Reprezentační talisman Hertl: Když vystrčím zadek, jsem silný
PŘÍMO Z MALMÖ | Co ten si dovolí… Tomáš Hertl, devatenáctiletý benjamínek národního týmu, se na pátečním tréninku zaskvěl úspěšným zakončením s hokejkou mezi nohama. A pěkně při hře na malém prostoru, v rychlosti. Od spoluhráčů vzbudil obdivné zahučení, kouč Hadamczik ho spokojeně poplácal po helmě. „Teď to ještě zkusit v zápase,“ culil se útočník Slavie, který na podobné kousky bere inspiraci i od hvězdného Pavla Dacjuka.
Kde se ve vás vzalo, zkusit tenhle fígl?
„Snažím se takovéhle finty hodně zkoušet, jen musím najít odvahu je ještě předvést i v zápasech. Sleduju třeba Pavla Dacjuka, jeho nájezdy, to je nádhera. Pak se pokouším něco napodobit a vyzkoušet. Vím, že tohle zakončení kdysi udělal Kysela a já ho trénuju už odmala. Mám to nacvičené celkem dobře, teď to jen vytáhnout v zápase.“
I tak si ale dovolíte i v národním týmu velké věci. Odhazujete respekt z mezinárodních zápasů?
„Já jsem hlavně hrozně moc rád za to, že jsem od pana Hadamczika dostal tuhle šanci a jakmile dostanu prostor, snažím se předvést to nejlepší, co umím. Na svém prvním turnaji jsem přece jenom ještě čekal, co se bude dít, možná jsem se i bál něco udělat, trenér ve mě ale má důvěru a nabádá mě, ať se nebojím a hraju jako ve Slavii. Je pro mě důležité, že mi neříká, ať jen odhazuju puky, to totiž není moje hra. Mám mít respekt, ale i správnou drzost, tak se to snažím plnit. Myslím, že se mi to celkem i daří.“
Ve čtvrtek proti Švédsku jste dokázal ustát souboj v rohu, vyjet s pukem před branku a vystřelit. Potěší, když vidíte, že tohle zabírá i na mezinárodní scéně, že?
„Jo, za to jsem hodně rád. Tohle moje asi největší přednost, v extralize se mi to povede třeba i víckrát za zápas a zjistil jsem, že to půjde i tady, stačí se pořádně postavit. Mám velkou prdel, a když jí vystrčím, tak to jde. (směje se) Mám váhu i výšku, abych souboje ustál, tak na tom pořád pracuju. Jen to zakončení musím ještě vypilovat.“
Už byste rád trefil svůj první zásah v reprezentaci?
„Samozřejmě, že mě zamrzí, když to tam ani z velké šance nepadne, ale zase jsem zatím odehrál za nároďák čtyři zápasy a máme čtyři vítězství, co víc si můžu přát. Doufám, že to takhle bude pokračovat co nejdýl. Přijdu si zatím jako talisman.“ (usmívá se)
Co říkáte na snovou čtvrteční premiéru kamaráda Petra Mrázka v NHL?
„S Mrázičem se vídáme i v létě, jsme pořád v kontaktu a nedávno jsme si volali. Říkal, že asi dostane šanci. A v pátek ráno jsem koukal, že byl hned druhá hvězda utkání… Moc mu to přeju, hned jsem mu i psal a čekám, že si zavoláme po skypu. Udělal super úspěch, když začal na druhé farmě, ale vytáhl se až do NHL a hned první zápas mu vyšel. Přeju mu, ať se tam udrží co nejdýl.“
Už vás napadlo, že byste se vy dva mohli brzy potkávat v zápasech San Jose s Detroitem?
„Bylo by to moc hezký. Už jenom to, kdybych se tam já vůbec dostal. Je přede mnou ještě dlouhá cesta, ale bylo by to určitě krásný.“
