Voráček popsal trable s hlavou, konec či podnikání: Nesnáším vy***nost
Třetí nejproduktivnější Čech v historii NHL. Mistr světa. Reprezentační kapitán. Muž pevných názorů. Zakladatel nadace, která pomohla získat už přes 20 milionů korun. Jakub Voráček v mimořádně otevřené zpovědi vzpomíná na úctyhodnou kariéru. Co by se muselo stát, aby se na led - po dvanácti otřesech mozku - vrátil?
Do redakce deníku Sport dorazil v den startu domácího šampionátu. Před devíti lety na něm nosil kapitánské céčko. Sotva našlapoval, protože dostal zánět do nohy. Obouchané tělo dostává zabrat, v NHL odehrál přes tisíc zápasů. Do toho životospráva, která... Ale to už prozradí sám.
Okolnosti vašeho konce kariéry jsou známé, proto nás zajímá: jak se máte?
„Dobrý, dobrý... Akorát jsem víc zaneprázdněn, než kdybych hrál. Je toho celkově hodně. Okolo hokeje i v rámci osobního života. Nesedím doma na zadku, funguju, což je dobře.“
A valí se to na vás ze všech stran?
„Úplně. Kolikrát jsem měl, ne snad panické ataky, ale nejednou jsem jel večer domů autem a říkal si: Voras, trochu brzdi, to stačí... Takový zájem o mě nebyl ani při mistrovství světa 2015, kdy jsem dělal kapitána.“
Nenajmete si osobního manažera?
„Asi by to bylo dobrý. Navíc všechno honím bez kalendáře, kolikrát se mi tam něco nafrflá, ani nevím jak. Takže musím začít líp nakládat s časem.“
Můžeme potvrdit. Když jsme vás zvali na rozhovor, bylo složitější jej uskutečnit než v dobách, kdy jste hrával hokej.
„Hele, já vím, že to vždycky nějakým způsobem vyjde... (smích) I když jsem býval zraněný, měl špatný nohy nebo byl na večírku s týmem, vždycky jsem říkal: I always find a way. Vždy si udělám svou práci. Byť je to někdy se mnou kostrbatější.“
Co na vaše zaneprázdnění říká rodina?
„S rodinou trávím dost času. Pokud zrovna něco nedělám, jsme spolu. Kluk teď začíná projevovat velký zájem o sport, jak o hokej, tak o fotbal, tenis. Začíná se pídit po informacích, co jsem já byl zač jako hráč.“
Vidíte v něm sebe?
„Vidím v něm obrovský zájem po informacích. Malej si doma hraje na Kempnýho, na Sobotku, na Řepíka. Je velkej sparťan. Je to s ním zajímavý.“
Co junior říkal na play off a vyřazení Sparty Třincem?
„Byli jsme na třech domácích zápasech a konec Sparty hodně obrečel, byl z toho hodně nešťastnej.“
On je ten důvod, proč si necháváte otevřená vrátka k návratu ke kariéře, byť s šancí 0,01 procenta?
„Přesně tak. Pak mě moje paní vyfotila na jedné dětské oslavě, kde jsem měl upnutý tričko, a když jsem se viděl, říkám si, že jsem to s návratem nemohl vidět vážně.“ (usmívá se)
Za jakých okolností vás napadlo neuzavírat definitivně kariéru?
„Párkrát jsem se o tom zmínil před klukem a jemu se rozsvítily oči. Kdyby se mu náhodou podařilo hrát za Spartu, zbláznil by se radostí.“
V zimě vás uvidí na ledě při Winter Games v Praze na Letné, že?
„Mám hrát zápas legend, ale já sám nevím, co bude za měsíc. S Patrikem Eliášem budeme součástí toho projektu, pro malého to bude zážitek, ať už se půjde podívat na jakýkoli zápas. Někdy v únoru jsem se o akci bavil s Johnem LeClairem, Scottem Hartnellem, s Erikem Lindrosem. Budeme komunikovat dál. Přijeli by. Pro českého fanouška by to mohlo být fajn.“
Co by se muselo stát, abyste se skutečně a plnohodnotně vrátil do profi hokeje? Anebo jde o mission impossible?
„Zaprvé bych musel začít tvrdě trénovat. Dát přípravě tři měsíce. Měsíc a půl mít letní přípravu a pak se připravovat na ledě. Ale teď
