Útočník Kůrka: Ve Spartě musí přijít změny

Otázky nejsou potřeba. Tomáš Kůrka mluví sám. Je toho hodně, co ho sžírá, co mu znepříjemňuje žití. Ví, že svou práci ve Spartě nedělá dobře. A řada spoluhráčů je na tom podobně. „Máme skvělou partu v kabině, ale na ledě si momentálně nerozumíme,“ vypráví smutně 28letý útočník.

Jak je to možné?
„Já si tady nechci hrát na trenéra nebo manažera. Ale názor mám. Je tu řada dobrých hráčů, ale na ledě si v tuhle chvíli nedokážeme vyhovět. Nerozumíme si, chybí nám vzájemná chemie, která fungovala v létě. Lidsky to je super, jenže do hry to nepřeneseme. Máme za sebou 25 zápasů a je to pořád stejný.“

Přitom vedení klubu se vás snaží nastartovat všemožně. Proč nepomohla změna trenérů?
„Těžko říct, impulz přijít musel. Trenéři jsou vždycky první na řadě. Snažili jsme se semknout, když to měli nahnuté, ale nestačilo to. Bohužel. Přišli noví trenéři, ale ukázalo se, že je to hlavně v hráčích. My jsme na ledě a trenéři za nás nehrají. Víme že dělají maximum proto, aby jsme změnili herní projev a začali vyhrávat, ale my jim zatím nepomáháme. Mrzí mě to.“

Údajně jste přišli i o část výplat.
„O penězích už to vůbec není. Ani trochu. Pokud jde o mě, můžou mi klidně přidat, ale já se budu snažit pořád stejně. Pořád budu makat na maximum. To, že mi to aktuálně nejde, a nikomu z nás, víme všichni moc dobře. Nemyslím si, že peníze tohle ovlivní. Je to jen v nás.“

Takže musí přijít změny v kádru. Ty jsou nevyhnutelné, souhlasíte?
„Já jsem o tom přesvědčený. Můžeme se podívat na loňskou Kometu. Půl sezony byla beznadějně poslední, pak se celý mužstvo překopalo a být základní část o pár kol delší, tak udělali play off. Něco se stát musí a myslím, že to tak cítíme všichni. Každý čeká na nějaký impulz.“

Vy jste přišel do Sparty až před touto sezonou, ale v týmu jsou borci, kteří za ni hrají řadu let. Mají stejný názor?
„Můžu mluvit jenom za sebe. Sám jsem kritizovaný za to, že nikde nevydržím, v poslední době jsem vyměnil tři kluby (České Budějovice, Slavia a Sparta). Jenže když někam přijdete a jste první sezonu skvělý, tak druhou už je to jenom dobrý, třetí to lidi berou jako standart a čtvrtou vás posílají pryč. Taková je česká povaha, kritická. Já to beru. A proto nikde nevydržím šest let, protože bych si přišel okoukanej.“

Možná jsou Češi hodně kritičtí. Ale také je fakt, že často zpohodlní, když mají své jisté. Nebo ne?
„Je to tak. A pokud jde o mě, tak přesně tohle já nechci. Kdybych si v Budějovicích postavil barák, tak tam sedím a nikam se mi nechce, protože bych tam měl svoje zázemí. To odmítám, pořád potřebuju motivaci. A tu mám zrovna ve Spartě samozřejmě velkou. Jenže občas už nevím, s čím se peru. Asi sám se sebou.“

Co když budete vy tím, koho Sparta vymění do jiného klubu?
„Důležité je říct, že já nikdy nebudu utíkat z boje. To vůbec ne, jenom cítím, že potřebujeme další nový impulz. Na druhou stranu, my jsme jedenáctí, pořád máme o co hrát. Před rokem jsem byl ve Slavii, v jednu chvíli nám bylo ještě hůř. Pak jsme se dostali do desítky a najednou to jelo. Tam jsem však cítil tu hokejovost.“

Skvěle jste si sedli hlavně s Romanem Červenkou, viďte?
„S Červusem to bylo super. Udělali jsme spolu dvojičku, ze které najednou byla celá lajna, hráli jsme přesilovky, stavělo to na nás… Od tohohle se může člověk odrazit. Ve Spartě to teď hledáme, snažíme se najít světlo na konci tunelu. Nedostáváme se k něčemu lepšímu, spíš pořád k horšímu.“

