Moje medaile je nejpřekvapivější, říká Vůjtek synovi a svému zeti
VIDEO | Tyhle medaile z hokejových šampionátů dělí patnáct roků. Bronz Vladimíra Vůjtka mladšího je z roku 1997. Zlato jeho švagra Róberta Petrovického z roku 2002. A konečně stříbro táty Vladimíra z roku 2012. Vůbec poprvé je můžete společně vidět na krcích majitelů díky exkluzivnímu povídání pro iSport.
Petrovického medaile putovala z trezoru. Vůjtek mladší ji pracně sundával z domácí „stěny slávy“. Jen trenér Vladimír Vůjtek ji nosí takřka stále pořád při sobě. Není divu, je nejčerstvější. Se Slovenskem ji vybojoval před dvěma týdny na mistrovství světa ve Finsku a Švédsku.
„Tahle medaile je z těch tří určitě nejpřekvapivější,“ usmívá se zkušený trenér. Jeho syn i zeť souhlasně přikyvují. Sami takový úspěch nepředpokládali. „A je i vzhledově nejhezčí,“ přidává se Róbert Petrovický. „Tahle nová generace má pěknější medaile!“ zlobí se naoko.
Dobře naložený Vladimír Vůjtek mladší, který si na povídání oblékl i autentický dres z mistrovství světa z roku 1997, Petrovického okamžitě popíchnul. „To tvoje zlato vyloženě odflákli! Podívej, na mojí medaili je nejvíc hokejek. A hele, taky hokejista.“
Trenér Vůjtek však svého syna rychle usadil: „Zlato je zlato! Takže to máme vyřešeno, Robo má nejkrásnější zážitek i medaili.“
Co dalšího říkali o mistrovství světa, o Šatanovi nebo bitvách s Kanaďany, si přečtěte ve velkém rozhovoru v pondělním vydání deníku Sport.
