Co ukázali Češi: prověřená souhra „ocelového dua“, Jiříček potřebuje čas
Soupeř byl lepší, jakýkoliv jiný závěr z porážky 1:4 se Švédském by bylo lhaní si do vlastní kapsy. Českým hokejistům po úvodním vystoupení na Karjala Cupu rozhodně nelze vytknout nedostatek zaujetí, nebo snahy, v tom potíž nebyla. Ale v efektivitě a v rozehrávce proti dobře napadajícím borcům ve žlutých dresech ano. Start do sezony ukázal několik věcí, které, pokud se do dalších bitev odstraní, mohou rozhodně pomoci.
Ach, ta střelba
Napříč všemi hokejovými kategoriemi je tenhle povzdech slyšet a jeho ozvěna je hodně silná. Střílení branek. Neproměňování šancí, slabá produktivita, špatná efektivita. Nazvěte to, jak chcete, českému hokeji zkrátka akutně chybí branky. Stalo se tak i na posledním šampionátu, kdy v bitvě o postup ofenziva vyhořela. Dlouho to tedy vypadalo na druhé utkání v řadě, kdy by se reprezentace neprosadila. Až odraz na hůl Filipa Chlapíka trápení ukončil. „Celkově málo střílíme. A když, tak to někdo zblokuje, nebo se nedostaneme k dorážkám,“ kroutil hlavou Matěj Stránský. Tohle je hodně vysoko zdvižený varovný prst.
Trpělivost s benjamínkem
Hodili ho do pořádně rozbouřené vody. A z břehu křičeli: „Zkus plavat.“ Pro sedmnáctiletého Davida Jiříčka bylo klání se Švédy nejtěžší zkouškou v kariéře. A bude potřebovat čas. Zaprvé, je dobře, že se objevil na přesilovce a že odehrál velké množství minut. Přesně takové duely ho posunou. Když se musíte přizpůsobit, když najednou nestíháte a je třeba se adaptovat. A z toho plyne druhá poznámka. Jiříček potřebuje čas. Nelze čekat, že by třeba zrovna on vytrhl tým ze střeleckého trápení. Zvolená cesta je správná, šanci potřebuje dostat. Teď z ní především neuhnout.
Vyšší tempo
Dlouhé přihrávky na soupeřovu útočnou modrou čáru. A dál? Nic, záložní plán neexistoval. V úvodních minutách sice Filip Pyrochta krásnou dlouhou přihrávkou vyslal do nájezdu Jiřího Smejkala, ale tam se úspěšnost české rozehrávky zastavila. Rychlé nohy Švédů při napadání, především v první třetině, dělaly velké problémy rozehrávce českých obránců. Jako by vyšší tempo duelu reprezentanty lehce zaskočilo, a právě úvodní dvacetiminutovku trvalo, než si na něj zvykli. Paradoxně druhá část již byla, z hlediska tempa hry, o mnoho lepší, bohužel dvě branky soupeře veškerý povedený dojem z této části zkazily.
„Ocelové“ duo
Jestli za posledních několik měsíců existuje dvojice, která si v reprezentaci dovede vyhovět, tak je to Michael Špaček a Matěj Stránský. Oba forvardi si v minulé sezoně pomáhali v Třinci, což oba postrčilo k hezkým zahraničním angažmá. Stránský válčí ve švýcarském Davosu, Špaček ve Frölundě. V bitvě proti třem korunkám oba potvrdili, že na jejich souhru je spoleh. Jako jedni z mála si dovedli vytvořit několik střídání, kdy soupeře zamkli a vytvářeli šance a závary. Švýcarský legionář byl vyhlášen hráčem utkání, naprosto po právu, Špaček mu zdatně sekundoval. Společně s Matějem Blümelem vytvořili jasně nejlepší českou lajnu.
