejností rezonuje jméno Pavla Zachy, který měl reprezentačnímu manažerovi Petru Nedvědovi přislíbit případnou účast na MS v Praze. Ale to už tu taky párkrát bylo. V klíčový moment nezvedl telefon. Měl by o něj tedy národní tým pro velkolepý domácí šampionát vůbec usilovat? „Nevidím jediný důvod, proč s ním řešit reprezentační téma. Ani nemůžete říct, že by ho sám v minulosti odmítl, on ho jednoduše ignoroval,“ píše ve své části polemiky redaktor deníku Sport a webu iSport.cz Pavel Ryšavý. „Pokud jedete od plínek něčí režim, byť osoby blízké – ba nejbližší, stáváte se na dotyčném závislý. Než to ze sebe strháte, chvíli to trvá,“ vyzývá naopak k pochopení niternějších důvodů komunikačních problémů Miroslav Horák.
Miroslav Horák: ANO
Česko by mělo poznat, že i Zacha je člověk
Rozumím názorům, odmítajícím odmítajícího recidivistu. Za posledních pár let Pavel Zacha hnul žlučí nejednomu trenérovi národního týmu, stejně tak manažerovi. Tito lidé se cítili až dotčeni, že se hráče musí pomalu doprošovat. Aby reprezentoval. Nabízeli prostor, o němž snili mnozí jiní a navždy marně. A on s pobídkou takhle pohrdá. Nějaký cucák ze třetí lajny...
Nesedělo mi, pokud Zachu někdo bezbřeze hájil a vinu házel výhradně na druhou stranu. Že to s ním neumí a kdesi cosi. Blbost. Stejně tak mi nevoní nájezdy plné hněvu na hokejistu ve stylu, ať si trhne nohou, když je mu národní dres málo.
Celé je to složitější. Mně z toho vychází, že Pavel Zacha není pořád dostatečně sebevědomý
