Zavřeno! Zavařené hlavy, hráči mají pizzu. Hodina H se blíží, bruska ztichla
Hermeticky zavřená trenérská kabina. V ní se teď aktuálně řeší to nejdůležitější. Kdo dostane nominaci na mistrovství? „Jsem na to připravený,“ říkal kouč Radim Rulík, když přišel mezi novináře, aby zhodnotil třetí porážku na turnaji. Měl na sobě košili, ve vlasech nasazené brýle. Finální nominaci na pražský šampionát by měl početný štáb vyřknout v devět hodin. „V kabině je nějaká pizza, takže si ji dáme a počkáme,“ reagoval obránce Jakub Krejčík. Jak vypadá čekání?
„Oldo, vypni to!“ zněl jasný pokyn od Milana Hniličky.
To manažer reprezentace poprosil kustoda Oldřicha Kopeckého, aby vypnul brusku, která dělala randál. V kabině totiž promlouval trenér Rulík. V tu chvíli ještě hodnotil zápas.
Ale potom přišlo na řadu náročnější rozhodování. „Do hodiny to mají oznámit. Protáhneme se, a uvidíme,“ dodal útočník Ondřej Palát.
Rulík před novináři nevypadal nervózně. Byl smířený s tím, že i radikální škrt patří k jeho práci. Před časem tvrdil, že nejhorší je vyřazovat po vítězstvích. Takže teď je to lehčí?
„Snazší to nebude, ale líp se to rozkryje,“ uvedl trenér.
Na stadionu nechyběl ani Jaroslav Špaček. Olympijský šampion z Nagana a trojnásobný mistr světa. O první pauze spolu s dalším slavným tátou Leo Gudasem promluvili ve studiu České televizi.
Jeden ze synů už měl jistotu nominace. Kdo by přece opomněl drsňáka Radka? Bouráka z Anaheimu, který bude pilířem defenzivy? To 21letý David, už podle vizáže věrná kopie táty, prožil velkou nejistotu. Stejně jako řada dalších.
„Jasně, že bych mu to hrozně přál. Ale už jenom to, že dostal šanci v přípravě, je super,“ vykládal Špaček senior, na kterém byla patrná nervozita. Přecházel zleva doprava, nevydržel chvíli na místě.
„No jasně, že to prožívám,“ svěřil se v krátkém rozhovoru pro iSport. Sám se dovedl vžít jak do role hráčů, tak i trenérů. Ti měli zavařenou hlavu. Zvlášť po výsledkovém i herním propadáku v Brně. Z trenérské místnosti se muselo kouřit, jak kouči s generálním manažerem Petrem Nedvědem přetěžovali mozkové závity.
Koho jo? Koho ne?
„No, nezávidím jím tedy,“ pousmál se Špaček, který několik let působil u reprezentace jako asistent. Zažil Vladimíra Růžičku, Vladimíra Vůjtka, Josefa Jandače i Filipa Pešána. Takže dokázal pochopit, co jeho nástupci prožívají.
V Brně se celkem protočilo 37 hráčů. Nevídaně vysoké číslo. Hokejisté, kteří nezasáhli do posledního duelu se Švýcary, zabrali skoro celý sektor. Hned vedle nich seděl i generální manažer Nedvěd.
Sledovali marné snažení svých parťáků. I to, že se po prvních dvou třetinách ozýval pískot. Až tak byli hokejoví příznivci přepadlí. Nedalo se jim moc divit, protože to od českých barev nebyl výkon, který by měl hokejovou horečku v zemi odpálit už směrem k mistrovství.
Rozčarování dal znát i útočník Dominik Kubalík, jenž by měl plnit roli kanonýra. Ale ani jemu to nelepilo. Takže po jedné šanci v početní výhodě naštvaně práskl holí do plexiskla. Možná tím rozproudil závěrečný tlak, v němž Češi přeci jenom snížili.
Fanoušci si tedy mohli užít alespoň vítězného songu.
A teď už přituhuje.
Večer bude jasno o vyvolených pro Prahu.
