Je i není jako my! DESET důvodů, proč Češi stále MILUJÍ Jágra
Je to obdiv. Respekt. Láska. My, Češi, zbožňujeme Jaromíra Jágra. Už dlouho. Přes všechny jeho chyby i přesto, že mu tak trochu závidíme. Na mistrovství světa v Praze se to opět potvrdilo. Zde je vysvětlení, proč nás mistr s hokejkou pořád baví.
1. Není jako my
Chová se jako superhrdina. Svoji práci bere jako poslání, přitom pochází ze země, kde anketu o největšího Čecha vyhrál Jára Cimrman.
Nepije. Nekouří. S přibývajícím věkem o sebe stále víc pečuje. Má peníze. Hokejem vydělal přes tři miliardy korun. Nemusí číhat na slevy ani řešit dilema, jestli půjde do kina na Babovřesky - dokonce v nich nemusí ani hrát!
Je věřící. Nepoužívá švejkovské výmluvy, nebrblá.
Umí jazyky. Je schopný žít v Rusku i v Americe.
Od revoluce podporuje ODS, přesto si pak obhájí, že v předvolebním boji točil reklamu na Vodňanské kuře, která vypadala jako kampaň pro ANO.
Nikdo mu nejde na odpor a málokdo ho kritizuje. Je respektovaný starci i dětmi, muži i ženami, chudáky i boháči, osobnostmi i šmejdy.
Může si dělat, co chce - a ještě je za to zbožňován.
2. Je jako my
Co by to bylo za Čecha, kdyby za každých okolností nevypustil z úst nějaký ten fórek? „To byly časy, dlouhý vlasy, já rychlej a obránci pomalý. A teď? Krátký vlasy, já pomalej a obránci rychlý,“ takhle loni v říjnu glosoval 24. výročí svého prvního gólu v NHL.
Neochotně to, stejně jako 95 procent mužů v této zemi, uslyší, ale i 43letý svobodný pán je mamánek.
Pořád čeká na tu pravou a musí strpět otravné otázky: Líbí se ti někdo? Rýsuje se něco? Fakt nechceš děti?
S gustem si přispí. A pak ponocuje (jasně, my přece taky umíme „trénovat“).
Rád sází, ale na tajňačku.
V sandálech s ponožkami sice nechodí, ale módní trendy ho netankují.
Žije v zajetí vlastních stereotypů, těžko se vyrovnává se změnami, jako je třeba výměna trenéra v jeho klubu.
Je náladový. Má své oblíbence a pak ty, které okázale ignoruje. Jakmile mu něco nevyhovuje, umí být nevrlý a štve tím okolí. Řeší, jak vypadá to, co řekl .
Přemýšlí, proč o něm někdo něco řekl . A ptá se ostatních, co na to říkají. Prostě jako my.
3. Je s námi
Náš Jarda! Každý ho zná, aby taky ne, když reprezentuje několik dekád. Magie čísla 68 nás obklopuje už od 80. let minulého století.
Oslovoval nás jako dlouhovlasý frajírek se dvěma Stanley Cupy po boku Maria Lemieuxe, hloubavější olympijský hrdina z Nagana i šedivějící kmet se zarostlou tváří a vrásčitým čelem.
Nevadilo nám vojenské salutování po gólech. Báli jsme se o jeho zlomený malíček na zlatém mistrovství světa 2005. Odkývali jsme plamenný proslov k českému „béčku“, jenž nastartoval úžasnou jízdu za dalším triumfem v roce 2010.
Jméno Jágr vyskakuje v televizi, v novinách, na internetu. V posledních letech je nám ještě blíž než dřív. A co víc, pustil nás k sobě úplně sám. Na facebooku si založil Hokejovou rodinu, do které se přidalo už 612 tisíc lidí.
Je sám sobě médiem. Přes sociální síť oznámil, že zůstává v NHL i v týmu Panthers. Přidává fotky a videa. Třeba to, jak na Floridě před tréninkem krmil veverku. Pouští se do dlouhých úvah, nebo si jen tak povídá. Pořád je nadosah, pořád s námi. Náš Jarda… Takhle mu sice moc lidí neříká, ale berou ho tak. Každý by s ním nadšeně sednul ke stolu a těšil se na jeho nakažlivý úsměv od ucha k uchu. Pohoda by vládla i kvůli bezprostřednímu tykání, které vyzařuje otevřenost.
