Voženílek „zpražil“ manželku: Vůbec nevíš, jaké kouzlo v tomhle týmu je
Když před prvním zápasem předkola od manželky slyšel, že se třineckým Ocelářům tentokrát moc nevěří? Daniel Voženílek (27) ji podle svých slov zpražil pohledem. „Ty vůbec nevíš, jaké kouzlo je v tomhle týmu.“ Potvrdilo se, Oceláři mají pátý titul. A ranař Voženílek se na něm podílel výraznou měrou. Ve 22 zápasech play off nasbíral 16 bodů (6+10), měl nejvíc hitů ze všech borců play off (31) a ve zlatém duelu proti Mounfieldu HK (4:1) přihrál na první dva góly.
Jak se jako šampion cítíte?
„Super pocit, nemám teď moc myšlenek. Užívám si to a jsem rád, že to takhle dopadlo.“
Do finále jste prošli až z předkola, jaká to byla cesta?
„Bylo to strašně náročné, o to je to cennější. Měli jsme hrozně kvalitní soupeře - Litvínov, Spartu, Pardubice a Hradec. Moc si toho vážím, soupeři byli skvělí.“
Ve zlatém duelu jste sehrál výraznou roli. Ať už hitem na Olivera Okuliara, nebo dvěma asistencemi. Byl jste speciálně motivovaný?
„Chtěl jsem za každou cenu vyhrát, už to bylo opravdu dlouhé a síly ubývaly. Ve čtvrtek jsem si říkal, že vyhrajeme 1:0. To bohužel nevyšlo, ale jsem rád, že jsme to dotáhli do konce.“
Budete mít vůbec síly na slavení?
„Síly slavit budu mít určitě. (usmívá se) Doufám, že mi kluci ukážou, jak se takový titul slaví.“
Motivovalo vás, že se Třinci obecně moc nevěřilo?
„Je to pravda. Už před Litvínovem mi paní doma říkala, co četla. A já jsem ji v uvozovkách zpražil. Říkal jsem: ‚Ty vůbec nevíš, jaké kouzlo je v tomhle týmu.‘ Já jsem věřil už před play off, že můžeme jít hodně daleko. Ten tým je dost specifický.“
Z 22 zápasů play off jste nasbíral 16 bodů (6+10), je to pro vás životní sezona?
„Určitě. Vyhrál jsem mistrovský pohár, což se mi nepovedlo. Je to nejlepší sezona v životě.“
Co bude dál?
„To nevím. Doufám, že další pohár.“ (usmívá se)
Věříte, že přijde pozvánka do reprezentace?
„Kluci to řešili, já opravdu nevím. Co přijde, to přijde.“
Na ni byste síly ještě našel?
„Je to o to složitější, že jsme tady dlouho. Kluci v reprezentaci už měli čas se sehrát, Kari (Jalonen) s nimi mohl pracovat. Ať tam budu, nebo ne, budu jim strašně přát. Měl jsem v sezoně možnost tam nahlídnout a líbilo se mi, jak to funguje. Doufám, že budou úspěšní.“
Proběhla vám po konci zápasu hlavou vaše kariéra?
„Už v průběhu finále… Patrik Miškář, Radek Pilař, s nimi jsem hrál v dorostu v Hradci nebo v Litoměřicích. Na pokoji jsme spolu hráli hry na telefonu. Na to jsem si vzpomněl. Jsem rád, že kluci se dostali nahoru do týmu a že se jim dařilo.“
