Svoboda: Nechtěli mě ani hasiči, teď se zase bavím

Už si nikde ani neťuknu, začal se bát. A teď? V extralize nemá nikdo lepší čísla. „Nechtěli mě ani hasiči, teď se hokejem zase bavím,“ raduje se 32letý gólman.

Diváci v pardubické aréně už si navykli. Po vyhraných zápasech neradno chvátat domů. Přichází přídavek v podobě skopičin Svobody a jeho parťáka Růžičky. Posledně rozehráli bowlingový duel. Koštětem umetli dráhu, namísto kuželek postavili box s láhvemi. Náhradou za kouli se stala brankářská maska. Jen ten výsledek... Slabota. Na rozdíl od extraligy, kde oba válí.

Hokej vám jde teď náramně, ale ten bowling. Nic moc, řeknu vám.
„A to jsem byl teď s mladým Růžou dvakrát trénovat. (kroutí hlavou) Když na bowlingu se nehází helmou... Chtěl jsem pak kuželky rozrazit hlavou, ale když jsem viděl, jak do toho jde Růža nohama, nechtěl jsem mu ztupit brusle.“

Jako byste měl toho šití na hlavě málo...
„Copak já, ale Růžovi by praskl nůž na brusli z těch mých titanových destiček! Po operaci mám trošku tvrdší vstup do hlavy.“

A teď vážně. Nepozorujete na Růžičkovi menší nervozitu z toho, jak se vám daří záskoky za něj?
„Kdepak. Tak to není. Když jde do akce on, chytá skvěle. Pokaždé chytí spoustu gólů. Já vím jedno. Jakmile pokazím zápas, do brány se nepodívám dobrých šest zápasů. Musím se soustředit na každé střídání. To samé na tréninku. Abych měl čistý svědomí.“

Kdy naposledy vám bylo v brance tak komfortně?
„Všechno se mi změnilo tou operací. Přehodnotil a změnil jsem život. Upravil jsem stravu, přestal se žvýkacím tabákem. Cítím se najednou jinak. Líp.“

Co jste například vyškrtal z jídelníčku?
„Nejde ani tak o druh jídla, jako o způsob stravování. Já strašlivě jedl. Hrozně. Ráno jsem nesnídal, pak se napral na obědě, narval jsem se i večer. A z toho tabáku jsem měl zažívací problémy. Všechny nešvary jsem odboural. Hlavní změnou byl konec s tabákem. Musím smeknout před svojí paní. Byla nekompromisní, popadla všechny krabičky tabáku a vyhodila je ven. Vůbec se se mnou nebavila.“

A teď žvýká potají ona, ne?
(usmívá se) „Ne, ne. Všechno to vyházela ven. A musím uznat, že po fyzické stránce se cítím o hodně líp než dřív. Po zápase nejsem tak zfáranej jako kdysi. I rodiče mi to říkají. Pamatuju si, jak jsem vypadal dřív a jak teď. Hokejem se víc bavím. Vydržím ještě dvacet let!“ (směje se)

Hašek má po rekordu...
„To ne, za dvacet let tu budeme spolu. Každej budeme napadat na jinou nohu.“ (usmívá se)

Pozoruju, že vás hokej evidentně nestresuje...
„Přitom nedávno bych mluvil jinak. To když jsem hledal práci. Hrozně mi pomohli kamarádi. Sejček (Petr Sýkora), Divoch (Tomáš Divíšek), Martin Svědík. Psychicky mě hodně pozvedl i pohovor s trenérem Jandačem. Otevřel mi oči. Trenéři to u nás vůbec dělají dobře. Ráno s námi sednou na kafe, pokecají. Nikdo nás nejebe. Ani, když jsme doma pětkrát prohráli.“

Co s vámi osobně dělá Josef Jandač?
„Přijde, sedne, zeptá se, co novýho, jak rodinka. V klidu, žádný stres. Perfektní je v tom, jak s námi pořád komunikuje. Náš mančaft je s trenéry jedna velká rodina.“