Ale za to nemůžou jen vaši parťáci. To by byla špatná interpretace, že?
„Nemůžou, v žádném případě, to vůbec ne. Ale hokej není individuální sport, už nejde vzít puk za brankou, projet celé hřiště a dát gól. Dneska se tak holt už nehraje. Musí si sednout aspoň dva hráči, který udělají silný duo a hned budou dávat góly. Já jenom říkám, že teď jsme v křeči, tolik si nevyhovíme. To se nedá nic dělat. To je přeci i v jiných profesích, ne?“ Kůrka na kolenou. Sparťanský útočník se stejně jako celý holešovický klub trápí • ČTK

Například?
„Můžete mít nového kolegu, super novinář, odborník. A stejně společně článek nenapíšete, protože budete mít na věc rozdílný názor. Tak já to prostě vnitřně cítím.“

Je to beznaděj?
„Já už nevím, čeho se chytit. My jdeme do zápasu nahecovaní, odhodlaní, ale pak si nevytvoříme tlak, nic. Jdeme bojovat, na to se připravíme dobře. Jenže to už v dnešním hokeji prostě nestačí. Tam je potřeba i hokejovost. A my jsme v takové křeči, že v naší hře ji momentálně tolik nemáme.“

Přitom vám osobně se v přípravě vcelku dařilo. Tak jak je možné, že v sezoně je to opačně?
„V létě to šlo, to jsem jel na pohodu z té předchozí sezony. Jenže jak se člověk dostává do šancí pořád míň a míň, není tolik na puku, tak sebevědomí neustále klesá. Prostě nejsem v pohodě. Kritiku fanoušků na svou osobu ale beru, chci, aby se to vědělo.“

Že je Sparta špatná, už pravidelně opakují i její soupeři…
„Strašně mě to štve. Strašně. Oni už vědí, že pro ně nejsme nebezpeční. S mojí povahou je děsný se s tímhle vyrovnávat. Já si připadám úplně bezzubej. My někam přijedeme a už si nikdo neříká dávej si bacha na toho a na toho. Naopak jdou po nás a ví, že my radši odhodíme puk. Je to špatný.“

Cítíte, že si každý chce kopnout, dokud ležíte?
„Jasně, jsme Sparta. To jméno každého v republice dráždí, nikdo nemá takovou tradici. Samozřejmě, že teď se hodně lidí dívá na tabulku s radostí. Já k tomu ani nemám co dodat. Vždyť vidím, že sám momentálně nemám týmu tolik co dát. To je zakletý kruh, pořád se v něm všichni motáme.“

Je to vidět i na vaší hře.
„Byl jsem zvyklý dělat skoro všechno a teď nedělám vlastně vůbec nic. Dostával jsem se do šancí, střílel, dohrával hráče. Byl jsem takovej ten hajzl, provokatér. To už teď tolik nejsem, protože se nedaří nikomu z týmu. Ani mně.“

Sráží vaše výkony nahlodaná psychika?
„Jasně, ve sportu hraje obrovskou roli, nejsme stroje. Já si nechci stěžovat. Fanoušci super. Zázemí super. Jsem v Praze. Parta v kabině dobrá. Ale hokej nám teď prostě nejde. Vím, že je v kabině spousta dobrých hokejistů, ale nikomu z nás se teď nedaří.“

Odpočinete si od zlých myšlenek aspoň doma?
„Je to strašně těžký. Já jdu do kina a nevidím film. Mně se promítá hokej. Já tam vidím sebe a Spartu, jak se nám nedaří.“

Co když spolu budeme sedět na jaře a před vámi budou zápasy ve skupině o konečné 11.–14. místo v tabulce?
„Ne, to si nechci připouštět. Já doufám, že když přijdou případné změny, tak nás nakopnou. Takhle to dál nejde. Pokud jde o play out, nikdo z nás si nepřipouští, že bychom tam měli spadnout. Věříme, že se zvedneme, a uděláme pro to maximum.“