Švédsko - Česko 4:1. Prohra na úvod olympijské sezony, snížil Chlapík
Ne, tohle se vůbec nepovedlo. Úvodní duel nové sezony si rozhodně národní tým maloval jinak. Ve švédském Linköpingu parta vedená kapitánem Michalem Řepíkem dostala od domácích tvrdý direkt. Na tabuli střelců po konci duelu svítila čtyři švédská jména a jen jedno české. Výsledek 4:1 mluví za vše. Do sobotního klání s Finskem musí výběr Filipa Pešána zlepšit prakticky všechno. Především efektivitu v zakončení.
„Chceme hráče otestovat, ale zároveň turnaj vyhrát,“ hlásil před startem český trenér Filip Pešán. První část věty rozhodně středeční duel splnil. Utkání mělo solidní tempo a soupeř od první minuty potvrzoval, že si na Karjalu formu nachystal. Pro mnoho českých hráčů to bylo poprvé, kdy se setkali s takovou intenzitou hry. Sedmnáctiletý David Jiříček, nebo mladoboleslavské duo Pavel Kousal a Ondřej Najman si museli chviličku zvykat na vyšší úroveň.
17 |
| Jen tolik střel vyslal český celek na soupeřovu branku. |
„Byli jsme připravení, že hodně rotují, že hodně využívají obránce. Že hrají v pěti dopředu a v pěti dozadu,“ řekl český forvard Jiří Smejkal. Hráči informace měli, na led je však nepřenesli. Právě napadání soupeře dělalo celé reprezentaci velké problémy, především s rozehrávkou měli hokejisté v červených dresech značné trable.
Přesto se hned v úvodu duelu právě Smejkal dostal do vyložené šance, dokonce dostal puk do branky, jenže nohou v pádu a rozhodčí tak byl po několika sekundách zkoumání situace nucen rozpažit. „Už jsem byl hrozně blízko a možná i díky tomu jsem zaškobrtl a spadnul. A nestihl jsem puk zvednout přes brankářův beton,“ povzdechl si.
Nebyl jediným, kdo měl v průběhu utkání důvod k povzdechnutí. Jak duel pokračoval, na větším a větším počtu Čechů byla patrná frustrace. Velkou snahu nikomu z hráčů nelze upřít. Obrovské penzum práce odvedl třeba Petr Kodýtek, nebo Lukáš Jašek. Vcelku solidní výkon předvedl druhý útok, kdy Michaela Špačka a Matěje Stránského, prověřeného dua z minulé sezony, doplnil Matěj Blümel. „Bluma je super hráč, rychlý, silný na puku. Všem nám to vyhovuje, komunikujeme spolu na ledě. I mimo led si snažíme vysvětlovat hodně akcí. Ale celkově málo střílíme. A když, tak to někdo zblokuje, nebo se nedostaneme k dorážkám,“ nehledal výmluvy Stránský.
Dlouho to navíc vypadalo, že Pešánův celek odejde z haly na jihovýchodě Švédska úplně s prázdnou. Národní tým naposledy v utkání nedal gól, když šlo o všechno. Ve čtvrtfinále posledního světového šampionátu proti Finsku padl 0:1. Vyznění tohoto duelu v sobě neslo dlouho podobně nepříjemnou pachuť, především co se trápení v zakončení týče.
Našim se zkrátka duel nepovedl. Až čtyři minuty před koncem obavy z nuly na kontě rozdmýchal šťastný odraz puku po nahození, jenž zajistil první gól pro Filipa Chlapíka, pro něhož to zároveň byl první zářez v reprezentaci. „Byla tam dobrá střídání, ale musíme hrát prostě lépe, ještě víc bojovat,“ uzavřel Stránský nepovedený středeční večer. A měl pravdu.