Asi dvakrát už se přitom z části kotle ozývalo: Jandač ven! Tušíte, proč?
(kroutí hlavou) „To je největší nesmysl. Škoda že fanoušci nevidí do naší kuchyně. Že jsme doma nedávno prohrávali, nebyla vina trenéra. Naopak. Snaží se nám vždycky pomoc, je s námi na jedné lodi. I proto mě hokej tolik baví. Jako před lety. Dělám ty svoje kraviny, na tréninku, po utkání. Bez toho nemůžu fungovat. Jakmile mi někdo vezme srandu, je to na hřebík a odevzdání výstroje.“

Třeba v takové Mladé Boleslavi by vám teď srandu vzali...
„Já nemluvím ani tak o výsledcích, spíš o osobní pohodě, o postavení v mančaftu. O tom, že vás trenér nechá zarýt do spoluhráčů. I když se klukům třeba extra nedaří, tak já si do nich stejně ďoubnu a kouč mě nechá. To je krása. Z kluků se nikdo neurazí, partu máme skvělou. A co si budeme povídat, do mě šijou taky.“

Čím si vás vychutnají?
„Například, že mě trefí do hlavy, abych jim vysypal puk z té mojí pokladničky. A tak podobně.“

NEJLEPŠÍ DVOJICE V EXTRALIZE

1. Pardubice Ideální dvojice, zdá se. Rozumí se v kabině i mimo pracoviště. Svoboda nenápadně inklinuje k pozici jedničky. Adam Svoboda 94,4 % 1,67 1 Martin Růžička 93,3 % 2,03 2

2. Kometa Brno Hovi zůstává čarodějem prvního stupně, ale pokud Trvaj dostane šanci, nikdy není horší než Fin. Jiří Trvaj 94,2 % 1,80 2 Sasu Hovi 93,0 % 2,19 2

3. Mladá Boleslav Schwarz je neotřesitelnou jedničkou, Slovák Valent náhradníkem, kterého by si přál každý kouč. Marek Schwarz 93,5 % 2,24 1 Michal Valent 93,1 % 2,14 -

Pozn.: První údaj znamená procentuální úspěšnost, druhý průměr inkasovaných gólů na zápas a třetí čistá konta.

V mnoha jiných klubech se musí kolem obou gólmanů chodit po špičkách. Řevnivost je potvora. Což u vás dvou nehrozí, že?
„Jsme perfektní dvojka. Já znám Růžu strašně dlouho. S jeho tátou se znám moře roků. Úžasnej borec. Kdysi za mnou oba přijeli do Norimberku, když jsem tam byl poprvé. Mladej byl tenkrát malý pískle... S jeho tátou dodnes chodíme na ryby, sem tam na pivo. A s mladým si rozumím jako s žádným jiným parťákem v minulosti. Ještě víc než kdysi se Salfou. Když se mu povede zápas, mám stejnou radost, jako by se povedl mně.“

Máte ještě myšlenky na reprezentaci, anebo už přeháním?
„Tak v okruhu 120 kandidátů budu, ne? (usmívá se) Ba ne. S nároďákem jsem asi skončil. Pár let jsem na něj jezdil a pořád mě mrzí jedna věc. Byl jsem i na mistrovství světa, ale ani jednou jsem si nezachytal zápas. Ani jsem se v té brance neohřál. Ta šance už těžko přijde. Chápu to. Máme mladý kluky. A perfektní! Pavelec s Neuvirthem, doma Růža se Švarcíkem (Schwarzem), Štěpánkem. Nerad bych na někoho zapomněl.“

Národní tým pomineme. Co nemůžeme je fakt, že bojujete o novou smlouvu. Není to úplně lehká pozice, potřebujete se všem ukázat. Nepřijde v příštích měsících nervozita?
„To nevím... O smlouvu hraju, to každopádně. A nebude to jednoduchý. Ale to je nic ve srovnání s koncem minulé sezony. Byl jsem zotavený tři měsíce z operace, přesto mě nechtěl nikdo. Vůbec nikdo! Ani tady od hasičů nepřišlo nic... Pardubice mě vzaly na milost, jsem jim za to vděčnej a chci jim to vrátit maximálním výkonem. To je celý.“

A za odměnu by se vám hodila nová, lukrativnější nabídka, než za jakou tu hrajete...
„Snad. Ale já tak daleko nekoukám. Ne dál, než k dalšímu zápasu. Nestresuju se, snažím se ovlivnit jen věci, které jdou. Ostatním se nezaobírám. Kdo to umí, je nahoře. A já tam chci taky být.“