Rulík, jak ho neznáte: kutil i muzikant. Úspěch na ledě patří hráčům, říká
Takhle Radima Rulíka (58) neznáte. Ze střídačky vám utkvěl jeho soustředěný, až zakaboněný výraz, při rozhovorech po zápasech si dává velkého bacha, aby neřekl víc, než je nutné. Bývá jako led, na leckoho působí bručounky, nepřístupně. Takový je v profesi. Doma se odváže a nabídne úplně jinou stránku. Společenský chlap, muzikant, kutil. „Tuhle pergolu jsem celou postavil,“ poví, aniž by se chlubil precizně zastřešenou útulnou terasou.
Kousek za Karlovými Vary v Jenišově je božský klid. Manželka novopečeného kouče národního týmu přináší kávu, vynikající buchty, bezinkovou vodu. Je den po Rulíkově inauguraci k elitnímu týmu země. „Včera jsem to trochu protáhl, ale ne kvůli oslavě nové práce. Byl tu Laco Deczi, s kamarády se s ním trochu známe, chvíli jsme poseděli,“ přiznává. S plánem, že první větší rozhovor nástupce Kariho Jalonena nebude tolik o hokeji, ochotně souhlasí.
Za rohem se vám rozjel slavný Filmový festival, zamíříte s paní?
„Paní jede se synem a s vnoučetem do Chorvatska na dovolenou, já zůstávám se psem doma. Ale s přáteli samozřejmě zajdeme, je to tradice. Rádi chodíme i na filmy, ale vybíráme si spíš české a ideálně slavné staré snímky. Vyrazili jsme třeba na Všichni dobří rodáci od pana režiséra Vojtěcha Jasného, který byl přítomen, po promítání se konala strašně zajímavá debata. Občas si film vytipujeme a zajdeme, většinou na český. Nejsem však typ každodenního konzumenta dvou až tří filmů. Na festivalu nepaříme, ale jedeme nasát atmosféru. Festival má své kouzlo.“
Dorazil i gladiátor Russell Crowe, nelákalo by vás potkat ho?
„Co jsem viděl, už to figurou není Gladiátor, ale určitě bych ho rád potkal… (usmívá se) Ba ne, Russell Crowe je skvělý herec. Každý jeho film je výborný.“
Jaký tip bijáků vám sedí?
„Oceňuju filmy, které mají hloubku a otevřený konec. Které vás donutí nebo nechají přemýšlet a něco to ve vás zanechá. Nemusím americké velkofilmy, při nichž od začátku víte, že to dobře dopadne. Občas mě potěší nějaký sci-fi film, což třeba manželku vůbec. A pak české komedie, náš humor je jedinečný a rád se vracím ke starým českým flákům.“
Pokud si chce Radim Rulík odpočinout od hokeje, do čeho se zavrtá?
„Mám to jednoduché. Zabavím se kytarou, manuální prací, ideálně se dřevem, chodím pravidelně se psem. Při procházce si nechávám spoustu věcí projít hlavou, mám čas se zastavit a v klidu popřemýšlet. Nevadí mi dát si po práci jedno, dvě piva. Ale zásadně po nějaké činnosti.“
Takříkajíc za odměnu.
„Přesně tak. Buď se zpotím sportem, nebo vydám energii řemeslnou prací. Pokud večer necítím únavu, pivo se nekoná. Nikdy si nejdu pro lahváče do ledničky, abych si s ním sedl k televizi.“
Na kytaru musíte mít specifickou náladu?
„To ne. Ale podle nálady si vybírám písničky. Hraju v podstatě všechno. Českou muziku a něco málo od zahraničních kapel. Máme spoustu šikovných mladých interpretů, dá se hodně vybrat.“
Například?
„Všichni ho nemusí, ale já jako muzikanta strašně uznávám Marka Ztraceného. Vyprodat třikrát po sobě Eden, tak to klobouk dolů.“
Něco v sobě musíte mít.
„Jednoznačně. Obdivuju u něj propojení klavíru a zpěvu. To je strašně náročné. Doma si to zkusí každý, ale vyjít s tím před dvacet tisíc lidí chce kuráž a obrovský kumšt. Nebo hrát na bicí a do toho zpívat, kdy se střetává několik rozdílných rytmik. Jinak hrajete levou a pravou rukou, noha funguje jinak, do toho frázujete a zpíváte jinak… Takový muzikant musí mít hudbu zcela pod kůží.“
Manuální zručnost jste podědil v rodině?
„Asi ano. Já do roku 2013 vůbec nevěděl, že bych sám něco zvládl. Nechal
