Gólman Salák: Z Jágra nervózní nebudu
Tohle je velká šance. Dost možná jej čeká utkání, které mu může zařídit účast na mistrovství světa. Český tým odjel do Německa, kde s tamní reprezentací odehraje dnes a zítra dvě přípravná utkání. A v jednom z nich nastoupí i Alexander Salák.
Nervozita? „Vůbec ne,“ usměje se brankář finského TPS Turku. Ve 22 letech se stal hvězdou finské nejvyšší soutěže a teď má před sebou další dílčí vrchol kariéry. Mistrovství světa ve Švýcarsku.
„Ale to je strašně daleko. Já nad tím turnajem vůbec nepřemýšlím,“ říká s tradičním nadhledem Salák v rozhovoru pro Sport.
Pro vás to není výzva? V takovém věku bojovat o světový šampionát, komu se to poštěstí?
„Opravdu je to hrozně daleko. Nemůžu se upnout myšlenkami na mistrovství, když není nikde napsáno, že bych tam měl vůbec jet. Teď nás čekají dva duely s Německem a já tam musím ukázat svou nejlepší možnou formu. Nic víc neřeším.“
Fakt nejste nervózní?
„Opravdu ne. Ani nevím, který z těch dvou zápasů budu chytat.“
Jestli v sobotu, nebo v neděli, to je jedno. Viďte?
(směje se) „Přesně tak.“
Nezneklidnily vás ani noční výsledky NHL? Florida přišla o možnost postupu, a na turnaj by tím pádem měl přijet Tomáš Vokoun...
„Mně to může být celkem jedno. Já nemůžu přemýšlet nad tím, jestli někdo přijede, nebo ne. Mu s í m se soustředit na sebe. Jinak nemá cenu ani do branky lézt a snažit se o to, abych se dostal do nějaké nominace.“
Proč myslíte, že trenéři vybrali jako jednoho z dvojice gólmanů pro duely v Německu právě vás?
„Ani tohle jsem nijak neřešil. Řekli jedeš, tak jedu. (usměje se) Nebyl jsem čtrnáct dní pořádně na ledě, tak mě určitě chtějí vidět v zápřahu.“
Je to už skoro dvacet dní, co vám skončila sezona ve Finsku. Co jste od té doby dělal?
„Potřeboval jsem v Turku vyřídit hodně věcí, protože jsem si odvážel všechno domů. Pak jsme jeli s přítelkyní autem přes pobaltské státy do Čech. Přijel jsem minulé pondělí a to už byli kluci v Brně na kempu. Já jsem měl ještě týden volno a pak jsem se připojil k týmu.“
Autem z Finska, to je teda pořádný výlet...
„Jo, bylo to hezký. S přítelkyní jsme toho hodně viděli. Z těch větších měst jsme se stavili v Talinnu, v Rize a ve Varšavě. A bylo to moc krásný.“
Projíždět třeba Estonskem na vlastní pěst... Nebál jste se?
„Kdepak. Životní úroveň už je dneska všude skoro stejná. Nebyla to žádná divočina. Ani žádné extrémní rozdíly oproti České republice jsem neviděl. Třeba právě v Talinnu bylo moc hezky. Je to takové menší město, přijeli jsme tam večer, když už se stmívalo. Prošli jsme staré město, zašli na večeři a druhý den ráno zase jeli dál. Na nějaké velké poznávání vlastně ani nebyl čas. A podobně to bylo v ostatních městech.“
A to byla plánovaná cesta, nebo jste jen sedli do auta a vyrazili?
„Prostě jsme si koupili mapu a jeli jsme. (usmívá se) Není to nic složitého, jede se od jednoho velkého města ke druhému, takže se ani moc nedá zabloudit.“
Cestovatelské zkušenosti uplatníte, až se budete vracet do Finska před další sezonou?
„Uvidíme, jestli tam budu pokračovat. To je otázka. Sám nevím, jak to bude. Končí mi v Turku smlouva a mám pár nabídek, tak budu vybírat.“
Dá se to nějak specifikovat?
„Až něco podepíšu, tak se to dozvíte.“ (usmívá se)
A dřív by to nešlo?
(směje se) „Asi ne.“
Tak jinak. Máte nabídku nové smlouvy od TPS Turku?
„Je tam toho víc, za což jsem rád. Můžu si vybrat, kam dál půjdu.“
Třeba do jiné země? Do Ruska?
„Třeba taky.“
Netoužíte se vrátit do Čech? V extralize nemáte odchytaný jediný zápas. Navíc třeba na Spartě nebo v Liberci shánějí gólmanskou jedničku...
„Vy to ze mě chcete vypáčit.“ (směje se)
Myslím, že je pár lidí, které by zajímalo, kde budete příští sezonu chytat...
„Určitě se to dozvíte brzy.“
Tak dobře. Zpět k vašim výkonům v Turku. Jak hodnotíte uplynulý ročník?
„Začali jsme sezonu hodně bídně a dlouho jsme byli na konci tabulky. Až v posledním kole jsme vybojovali play off, pak postoupili z předkola a vypadli ve čtvrtfinále s prvním týmem, který jsme docela potrápili. Vzhledem k průběhu základní části se to dá považovat za úspěch, ale celkově to nebyla moc dobrá sezona.“
Vy jste ale zažil strmý vzestup. Stal jste se hvězdou soutěže a média vás často vynášela do nebe...
„Já jim ale nerozuměl. (směje se) Aspoň jsem se mohl v klidu soustředit na svůj výkon.“
Radši jste si ani články z novin překládat nenechal. Je to tak?
„Přesně. Já to moc neřešil. Prvořadé pro mě bylo soustředit se na sebe a svoje výkony. Stejně to je i teď na reprezentačním srazu.“
Koukám, že vás nic moc nevyvede z míry. Jak se třeba budete cítit, až na turnaj do Liberce přijede Jaromír Jágr a vy mu půjdete podat ruku a představit se mu?
„Jé, to já nevím. Jak bych se měl cítit?“ (směje se)
Tak s takovou hvězdou se nepotkáváte každý den, ne? Třeba jste ho měl na plakátě, když jste začínal s hokejem...
„To ne, já jsem gólman, takže Jardu jsem tam neměl.“ (usmívá se)
A koho tedy? Fandíte Coloradu, tak bych tipoval Patricka Roye...
„Kdepak. Já doma ani plakáty neměl. Hrál jsem hokej pro zábavu, když jsem byl malý. Tohle mě nebralo.“
A teď ho hrajete pro peníze?
„Ještě ne. (směje se) Tohle mi vydrželo. Pořád se hokejem bavím, ale třeba jednou na ty peníze taky přijde řada.“
