Byl bez místa, teď hraje o zlato. Skvělé, až neuvěřitelné, říká Šenkeřík
Ještě v listopadu neměl žádné angažmá, teď hraje o extraligový titul. A zkušený obránce Petr Šenkeřík (33) si v třineckém dresu vede čím dál lépe. Ve třetím finále proti Pardubicím (4:3) si připsal první bod v aktuálním play off. Přihrávkou rozjel gólovou akci na 1:0, byl u třech vstřelených branek svého týmu.
„Těžký zápas,“ vydechoval po bitvě Šenkeřík. „Vstoupili jsme do něj dobře, drželi se plánu. Akorát ve druhé třetině nás trošku zamkli, ale výbornými bloky a jednoduchou hrou jsme se ubránili a ve třetí rozhodli. Ještě to sice byly nervy, ale věřili jsme si, že to ubráníme. Kluci, co byli na ledě, to odfárali. Zase tam byly výborné bloky, výborný Káca (Kacetl), výborný týmový výkon.“
Petr Šenkeřík je zkušený extraligový harcovník. Do elitní soutěže naskočil v rodném Zlíně už v průběhu sezony 2010/11 jako junior. Poté hrával i za Slavii, Vítkovice, Karlovy Vary a České Budějovice. Má dva ligové bronzy (2013 se Zlínem a 2022 s Budějovicemi), ale ve finále extraligy je poměrně nečekané jméno. Vždyť ještě v listopadu byl bez angažmá.
V létě sice trénoval s rodným Zlínem, ale do mateřského klubu se nevrátil. Až na konci listopadu podepsal s Bánskou Bystricí. Na Slovensku odehrál 19 zápasů (3+6), když se mu těsně před uzávěrkou přestupů ozvali z Třince. Zkušená pojistka pro áčko, posila pro trápící se Frýdek-Místek v Chance lize.
„Neváhal jsem ani chvíli, byla to pro mě obrovská výzva!“ líčil Šenkeřík. „Byl jsem strašně rád za tuhle šanci a bral jsem jakoukoliv roli.“
Za Frýdek-Místek odehrál 6 zápasů (0+2), do sestavy extraligového áčka se na konci základní části dostal jen třikrát. I díky marodce se ale postupně prokousal do základní sestavy, ve třetím finále už ho trenéři zařadili do přesilovkové formace. „Je to skvělé, až neuvěřitelné,“ neskrývá Šenkeřík. „Je tady výborná parta kluků, vzali mě úplně super a já jsem jenom rád, že tady můžu být. Že si to můžu užívat. Snažím se to vracet týmu.“
Do play off v třineckém dresu poprvé naskočil v pátém čtvrtfinále proti Českým Budějovicím jako sedmý bek. Odehrál necelých šest minut, ale motivaci měl velkou. Právě v Budějovicích zažil před dvěma lety svoji nejlepší ligovou sezonu, výrazně pomohl k nečekanému bronzu. Přesto tam místo po další sezoně ztratil. Od druhého semifinále se Spartou už hraje za Oceláře pravidelně. A kromě jedné minely z šestého semifinále si vede velmi slušně.
„Přišel jsem tady opravdu s tím, že budu hrát cokoliv,“ popisuje Šenkeřík. „Jestli dostanu tři, pět nebo patnáct minut... Vždycky se je snažím odmakat naplno. A pokud dostanu větší roli, snažím se i toho využít a vracet důvěru týmu.“
Zažil baráže, finále je novinka
S úsměvem přikyvuje, jak se týmová role postupně mění a posunuje. „Jo, jo, dost se to posouvá,“ přitakává. „Začal jsem na osmém beku, pak jsem byl sedmý. Bohužel se nám kluci zranili. Tenhle tým je ale tak soudržný, že tady opravdu může každý zaskočit za každého. Třeba Kuro (Kurovský) skočil za Růžu (Růžičku) a hned dal gól. Je to o tom, že si každý musí na ledě dělat svoji práci. A když si ji dělá, tak jde všechno dobře a můžeme mít dobrý výsledek.“
Když na něj trenéři po zranění Martina Marinčina ukázali, že naskočí do jedné z přesilovkových formací, nehroutil se. „Přesilovky jsem vždycky hrál, jen tady byla situace jiná,“ potvrzuje. „Jak jsem říkal, přijal jsem roli, jakou jsem dostal. To znamená – hrát jednoduše, bránit, dobře rozehrát. Teď jsem dostal šanci i na přesilovce, tak jsme si k tomu s klukama ráno něco řekli a šlo se do toho.“
Proti Třinci v lize odehrál Petr Šenkeřík hromady zápasů. Dobře zná sílu Ocelářů. „Vždycky se proti nim hrálo špatně,“ usmál se. „A věřím, že i teď se soupeřům hraje špatně proti nám. Když se dodržují pravidla, která si řekneme a nedělají se zbytečné věci navíc, tak to má soupeř těžší. Budeme se toho držet i dál.“
Jestli už stihl nakoukat kouzlo třinecké kabiny? Čím to je, že takřka každé „nové kolečko“ přesně zapadne do systému? „Je to prostě o týmovosti,“ má jasno zkušený bek. „V play off to je nejvíc vidět. Že jeden hrabe za druhého. A když se něco nepodaří, tak ho druhý zastoupí. Všechno je soudržné. Fakt skvělé, super parta lidí.“
O extraligové zlato hraje Petr Šenkeřík poprvé v kariéře. Se Slavií (2014/15) nebo s Karlovými Vary (2015/16) zažil bitvy na opačném pólu tabulky v baráži. I proto si každé chvíle na ledě váží. Z ochozů ho podporuje rodina i parta kamarádů. Jen manželka prý z play off zatím neviděla prakticky nic.
„Byli tady taťka, mamka, nějací kamarádi. A ještě tchán,“ vypočítával Šenkeřík. „Manželka je ve skyboxu s malým, ale podle mě neviděla ještě ani třetinu. Protože malý má rok a půl a hlídat ho pořádná divočina.“
Sám se těší na další „divočiny“ proti Pardubicím. Bez většího tlaku. „Soustředíme se sami na sebe,“ přitakal. „Do Pardubic jsme jeli s tím, že když urveme jeden zápas, bude to určitě dobré. Teď jsme doma vyhráli a půjdeme do toho stejně. Nevím, jestli je tlak na nich, nebo na nás, neřešíme to. Podíváme se na video, ukážeme si věci, co byly dobré, co byly špatné a od toho se odrazíme dál.“
