Měl po svém třetím zápase v reprezentačním dresu. Zažil v něm první porážku, když národní tým prohrál 3:5 se Švédskem. Plzeňský brankář Dominik Pavlát do národního týmu jednoznačně patří. Drží svůj tým v extralize, nezdá se, že by měl sebemenší problém přepnout na mezinárodní hokej. A rozhodně škrtá mýty, jak brankáři musí být divní pavouci. Letadlo mělo na cestě do Prahy zpoždění, čekalo se na kufry. „Jasně, můžeme klidně hned,“ kývl na dotaz, zda rozhovor zvládne. Neřešil, jestli spoluhráči kolem poslouchají, nebo ne. Prostě se jen bavíte o hokeji.

Noví hráči říkají, že když přijdou do reprezentace, vnímají, jak je všechno rychlejší. Co cítí gólman?
„Že je to rychlejší tak dvakrát.“ (usměje se)

Až tak?
„A taky přesnější, nikdo na mezinárodní scéně nevystřelí zbytečně. Z mého pohledu je zajímavé, že tady je potrestaná každá chyba. Málokdy se stane, že by hráč netrefil dobře puk nebo situaci nevyužil. Tohle je hodně dobré, příjemná konfrontace.“

Když si ale vezmu, jak jste do reprezentace skočil? První zápas nula proti Švýcarsku, druhé vystoupení v O2 areně a výhra v domácím kotli proti Finům. Velký úvod, konfrontaci dáváte.
„Já jsem hlavně moc rád za každou nominaci, za každou šanci, kdy se tady můžu objevit. No a radost mi udělá každá výhra.“

Dříve jste říkal, že byste si přál, abyste se uměl zbavit nervozity. Tohle už máte za sebou?
„Myslím, že s tím umím pracovat a nastavit hlavu na zápas. Tohle je asi nejdůležitější věc, když nastavíte hlavu, funguje i tělo. A kde jste to vlastně vzal? Já si nevybavuju, že by to byl zase tak velký problém.“ (usměje se)