4. Je dříčem
Hokejový workoholik. Pro bližší pochopení věci si ho představte v jakékoli kanceláři: jakmile vkročí do dveří, zapomene na okolní svět, ponoří se do toho svého. Nezakecá se v kuchyňce, neutíká k sociálním sítím, nepromarní ani vteřinu. Naopak: buší prstama do klávesnice, radí kolegům, pokud si usmyslí, neváhá firmu navštívit i v noci, když ostatní spí.
Práci, tedy sportu, obětuje soukromí, rodinný život, všechno. VŠECHNO.
Kondice získaná prací na rodinném statku. V dětství každý den tisíc dřepů, ve stáří proslulé noční tréninky, kde místo puků odpaluje závaží.
Skoro to vypadá, že podle stylu jeho přípravy vznikaly nejlepší filmové pasáže z Rockyho.
Od Boha na čtyři rozhodně neuslyšíte, že kvůli únavě pojme následující sezonu odpočinkově. Tohle není jeho styl. Hokej bere se vší vážností jako práci, kde za vysoce nadstandardní ohodnocení musí odvádět vysoce nadstandardní výkony.
5. Je inspirativní
Kdo nechce, hledá důvody. Kdo chce, hledá způsoby. Sledovat Jágra-sportovce v akci je tou nejlepší motivací a argumentem v debatách s lidmi, kteří říkají, že něco nejde.
Co potřebujete víc než borce, který ve sportu s maximální konkurencí ve 43 letech pořád hraje rozhodující roli na nejvyšší úrovni?
Zbytečně nekecá, ale koná. Nebo jste si mysleli něco jiného, když své staré kosti tlačil do prostoru před brankou, který leckdy připomíná jatka, a dobrovolně si říkal o hromadu modřin?
V okamžicích úzkosti a rozechvění obvykle povstane a uklidní národ důležitým gólem. Dokázal to v Naganu proti USA i na letošním šampionátu. Zničil Finy, ale udeřil i proti Švédsku, Lotyšsku, Francii a Německu.
I když už pár let tvrdí, že hlavní tíha odpovědnosti na něm nemůže být v týmech NHL, ani v reprezentačním dresu, nakonec stejně obvykle skončí jako středobod klíčových událostí.
A ještě něco Jágra zdobí. Jednoduchá filozofie. U pseudointelektuálů vyvolává smích, protože při úvahách o vesmíru a dimenzích působí hlavní odkaz jednoduše a pochopitelně pro každého.
Podstatné ale je, že se 68 nebojí mluvit o tom, na co všichni myslí. Tak třeba: „Měl jsem ohromné štěstí, že jsem peníze i slávu poznal v životě tak brzy. Že jsem po nich nemusel toužit a nestaly se pro mě hlavním životním cílem. Protože když je člověk má, pochopí, že v tom štěstí není.“
6. Umí překvapit
Český hokej už dlouho řeší, z koho se stane nový Jágr. Nakonec to není Jakub Voráček ani Tomáš Hertl, ale zase ten starý dobrý Džegr. Jen v nové verzi, která se dokonale přizpůsobila aktuálním podmínkám. Jako vždy.
Všichni vědí, že na ledě dokáže velké věci. Dokonce to od něj očekávají. Ale pořád žasnou, když některý z geniálních kousků skutečně předvede. Jako u přihrávky kapitánu Voráčkovi, který rozhodl zápas proti Německu. Jako u umělecké otočky proti rakouskému obránci s troufalou a jen těsně nedotaženou kličkou brankáři. Jako u pozdního výpadu proti finské zdi jménem Rinne.
A ruku na srdce: dokázali jste si před měsícem představit Jágra jako rváče?
Právě schopnost překvapit dělá z hokejového velikána i v současné době ikonu. Předvádí toho míň než v dobách největší slávy, ale vzhledem k věku i k samotnému faktu, jak moc se musel změnit, sklízí větší porci uznání.
7. Je nezdolný
Horolezec, který se v obyčejné péřovce rychle vydrápal na vrchol a nechce se mu z něj dolů. Odmítá slézt, i když se mu v blízkosti mraků stále hůř dýchá, riskuje omrzliny a kolem padají laviny. Základní tábor není nic pro něj.
U mantinelů pevně zaklesnutý postoj s vytrčeným zadkem, kterým si klidně odstaví i tři protivníky. To je typický Jágr na ledě. Papoušek i králík lidské říše. Tedy tvor, který vidí dozadu i bez otočení hlavy.
