Kořenář měl jen 14 zákroků: Super kulisa. S fanoušky si občas i zazpívám
Naposledy v Pardubicích v dresu Sparty nepustil ani gól. Ve čtvrtek čekala na Josefa Kořenáře na ledě Dynama další těžká dřina. S reprezentací se postavil Finům, na něž národní tým naposledy nestačil. Podruhé z toho byla výhra 3:1, velký podíl na ní měl i šestadvacetiletý gólman. A to přesto, že na něj za 60 minut šlo pouhopouhých 15 puků. „Deset minut jsem tam bruslil jako blázen. Zásahy nebyly náročné, nejnáročnější bylo bruslení,“ popisoval Kořenář po vítězném vstupu do turnaje.
Jak jste si užil druhý start za reprezentaci?
„Bylo to super, druhý start doma. V Pardubicích je vždycky super kulisa a fanoušci to zase potvrdili. Kluci hodně makali a strašně mi v zápase pomohli. Chodili jsme po nich a oni z toho byli trošku překvapení. Neměli moc čas s tím něco vymyslet.“
Finové měli jen 15 střel. Bylo těžší dostat se do tempa?
„Právě že ne. Bylo tam hodně bruslení, takže byl člověk zahřátý rychle. Moc ale nevystřelili. Jsem rád, že jsme pak dali góly a odskočili. Přetáhli jsme to na svoji stranu a zápas kontrolovali.“
Co bylo nejtěžší?
„Udržet koncentraci. Nebylo moc střel a vždycky je těžké soustředit se, když na vás nic moc nejde. A pak když to přijde, je potřeba být tam, kde máte být.“
Bylo hodně náročné na začátku, kdy vás soupeř několikrát držel v pásmu?
„Jo, byla to pro mě asi nejtěžší fáze zápasu. Střely sice moc nebyly, ale deset minut jsem tam bruslil jako blázen. Zásahy nebyly náročné, nejnáročnější bylo bruslení.“
Dvěma góly zazářil Dominik Kubalík. Jste rád, že ho máte na své straně?
„Určitě. V tréninku už mi tam taky pár gólů poslal, takže jsem si říkal, že doufám, že bude střílet i v zápase. A podařilo se.“
S reprezentací jste měl jet už na Karjala Cup, ale zastavilo vás zdraví. Ale teď jste rychle zpátky.
„Jsem rád za každou možnost, a že to tak vyšlo. Mrzelo mě, že jsem nemohl jet na první turnaj, ale měl jsem toho hodně v klubu a bohužel to nevyšlo.“
V Pardubicích se vám osobně daří. Nula se Spartou, teď jediný inkasovaný gól…
„Jo, mám rád, když se takhle fandí, fakt to lidi baví a zápas je ve varu. Líbí se mi tady.“
Takže nepatříte mezi gólmany, kteří se do sebe během zápasu uzavřou? Umíte si užít atmosféru?
„Určitě. Musím se přiznat, že si s nimi občas i zpívám. Mají dobré chorály.“
V sezoně jste včetně reprezentace odchytal už 27 utkání. Jak náročné to je?
„Zatím to zvládám. Trochu jsme přizpůsobili rozložení zápasů, než jsem jel na reprezentaci, abych o to náhodou zase nepřišel.“
Takže takové vytížení si gólman přeje?
„Určitě. Každý chce hrát, u brankáře je to těžší. Je tam sám a chce chytat. Není to ale tak, že odchytá 52 zápasů. Do toho je Liga mistrů… Máme teď náročný program.“
V reprezentaci tvoříte dvojici se Šimonem Zajíčkem, který má v zádech dvě nuly v řadě v extralize. Dal mu už aspoň v tréninku někdo gól?
„Určitě jo. Jsou tady lepší střelci, když to tak řeknu, a je to znát i v tréninku. Je to o nějaký level jinde než v extralize. Ale baví nás to. Mě osobně moc. Člověk je víc v zápřahu a užívá si to.“