Znáte to. Když vede puk, jste klidní, máte totiž neochvějnou jistotu, že akce neskončí průšvihem. Tedy pokud ve středovém kruhu nestojí Alexander Ovečkin… Jde z něj respekt, protože je obrovský. Nebojí se zapojit do mely v brankovišti, pořád je ten, kdo rozhoduje. Dřív mohl mít špatný den a stejně vypadal líp než ti nejlepší. I dnes se umí připravit tak, aby byl v klíčových momentech nebezpečný.
Jednoduše alfa samec.
8. Je záhadný
Myslíme si, že ho skvěle známe. O jeho životě mimo stadiony jsme četli několik knížek. Je to Kladeňák! Kvůli hokeji nedokončil stavební průmyslovku a maturitu zvládl až ve třiceti. Inklinuje k pravoslavné víře.
Ale co podstatného o Jágrovi-člověku skutečně víme? V reáliích o hokejové legendě mají zmatek i archiváři.
Tuhle barvitou osobnost si může každý přetvořit k obrazu svému. O. K., skvěle hraje hokej, ale dál? Jaké je jeho oblíbené jídlo? U kterého filmu brečel? Potkali jste ho jen tak venku na procházce? Kdo jsou lidi, kteří se motají kolem něj? Je vůbec možné, aby někdo jako on neměl v jakémkoliv období ženskou?
Přiznejme si. Mocný JJ sice vypadá jako veřejné zboží, ale ve skutečnosti je jedna velká záhada. Svědčí o tom fakt, že i letos do poslední chvíle opakoval, že vůbec nemá jistou nominaci na šampionát. Je to bizarní, ale on vlastně do této chvíle vůbec neřekl, že bude reprezentovat.
A tak je to se vším. Nejdůležitější věci ze svého života bedlivě střeží. Obklopil se lidmi, kterým věří. Ti pak pouštějí do světa jen útržky a dílky ze zákulisí, z nichž se však dohromady nikdy neposkládá konkrétní a hlavně věrohodné puzzle.
Jágr nám o sobě říká jen to, co chce. Zbytek z něj nikdo nevypáčí. Zatím.
9. Není dokonalý
Tohle přesně potřebujeme my, Češi, slyšet!
Na ledě se hledají negativa hůř, ale řekněme, že rychlejší a mladší už nebude, do obrany se taky vrací spíš z povinnosti. Naražený malíček od Švédů a bolavé tříslo v utkání se Švýcary připomněly, že jeho tělo je taky jenom hrouda svalů a kostiček bez záruky, nikoli kovových součástek s datem expirace ležaté osmičky.
Mimo led ukazuje nedostatky při šéfování hokejového klubu, ale aspoň víme, že i značka Jágr je v některých ohledech jenom druhá liga. Kladno vedl stylem, že spadlo z extraligy a nevrátilo se do ní ani po ročním plácání v nižším patře.
Část veřejnosti nikdy nepochopí, že je ve 43 letech stále svobodný, podle někoho i nevyzrálý na fungující vztah.
Mluvilo se o jeho náklonnosti ke kasinům. Americký magazín Complex ho v roce 2011 zařadil na deváté místo v žebříčku 10 největších sportovních gamblerů historie, kde se objevily i legendy Michael Jordan a Tiger Woods.
Ale co, jen ať si hraje, když na to má. V soukromí i na ledě. Národ ho milovat nepřestane.
10. Je nesmrtelný
Otazníky v našich životech se týkají splacení hypoték, udržení pracovního místa, zachování zdraví, i toho duševního. Ale jedna jistota zůstává navzdory dobovým nástrahám a fenoménům: Jágr v hokejové výstroji v jakémkoli věku, v jakékoli soutěži.
Propojil několik generací. Odehrál deset světových šampionátů. Reprezentoval na pěti olympijských turnajích. Zvládl i dva Světové poháry. V sedmnácti sezonách naskočil v NHL do play off , dvakrát dobyl Stanley Cup. Poznal úroveň hokeje v Rusku, ale taky v Itálii a dokonce ve třetí lize v Německu.
A když už jsme u té nesmrtelnosti, Jágr věří, což vyvolává důvěru. Víra je základ, ať už jde o jeho srdce, duši či mysl. Skončil u pravoslaví.
„Svět je moc dokonalý na to, abys jenom umřel.“
